Duba varuje před Brity. Chytal u nich s mladým Brodeurem, šokovali ho fanoušci

Britové na šampionátu potrápili Slovensko i Dánsko, porazili Bělorusko. Překvapuje vás, že takhle koušou?
Na jedné straně ano, na druhé už delší dobu pozoruju, že britský hokej je na vzestupu. Proto můžeme jejich těsnější výsledky na světovém šampionátu chápat jako celkem logický důsledek. Navíc – letošní turnaj je fakt hodně zvláštní, došlo už k mnoha překvapením. Možná si to v Česku nemyslíme, ale i v soutěžích typu té britské se najdou dobré individuality, které umí dát gól. A bruslit nebo bránit dneska dokáže každý. Uhrát přesvědčivý výsledek proti mužstvům, které běžně pokládáme za hokejové trpaslíky, bude čím dál těžší.

Dobře, ale Britové hráli ještě před čtyřmi roky až „třetí ligu“ mistrovství světa...
To sice ano, jenže se soustavně zlepšují. Není náhoda, že jejich kluby i v Lize mistrů dělají obstojné výsledky. Do své soutěže přivádějí zahraniční trenéry a hokejisty, kteří je hodně zvedají. U Britů vidím velikánský posun mimo jiné ve fyzické přípravě; ještě nedávno ji pojímali amatérsky, teď už se tomu taky hodně věnují. Zlepšují se i bruslařsky. Jakmile i díky tomu nemusí tolik faulovat, drží dobrou obranu a dodržují taktiku, pak už v utkání může záležet jen na tom, kdo chce vyhrát víc. Hokejová kvalita je pochopitelně pořád na straně tradičních velmocí, týmy jako Britové to ovšem svou prací velmi rychle dohánějí.

Takže by si měl dát český nároďák v Rize velký pozor?
Určitě. Na tomhle mistrovství se dá prohrát každý zápas. Na druhé straně si myslím, že české mužstvo je letos hodně kvalitní. Pokud Brity nepodcení, mělo by to utkání zvládnout. Tím spíš po čtvrteční bitvě proti Švédsku, kde se klukům povedl fantastický obrat. Myslím, že si teď začali věřit, snad se to v sobotu potvrdí. Přesto varuju: Dejme si pozor. Britská obrana může být velmi těsná. Pokud kluci nedají rychle gól, mohou se utkáním protrápit. I Britové mají šikovné hráče.

Třeba Kirka, kterého už Arizona láká do NHL. Zatím patří Sheffieldu, kde jste taky hrál. Potkali jste se?
Ano. A zase varuju: Jde o nesmírně šikovného kluka! Vybavuju si, jak s námi před sezonou trénoval. Dělal si tam srandu z hodně zkušených hráčů, sám jsem taky kolikrát nevěděl, co mám proti němu dělat. Pokud půjde správnou cestou, ještě o něm uslyšíme. Nedivil bych se, pokud by se prosadil v NHL. Upřímně řečeno – ono to může být i v jejím zájmu, aby tam prorazil někdo z dalšího silného trhu. Když už se do ní podívali Maďar nebo Japonec, proč by teď nemohl zazářit i Brit? V Británii by to určitě dost zvýšilo popularitu hokeje.

Je tam hokej populární už teď?
Má to hodně vzestupnou tendenci. V britských týmech jsou čím dál lepší finanční podmínky, rok co rok angažují kvalitnější cizince. Všechno se to odráží i na fanouškovském zájmu. Když jsem přišel do Sheffieldu, byl jsem fanoušky naprosto šokovaný. Odjakživa sleduju fotbal, takže jsem pochopitelně věděl, že v Premier League lidi dokážou udělat skvělou atmosféru. Že tam má ovšem početnou základnu i hokej, to jsem fakt netušil. Třeba právě v Sheffieldu si fanouškovskou základnu pečlivě budují už třicet let, dělají to velmi chytře. Lidi tam hokejem opravdu žijí. Na zápasy jich v průměru chodí šest a půl tisíce, všichni v oranžových dresech, při hře je to rachot. Jsou náramně oddaní – když jsme hráli v Cardiffu finále, polovina haly byla z Sheffieldu. Stejně náruživí jsou i fandové z Nottinghamu, Belfastu nebo právě z Cardiffu.

V jakých halách se tam hraje?
Jak kde. Obecně to šlo hodně nahoru, někdy se ale člověk nestačí divit. Třeba zimákům ve Skotsku jsme se s kluky smáli, to byl návrat do dávnověku. U trestné lavice vůbec nebyla vrátka, sedělo se tam na dvou židlích, které přinesli bůhvíodkud. Při nástupu na led jsme museli počkat, až nám pořadatelé prorazí cestu mezi lidmi s pivem v ruce. Navíc to tam byla docela divočina, okamžitě jste rozpoznali nenávist jak vůči Angličanům, tak k větším klubům. Přestože se vždycky považovalo za povinnost přivézt ze Skotska body, nebylo nikdy lehké tam hrát. Tak jako tak jsem si odtamtud přivezl spoustu zážitků. Už jenom to, když tam před zápasem hráli v kiltu na dudy skotskou hymnu... Nebo souboje v Belfastu, ty taky stály za to! I jejich příznivci byli dost divocí. Před každým letem do Severního Irska jsme dostávali přesné pokyny, co dělat, abychom místní něčím nevyprovokovali – hlavně jsme se museli vyhýbat jakýmkoliv fyzickým i verbálním střetům. No jo, může to tam být celkem nebezpečné.

Zato v Sheffieldu jste byl za boha. Fanoušci o vás dokonce zpívali chorál.
Upřímně – vysvětlovali mi to tím, že vedle toho, že jsem celkem kvalitní gólman, mám taky ideální jméno pro skandování. Duuu-baaa, to pro ně bylo zvládnutelné. Se mnou byl v týmu ještě třeba Pepa Hrabal, u něj měli problém jméno i vyslovit, natožpak aby z něj ještě vymýšleli chorály.

Měl jste i jiného zajímavého spoluhráče – syna brankářské legendy NHL Martina Brodeura. Jaký byl lidsky a hokejově?
To pro mě bylo moc zajímavé setkání, já totiž Martina Brodeura odjakživa obdivoval. Patřil k mým dětským idolům. Takže když jsem se v kabině setkal s Jeremym, od začátku jsem se ho ptal, kdy se na něj přijede podívat táta. Nebýt toho, že nám covid předčasně ukončil sezonu, třeba by opravdu dorazil. Jeremy byl každopádně fajn kluk, pohodář, navíc kvalitní gólman. Kryl mi záda, kdybych se třeba zranil. Měl jsem s ním moc prima vztah. Manželka se s ním chtěla po sezoně vyfotit. Prý: Když už to nevyšlo s Martinem Brodeurem, tak alespoň s mladým.

Sheffield Steelers star Tomas Duba still open-minded about playing future https://t.co/VXfijdp3U2

— @TheStarSteelers (@thestarsteelers) November 19, 2020

Co já vím, vaším dětským idolem byl i bývalý Jágrův spoluhráč z Pittsburghu Tom Barrasso. A ten přece nedávno Sheffield trénoval! S ním jste se nepotkal?
Bohužel ne, minuli jsme se. Ale máte pravdu, jeho jsem svého času hltal. Když jsem byl dítě, tak mi trenér dokonce přezdíval Tom Barrasso. Mrzí mě, že jsme se nepotkali. I když si zpětně nemůžu zas tolik stěžovat – po Barrassovi se v Sheffieldu stal koučem Aaron Fox, a to byl super chlap i trenér.

Vzpomínka na poslední český titul. Jágr proti Křovákům a bázlivé oči Honzy Marka

MS v hokeji 2024

Už je to jedenáct let, co se Češi stali naposledy hokejovými mistry světa. Byla to tenkrát prvotřídní senzace, sami hráči triumf nazývali krádeží století. Poprávu, vždyť po strašidelném vstupu do turnaje nikdo nečekal žádnou slávu. Jako novinář jsem byl u toho, s vítězným týmem jsem se dokonce vracel stejným letadlem do Prahy. Dodnes mám z těch vzpomínek husí kůži.

Loni v listopadu se o vás psalo, že jste přerušil kariéru. Je slovo „přerušil“ na místě, nebo se dá nahradit výrazem „ukončil“?
Právě teď jsem dostal z jednoho klubu nabídku, abych v kariéře ještě pokračoval. Ale v rodině mi to už asi neprojde. Už jsme se zkrátka usadili. A motivaci putovat někam bez rodiny nemám, se třemi dětmi by mi to nedávalo smysl. Ať už jsem v kariéře šel do Rakouska, Anglie nebo do Koreje, vždycky pro mě bylo klíčové, abychom si to tam všichni spolu užili i nehokejově. Dobré finanční podmínky jsem viděl jako příjemné plus, pro mě bylo ovšem vždycky důležitější, že děti mohly mluvit anglicky, že jsme se dostali na hezká místa. Proto by se mi teď bez rodiny nikam nechtělo. Jasně, zase by to bylo zajímavé, šlo by o hodně kvalitní klub, jehož jméno vám – nezlobte se – neprozradím. Měl jsem z té nabídky velkou radost. Už jsem ale rozhodnutý, že se raději vrhnu na něco jiného.

A to?
S rodinou žijeme ve Finsku, odkud pochází manželka. A v klubu SaiPa Lapeenranta jsem se vrhnul na trénování, dělám si k tomu i školu. Začal jsem s dorostem, poznávám finský juniorský hokej, to mě moc obohacuje. Mám vizi, že bych chtěl začít od mládeže, od ní se postupně dostat i k vrcholovému trénování. Nejlíp zase někde po Evropě.

Takže vás třeba ještě uvidíme v extralize, jen tentokrát jako trenéra?
Proč ne? To by se mi moc líbilo!