Postřehy z vítězného dramatu se Švédy: MAYDAY a pak euforický uragán ve třetí třetině

Zápas o všechno. Takové označení dostalo netradičně už ve skupině hokejového šampionátu utkání Česko–⁠Švédsko. Dlouho se zdálo, že „všechno“ budou brát Seveřané, ale fičák z úvodu třetí třetiny přihrál po vítězství 4:2 veledůležité tři body na stranu výběru Filipa Pešána. Redakce CNN Prima NEWS vám z nervy drásajícího čtvrtečního střetnutí přináší pět postřehů.

MAYDAY

Kdo po úvodní dvacetiminutovce věřil v to, že Češi vyhrají, ruku nahoru. Hra nebyla úplně špatná, ale jedna chyba a přesilovka soupeře rozhodla o tom, že po první siréně vedli Švédi 2:0. Příliš pozitivní náladu to negenerovalo.

Dvougólové manko platilo i po druhé části. V tu chvíli bylo na místě záchranné kódové slovo MAYDAY. Pokud by skóre platilo i po 60 minutách, s pravděpodobností blížící se jistotě by česká reprezentace poprvé v samostatné historii přišla o čtvrtfinále na světovém šampionátu. Musela by totiž všechny své zápasy bezpodmínečně vyhrát a doufat, že Švédi, kteří by drželi čtvrtou – tedy poslední postupovou pozici – prohrají se Slováky i Rusy.

Na modlení se Češi nakonec dát nemusí. „Pešánovci“ mají vše ve vlastních rukou. To každopádně znamená, že tři body z duelů s Velkou Británií, Dánskem a Slováky jsou povinností.

Konečně na doraz

Oproti předchozím zápasům to byl velký rozdíl. Především v utkání se Švýcary a Bělorusy chybělo Čechům patřičné zapálení, nadšení. Když už to neklapalo herně, chtělo to po ledě jezdit srdnatě na pověstných 110 procent.

Proti Švédům však nasazení především ve druhé polovině zápasu vytknout nešlo. Přístup obnášel dostatek důrazu, před bránou gólmana „Tre kronor“ Adama Reideborna bylo dostatek clon, k dřívějšímu zásahu chybělo jen trochu štěstí. Trpělivost a skutečná týmová hra nakonec měly efekt.

Vrána se trefil i s poraněným křídlem

Skoro to napřed vypadalo, že Jakub Vrána, který byl před turnajem pasován do role jedné z opor „nároďáku“, do zápasu se Švédy ani nezasáhne. Útočníka Detroitu Red Wings trápilo rameno. Nakonec ho Pešán zařadil do sestavy jakožto třináctého útočníka a 25letý hráč se objevil na ledě. Zanedlouho se však zdálo, že minimálně pro čtvrteční večer dohrál, protože na střídačku odjížděl s bolestivou grimasou.

Ale vrátil se. Napřed neproměnil velkou šanci ve druhé třetině, kdy pálil pouze těsně vedle tyče. Ve třetí části ale nastartoval obrat – po minutě a 10 vteřinách v přesilovce vypustil z hokejky nechytatelnou střelu. Základ pro nakonec sladký triumf byl položen.

Nakonec Vrána získal cenu pro nejlepšího hráče na české straně.

Uragán na začátku třetí třetiny

Příliš radosti si doposud český fanoušek u televizních obrazovek při sledování zápasů reprezentace letos neužil. Pokud ale na tým nezanevřel a měl naladěné utkání se Švédskem i na začátku třetí třetiny, mohl si konečně užívat parádní podívanou. Takřka bezprostředně po gólu Jakuba Vrány měl obrovskou šanci kapitán Jan Kovář, který zkušeně objel brankáře Reideborna a zakončoval do prázdné brány, jenže puk na brankové čáře zázračně zastavil svojí hokejkou Jonathan Pudas. Naštěstí se Kovář dočkal už ve 45. minutě z přesilovky, kdy střílel po povedeném a bleskovém ťukesu. 2:2. Obrat o necelé čtyři minuty později dokonal svým nejdůležitějším gólem v kariéře obránce Lukáš Klok.

Po velké dávce euforie přišla zase várka nervozity. Ovšem když Švédové odvolali gólmana a fofrník Jakub Flek si dojel pro puk, aby zakončil do prázdné brány, zůstalo u radosti.

Jistota jménem Hrubec

To, že zůstalo u radosti, je vedle ideální produktivity v úvodu třetí části zásluhou brankáře Šimona Hrubce. Nezdary s Ruskem a Švýcarskem, spolu s klopýtnutím v zápase s Bělorusy, které rozhodlo až prodloužení, mu nelze připisovat. Nicméně jeho výkonům chyběla nadstavba, nevytasil zázračné zákroky, které by držely český tým nad vodou.

Poté, co nezabránil nezabranitelným dvěma gólům Švédů, však zavřel bránu. Ve třetí třetině a v ošemetné chvíli, kdy soupeř šel za vyrovnáním na 3:3, ukázal, proč byl za předchozí sezonu v KHL, kdy s Omskem získal Gagarinův pohár, tak veleben. V závěrečných 20 minutách byl skutečnou jistotou a prezentoval se jako správná jednička české reprezentace.