Místo štěněte s papíry nemocný kříženec: Jak nenaletět při koupi zvířete

Před tím, než se pevně rozhodnete pořídit si psa či kočku, je potřeba vědět, zda jste schopni (a ochotni) dopřát zvířeti potřebnou péči. Vybavení, krmivo, veterinární ošetření (včetně očkování a antiparazitik) – to všechno stojí peníze. Případná koupě zvířete se tak stává pouhou „vstupní investicí“. K tomu všemu je potřeba počítat s časem a energií vynaloženou na venčení, krmení, ale také úklid nebo péči o srst a další nezbytnosti. Pokud jste na tohle všechno připraveni, je potřeba přistoupit k výběru zvířete tak, abyste si navzájem vyhovovali. Proto např. pracovníci útulků nedoporučují seniorům pořízení štěňat, která vyžadují velké množství pohybu a jsou náročná na péči.

Jednou důvěřuj, dvakrát prověřuj

Vysnili jste si konkrétní rasu psa či kočky a chcete se vyhnout nemocným zvířatům z množírny? Pak vaše kroky pravděpodobně povedou do nejbližší chovatelské stanice zaměřené na dané plemeno. I tady je ale na místě opatrnost. „Pokud si chcete zvíře koupit, tak si prodávajícího náležitě prověřte prostřednictvím internetu, prostřednictvím referencí, rovněž je velice vhodné tohoto chovatele několikrát navštívit ještě před tím, než si zvíře koupíte. Chtějte vidět podmínky, kde je zvíře chované, chtějte vidět jeho rodiče, vždy trvejte na tom, abyste měli písemnou kupní smlouvu k tomuto zvířeti (v případě psa s přesným označením čipu), a pokud budete platit, vždy doporučujeme provádět úhrady bezhotovostně, abyste měli doklad, že jste úhradu skutečně provedli osobě, která se za tuto osobu vydává,“ vyjmenovává advokát Robert Plicka z advokátní kanceláře Plicka&Partners.

Mezi další doporučení pro kupující patří i nahlédnutí do veterinárních zpráv a co nejpřesnější popis zdravotního stavu a vlastností daného zvířete v kupní smlouvě, včetně fotografií a čísla čipu. „Pokud by se prokázalo, že chovatel prodal psa, o kterém deklaruje nějaké vlastnosti a ve skutečnosti je zvíře nemocné, má genetické vady nebo je to dokonce jiná rasa (což se často stává) a věděl o tom, mohlo by se jednat o trestný čin poškozování práv spotřebitele, případně o podvod,“ říká Plicka, který kupujícím doporučuje mít na koupi svědka a v případě platby vysoké částky navíc konzultaci kupní smlouvy s advokátem. „Chovatelská stanice má taktéž povinnost předat nebo převést psa, , který je už naočkovaný proti vzteklině a vybavený čipem, a dále i povinnost předat kupujícímu kopii tzv. evidenčního listu vrhu štěňat. Tento dokument má obsahovat informace o chovateli, místo chovu, informace o očkování, odčervení a matce štěňat,“ dodává advokát.

(Bez)vadní mazlíčci

„Pokud dojde k situaci, že koupíte zvíře a následně se u něj projeví nějaká vrozená vada, tak je samozřejmě vhodné nejdřív navštívit veterinárního lékaře, který postaví na jisto, zda se jedná o vrozenou vadu nebo zda jde o nějakou okolnost nebo nemoc, za kterou nemůže být chovatelská stanice odpovědná,“ doporučuje právník Luboš Mudroch z organizace Hlas zvířat. V případě, že veterinární vyšetření vrozenou vadu potvrdí, je potřeba neprodleně kontaktovat chovatelskou stanici. „Pokud je to seriózní chovatel, lze předpokládat, že vás bude kontaktovat a nabídne vám součinnost při řešení zdravotních komplikací. Pokud se reakce nedočkáte, tak máte buďto smůlu na neseriózního chovatele, nebo jste narazili na nelegální množírnu,“ upozorňuje Mudroch.

V případě, že chovatel nekomunikuje, řešení je hned několik. „Když kupujete zvíře, jedná se o klasickou kupní smlouvu a vy máte právo na to, aby prodávající plnil bezvadně – tedy tak, aby zvíře nemělo žádné právní ani faktické vady. Pokud tam vady jsou, můžete uplatnit právo z vadného plnění a požadovat např. slevu z kupní ceny nebo odstoupit od smlouvy. Uplatnění práva z vadného plnění je však nutné řešit bez zbytečného odkladu, tedy max. v rámci několika dní poté, co se o této nemoci zvířete dozvíte,“ vysvětluje Luboš Mudroch, který se v rámci organizace Hlas zvířat nejčastěji setkává s případy týkajícími se nelegálního množení a neoprávněného prodeje zvířat. A právě s tím souvisí další možné řešení situace. „V případě, kdy mohlo dojít k porušení povinností vyplývajících ze zákona na ochranu zvířat proti týrání nebo veterinárního zákona, můžete tuto věc nahlásit veterinární správě, případně Českomoravské kynologické unii, jejímž členem musí být všechny chovatelské stanice kvůli oprávnění vystavovat PP,“ doplňuje Mudroch.

Není smlouva, není důkaz

Množitelé jsou velmi vynalézaví. Část se stále drží „osvědčeného“ postupu, kdy kupujícímu pošlou fotografie mláďat stažené z internetu včetně dokumentace, sjednají si s ním schůzku u benzinové pumpy nebo obecního úřadu a předají mu zvíře, které nejenže neodpovídá zaslaným fotografiím, ale často je na první pohled nemocné a příliš mladé. Prodejci sází na moment překvapení a soucit, které zvíře vyvolá. V nastalém zmatku, kdy putují peníze z ruky do ruky a veškerá pozornost se upírá k zuboženému zvířeti, často kupující neřeší kupní smlouvu ani ověření totožnosti prodejce. Důkaz o koupi tak není a není ani nikdo, kdo by novopečeným majitelům nahradil výdaje za často vleklou veterinární péči – tedy v lepším případě. V tom horším může zvíře i přes veškerou snahu uhynout. Doufat, že prodejce zvedne telefon nebo odpoví na email, je zbytečné.

Dalším postupem, který je stále častější, se množitelé naopak snaží navodit pocit důvěry. Pozvou kupujícího do domu, kde naaranžují vykoupaná mláďata, která se ve skutečnosti narodila jinde, a především ve velmi špatných podmínkách. V tomto případě je mnohem těžší zjistit, kde je pravda. Pomoci s tím mohou všechny výše zmíněné dokumenty (smlouva, evidenční list vrhu štěňat, průkaz původu), důkladné rešerše zahrnující zkušenosti ostatních lidí s prodávajícím a také opakovaná návštěva prodávajícího před koupí zvířete.

To ostatně platí i o registrovaných chovatelských stanicích – ne všechny totiž fungují tak, jak by měly. „V praxi jsme například řešili případ, kde majitelka zvířat a provozovatelka chovatelské stanice údajně neměla dostatek financí na to, aby psy dostatečně krmila, starala se o ně, a neposkytovala jim žádnou veterinární péči. Psi, které jsme během kontrol našli, byli v zuboženém stavu, jejich kůže byla otřesná, měli vnitřní i vnější parazity. Chovatelka se přitom veřejně prezentovala jako odbornice na péči o kůži psů, což vypadalo přesvědčivě, neboť na toto téma často poskytovala rozhovory do různých zájmových magazínů,“ líčí Robert Plicka, který podporuje adopce zvířat z útulků. „Nelegální množitelé jsou dnes již tak sofistikovaní, že koupí zvířete i v těch nejlepších úmyslech můžete podpořit množírenské praktiky,“ dodává advokát.