Prachař o „divadelním DPH“, Slavii či Pouti smíření v Brně: Zeman je smutný klaun
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
David Prachař hraje Malvolia ve Večeru tříkrálovém v Národním divadle.
Zeman je „smutný klaun“, říká herec o protestech v Brně.
Zkoušení s režisérem? Prachař popisuje sílu svobody.
Jak se slaví titul bez fanoušků?
Jako správce panství Malvolio exceluje David Prachař v nejnovější inscenaci Národního divadla Večer tříkrálový. Ukazuje, proč je podle něj touha po moci (a lásce) jedním z nejsilnějších shakespearovských motivů. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS sedmašedesátiletý herec popisuje, jak se mu pracovalo s režisérem Janem Nebeským, ale mluví i o fanoušcích Slavie a smutném titulu nebo o protestech proti sjezdu sudetských Němců v Brně, kterých se účastnil i někdejší prezident Miloš Zeman. „Jde z něj zloba, zášť a nenávist,“ říká Prachař.
Jak se vám zkoušel Večer tříkrálový v Národním divadle s režisérem Nebeským, vy spolupracujete už od 80. let, že?
S Honzou Nebeským už zkouším přes 40 let, tak si umím docela dobře představit, jak to bude probíhat. A zase mě to nezklamalo. Herci se při práci s ním vždycky cítí svobodně a jsou autentičtí. Protože dobří herci u něho mají šanci a prostor mluvit za sebe, svým hlasem, což je na divadle nejtěžší.
Proč?
Někdy je režisér svázaný nějakou svojí představou a ta je někdy zbytečně autoritativní. A v tom pak hledat tu svoji svobodu je velmi těžký. Autor napíše text, režisér toho herce sváže nějakou svou úplně jasnou koncepcí a herec je pak ten člověk, na kterého se to snese… A když je to blbý, tak je to vinou herce, když je to dobrý, tak je to „vinou“ režiséra, což je trochu nepříjemná situace (smích).
Jak pak z téhle tvůrčí svobody vzniká výsledný tvar inscenace?
To je zázrak. To se neví do poslední chvíle, to nevíme ani teď, tři dny před premiérou, co vznikne. My se snažíme přiblížit nějakému ideálu v tom smyslu, že jsme si to takhle představovali, takhle nějak jsme to chtěli. I když víme, že to má nějaký slabý místa, silný místa… A u Honzy Nebeského je strašně důležitý, že reprízy jsou součást zkušebního provozu. Netíhneme k premiéře jako hotovýmu tvaru. Stejně jako u Wernishe je tady velmi důležitá interakce s diváky. Když lidi budou s představením souznít, nebudou se nudit a nebudou mít pocit, že jsou někde, kde nechtějí být, tak herec má najednou možnost tomu ještě dodat dvacet procent DPH, jak já tomu říkám. Je to vlastně setkání. Setkání herců a diváků. A reprízami se to představení někam může posunout.
Čtěte také
Shakespearovy zázraky: láska, nevěra, moc či zklamání a frustrace
Jak dneska na divadle inscenovat Shakespeara?
No, to je těžký. Naše kultura se toho dotýká 450 let, furt si z toho něco bere. Existovali Shakespearovi současníci, kteří nejsou tak známí: Webster, Marlowe… Ti neměli to štěstí, že by byli tak často hraní. U Shakespeara je ještě k té základní kvalitě nějaká dimenze improvizace, něčeho živýho, něčeho, co je pro divadlo furt důležitý. Aby to souznělo s dobou, tak na to musí být prostor i v textu. To znamená jednoduchá témata: láska, nevěra, moc, touha po moci, zklamání, frustrace, stárnutí… Král Lear. Vrah. Macbeth. Detektivní příběh Hamleta, to je mladý kluk… To jsou prostě velká témata. Shakespeare napsal přes třicet her. Některý věci se dnes opravdu těžko dají hrát tak, aby byly aktuální, nebo aby z toho měli divadelníci radost. Těch nejlepších je pět nebo šest, ale to jsou zázraky.
Ve Večeru tříkrálovém je klíčová zápletka se záměnou identit, jedna ženská postava se převléká za muže. Není to ve světle dnešních kulturních válek nějaký aktualizační prvek?
Záměna byla, je a bude na divadle vždycky. Vzpomeňte si na Někdo to rád horké; prostě vždycky je to vzrušující. Chlap se převleče za ženu, ale na divadle to vypadá jinak než ve skutečnosti. Muž je v převleku za ženu schopen předvádět nějaké typické ženské znaky. Stává se jinou bytostí. Holka, když se převlékne za kluka, tak to většinou tak vtipný nebývá. Ale když člověk vidí Denisu Barešovou, jak má knírek a vypadá jako dvacetiletý kluk, tak té iluzi podlehne. A na tom je divadlo založené.
Jak se vám líbí inscenace po vizuální stránce, která jako tradičně u režiséra Nebeského slibuje velkolepou podívanou?
Mně se líbí, že je tady zavěšená ta velryba… Stavovské divadlo je podle mě nejkrásnější akustický divadlo středních rozměrů široko daleko v Evropě. Je extrémně nádherný. A když ta scénografie je nějak výrazná a konvenuje s tím prostorem, tak to tomu divadlu strašně sluší. Takže tady visí velryba. To je tak dominantní věc, že i kdyby se lidi třeba nudili nebo zapomněli to, co viděli, tak budou součástí performance, která má ještě nějakou estetickou část.
Skončeme už s tím, kdo komu ublížil
Vy jste byl v Brně na pouti smíření, která byla součástí festivalu Meeting Brno. Ten se řešil hlavně v souvislosti se sjezdem sudetských Němců… Část lidí proti tomu protestovala, jak jste to vnímal vy?
To je jak na divadle. Bylo to takový směšný. Protesty byly trapný, nic neříkající. Lidí tam bylo málo, něco tam pokřikovali… Smutný folklor. Třeba Miloš Zeman (hlavní řečník na jedné demonstraci proti konání sjezdu – pozn. red.), to je prostě takový smutný klaun, zlý muž. Jde z něj zloba, zášť, nenávist… Propisuje se do něho temná duše. Důvody pro ty protesty jsou tak marný a tak zoufalý, že si myslím, že zvítězila dobrá věc.
ČTĚTE TAKÉ: Jsem Čech více než Okamura, říká Bernd Posselt. Pozor na sladká slova, varuje Zeman
A jak jste si užil samotný pochod?
Já jsem si vzal blbý boty, takže jsem pajdal, ale došel jsem to (smích). Když jsem přišel do kampusu na Mendelově univerzitě, tak tam se lidi radovali z toho, že žijou, pijou pivo a rádi se vidí. Smáli se, byli nad věcí. Už proboha skončeme s tím, jestli někdo ublížil tady tomu a jak moc… Němci ublížili všem a ublížili hlavně sami sobě. Ublížili celý Evropě. Tady už jsou vnoučata, pravnoučata těch lidí, a ty spolu musejí kooperovat. V tom pochodu bylo hodně Němců, bylo to skvělý.
Titul pro Slavii? Jako premiéra v prázdném divadle, říká Prachař
Byl jste i tváří jedné z demonstrací spolku Milion chvilek pro demokracii, která se postavila za prezidenta Petra Pavla. Měli by se herci, nebo umělci obecně vyjadřovat ke společenskému nebo politickému dění?
Já se vyjadřuju jenom výjimečně. Myslím že k Milionu chvilek se stačí vyjádřit jednou a pak už tam třeba chodit. Já jsem v tu chvíli považoval za velmi nutný se ozvat a upozornit na to… Teď jsem se účastnil taky akce kvůli veřejnoprávním médiím. Já osobně jako člověk jsem pro to, aby se dál platily poplatky. Celá ta situaci kolem změny financování České televize, vždyť je to mrhání peněz - jenom parlament je zaseknutý půl roku a řeší úplnou hovadinu. Tady je tolik věcí, které se dají udělat líp, a my řešíme věc, která normálně fungovala, kde nebyl žádný problém. A jestli jde o ty peníze… Vždyť vám to zdraží ze dne na den třeba na naftě a všichni to stejně dávají do aut a nikdo neprotestuje někde u stojanu, že chce naftu za 25 korun, všichni to přijmou. Tak kde to jsme?
Vy jste slávista, jak jste oslavil fotbalový titul, který Slavia získala kvůli trestu na prázdném stadionu?
Slavil jsem, ale byl to smutný titul. Já jsem to přirovnával k divadlu. Máte premiéru a hodinu před tím vám řeknou, že nepřijdou diváci a že to je zároveň derniéra. A že po tom bude oslava v divadle. Jste tam sám, připíjíte si a do prázdného divadla voláte, ať žije divadlo. Bylo to smutný, ale zase… nestalo se nic tak úplně děsivého. A díky tomu se snad plno věcí udělá zase líp.
Čtěte také
Agresivita? Nevychovanost některých politiků tomu jde naproti
Jak si vysvětlujete právě ty události na derby, kdy část fanoušků vtrhla na hřiště a někteří ohrožovali sparťany v hledišti i na hřišti?
To je jak s nezbednýma dětma. Když necháte tříletý dítě, aby si hrálo s nožem, tak je to dva roky roztomilý, ale pak se samozřejmě musí stát, že se řízne. Takže tady jsme se pořezali. Největší problém za mě byl, že tam vůbec byly ty světlice, to byl kámen úrazu. Kdyby tam diváci vběhli, no dobře... Ale že hážou světlice, to byl průšvih, a že někdo napadne hráče, to je katastrofa. Ale třeba i bruselská tragédie (v roce 1985 zemřely na stadionu Heysel desítky lidí) přispěla k tomu, že se celý evropský fotbalový svět nad sebou zamyslel a udělal opatření, která už tohle riziko minimalizují…
Vnímáte narůstající agresivitu mezi fanoušky nebo obecně ve společnosti?
Společnost má vždycky nějaké extrémní lidi. Ale musí s nimi umět pracovat. Dřív to byli třeba žoldáci, kluci, kteří měli rádi boj byli v armádě. Měli jsme gladiátory, teď už nám nestačí jenom boxovat, takže se musí mlátit rukama nohama v oktagonu… to všechno je opakování. Teď si to někdo vybíjí na fotbale, což je nejrozšířenější sport. Myslím, že co se týče agresivity, tak je to furt stejný. Ale je tady přeci jenom jedna nebezpečná tendence, které si všímám. Nevychovanost některých politiků, kteří jsou dnes i ve vládě, už převyšuje nějakou diplomatickou slušnost. Politika je věc dorozumění a politici by měli reprezentovat i slušnost, slušný chování. To se neděje. To si pak někteří lidi vysvětlí tak, že když tohle dělá politik, tak co já bych tady se světlicí někomu neřekl, že je p*ča, že jo, to je přece úplně normální, ne… když Macinka a Turek jsou na hraně týhle vulgarity. Zeman tam už několikrát byl taky. V tom je problém.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Urážka našeho národa a ostuda, když si to necháme líbit, řekl Zeman o sudetském sjezdu v Brně
Vystudoval českou filologii na Slezské univerzitě v Opavě, poté se připojil k rozjíždějícímu se projektu Aktuálně.cz jako sportovní redaktor. Následně 15 let pomáhal budovat web iSport.cz, kde se postupně stal hlavním editorem. Od léta 2024 působí v on-line redakci CNN Prima NEWS. (Ondrej.Roubinek@iprima.cz)
