Pravidla při nahlášení týrání zvířat? Zdokumentovat, oznámit, nesdílet

„Prvotním úkolem pro oznamovatele nebo svědka týrání je nenechávat si tuto informaci pro sebe, nebýt lhostejný,“ říká Tereza Plicka z organizace Hlas zvířat. V případě, že se stanete svědkem týrání zvířat nebo máte podezření, že se o tento trestný čin jedná, je potřeba pořídit důkazy – fotografie nebo videa, nejlépe s komentářem a přesnou polohu místa (třeba skrze mapy v mobilu). „Pokud má oznamovatel všechny tyto důkazní materiály, je nejlepší se obrátit s trestním oznámením na Policii České republiky, případně zaslat podnět na příslušnou krajskou veterinární zprávu. Trestní oznámení můžete adresovat také státnímu zastupitelství,“ upřesňuje Plicka.

Není důkaz, není případ

Dokumentace týrání je pro řádné šetření případu příslušnými orgány nezbytná. „Pokud přijde trestní oznámení bez důkazů, policie většinou takový případ odloží. A jestli si oznamovatel nevěří, že podnět nebo trestní oznámení sepíše správně, může kontaktovat naši organizaci. Na webu hlaszvirat.cz najde formulář, kde vyplní potřebné údaje a kontakt na sebe, abychom se v případě potřeby mohli doptat na konkrétní informace,“ popisuje Tereza Plicka.

Pokud se rozhodnete jednat takříkajíc na vlastní pěst, je užitečné v oznámení uvést, že chcete být seznámeni s výsledkem šetření. „Pokud odpověď neobdržíte, můžete se opět obrátit na nás – i my se s tím v praxi setkáváme, kdy píšeme stížnosti nebo urgence ať už na postup kontrolního orgánu, nebo dáváme stížnosti na nadřízený orgán. Každopádně je důležité se snažit případ dokončit,“ dodává Plicka s tím, že i když Hlas zvířat a další neziskové organizace mohou oznamovateli pomoci, nemohou za něj vše vyřešit. Nemají totiž žádnou pravomoc ať už vstoupit na cizí pozemek, nebo zvířata odebrat.

Dobrý den, tady KVS

Oproti tomu pravomoc inspektorů veterinární správy jsou mnohem větší. „Inspektoři mohou vstupovat do prostoru, kde probíhá chov zvířat, chovatel je v podstatě povinen jim poskytnout součinnost, spolupracovat s nimi, doložit veškerou potřebnou dokumentaci. Bohužel do jisté míry (třeba v případech množíren) chov často probíhá v obydlí, není v žádném hospodářském objektu – tam bohužel kompetence KVS naráží na hranice, které jsou dány tzv. nedotknutelností obydlí, a tu nemůže inspektor porušovat,“ vysvětluje Petr Majer ze Státní veterinární správy ČR. I to je důvod proč v problematických případech kontroly inspektorů KVS probíhají ve spolupráci s policií a obcí s rozšířenou působností (ORP), která může nařídit odebrání zvířat.

Inspektoři KVS se musí zabývat každým podnětem, který obdrží. „Naprostá většina kontrol v oblasti welfare zvířat probíhá bez předchozího nahlášení, k hlášení předem dochází pouze v ojedinělých případech, kdy opakovaně není možno neohlášenou kontrolu provést, protože chovatel bydlí jinde, než jsou chovatelské prostory a podobně,“ popisuje postupy veterinární správy Petr Majer. Pokud inspektoři při kontrole zjistí, že dochází k porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání, předává případ ORP – ta může krom nařízení odebrání zvířat uložit chovateli pokutu ve výši až 3 miliony korun. „V případě, že je to obzvláště závažné týrání, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat, podává KVS podnět k zahájení trestního stíhání přímo policii nebo státnímu zastupitelství, dodává Majer.

(Ne)sdílejte, než to smažou

Nejen přehazování odpovědnosti v rámci řešení jednotlivých případů je nešvarem, který hatí vyšetřování a následný možný postih tyranů. V dnešní době totiž lidé často postupují tak, aby to pro ně bylo co nejjednodušší. Místo komunikace s příslušnými orgány, které by v celé situaci skutečně mohly něco změnit, proto volí zveřejnění důkazů na sociálních sítích. Přitom je prakticky nemožné zamezit potenciálnímu pachateli trestného činu týrání zvířat, aby se k videu sám nedostal a následně pak „nezametl“ stopy. Což může krom jiného znamenat, že se zvířat zbaví. Takže nejen, že sdílení zvířata nezachrání, ale navíc ještě pachatel unikne trestu.

Právě tresty jsou dnes díky novele trestního zákoníku mnohem vyšší. „Do 1. 6. 2020 soudce neměl téměř žádnou možnost doposud netrestané osobě uložit trest odnětí svobody za týrání zvířat v nepodmíněné podobě, tedy až na výjimky nemohl pachatele týrání zvířat poslat do vězení,“ upozorňuje Robert Plicka z advokátní kanceláře Plicka & Partners, která je autorem novely. Tresty v podobě nepodmíněného vězení teď mohou dostat také chovatelé, kteří chovají zvířata v nevhodných podmínkách – ať už jde o zemědělská družstva nebo provozovatele množíren. „V té nejpřísnější sazbě je možné pachateli udělit trest v podobě odnětí svobody v délce 5-10 let,“ dodává advokát.

Z tyrana násilníkem

Novela trestního zákoníku zvyšující sankce za týrání zvířat měla celou řadu odpůrců z řad politiků. Ti viděli největší problém ve srovnatelných trestech jak za týrání zvířat, tak lidí. Podle Roberta Plicky to spolu ale úzce souvisí. „My jsme v rámci prosazování novely trestního zákoníku jednoznačně vysvětlovali, že týrání zvířat je pouhým předstupněm následného týrání lidí. Ze statistik totiž jasně vyplývá, že pachatelé týrání zvířat se poté dopouštěli týrání dětí, seniorů apod. Tím, že zákonodárci zvýšili tresty za týrání zvířat, tak samozřejmě chrání i lidi.“

Jenže není týrání jako týrání. Jak napsal George Orwell – všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. Byť měla tato věta reflektovat lidskou společnost, ve skutečnosti přesně vystihuje českou legislativu. „Týrání zvířat v obecné rovině je jakékoliv jednání, které je v rozporu se zákonem a v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete. Je tam důležitý dovětek, že to musí být v rozporu se zákonem, jelikož zákon bohužel rozlišuje mezi domácími zvířaty, volně žijícími zvířaty a hospodářskými zvířaty, a to, co by u psa a kočky bylo slovy zákona týrání, tak u hospodářských zvířat se za týrání nepovažuje,“ upozorňuje advokát Robert Plicka s tím, že kdyby se u koček a psů praktikovala např. kastrace bez umrtvení, jako tomu je v případě hospodářských zvířat, bylo by to s největší pravděpodobností posouzeno nejen jako přestupek, ale dokonce i jako trestný čin.

Organizace Hlas zvířat spolu s advokátní kanceláří Plicka & Partners se s těmito případy často setkávají v praxi. „Obec s rozšířenou působností i policie často argumentuje tím, že by ten a ten kus šel stejně na jatka. Často se zvířetem zacházejí jako s určitou komoditou, což komplikuje i naši snahu o převoz zvířat do hospodářských azylů. Nechtějí s tím mít takovou starost, jako třeba v případě kotěte či štěněte. Přitom podle dostupných studií nelze říct, že by hospodářská zvířata cítila méně bolesti než psi a kočky,“ dodává Robert Plicka.