Kaňon Valles Marineris, ve kterém vědci pomocí sondy narazili na zajímavé zjištění. Zdroj: Getty Images
Zjištění, které si zaslouží označení „přelomové“, získala ohledně Marsu Evropská kosmická agentura. Její sonda Trace Gas Orbiter obíhající kolem planety objevila pod povrchem monstrózního kaňonu Valles Marineris – masivní verzi amerického Grand Canyonu – pravděpodobně velké množství vody. Chytrý přístroj dokáže detekovat kapalinu v metrové hloubce.
Neutronový teleskop FREMD připojený na sondu Trace Gas Orbiter (TGO) odhalil v kolosálním systému kaňonů Valles Marineris oblast s neobvykle velkým množstvím vodíku. „Za předpokladu, že vodík, který vidíme, je vázáný v molekulách vody, se zdá, že až 40 procent materiálu blízko pod povrchem v této oblasti tvoří voda,“ prozradil ruský expert Igor Mitrofanov, který vede výzkum s teleskopem FREMD a je také hlavním autorem příslušné vědecké studie.
Valles Marineris je kaňonem desetkrát delším, pětkrát hlubším a dvacetkrát širším než populární turistická destinace v USA Grand Canyon. Celkovou rozlohou se dá přirovnat k Nizozemsku. „Zjistili jsme, že centrální část Valles Marineris je plná vody. Je tam mnohem více vody, než jsme očekávali. Jde to trochu srovnat s oblastmi pozemského permafrostu, kde se led trvale nachází pod suchou půdou díky trvale nízkým teplotám,“ podotkl Alexej Malachov, vedoucí vědec z Ústavu pro výzkum vesmíru při Ruské akademii věd.
Dosavadní zjištěné zdroje vody se nacházely v polárních oblastech „rudé“ planety, ale pouze ve formě ledu. To v oblastech kolem rovníku – kde se nachází i zmíněný kaňon – doposud nikoliv, protože teploty tam nejsou dostatečně nízké, aby byl led stabilní.
Hledání stop života
Mitrofanov dodal, že sonda TGO při zkoumání dosáhne až metr hluboko pod prašný povrch Marsu. Je tak možné celkem detailně monitorovat, co se skutečně děje pod povrchem planety. A především lokalizovat „oázy“ bohaté na vodu, které nebylo s jinými přístroji možné detekovat.
Cílem programu ExoMars je hledat známky možné existence života na Marsu v minulosti, zkoumat na planetě změny vody a geochemického prostředí a zjišťovat atmosférické stopové plyny a jejich zdroje. Zároveň se při tom prověřují technologie pro budoucí mise zaměřené na přepravu vzorků z Marsu na Zemi.
První etapa mise ExoMars začala v březnu 2016, kdy se k rudé planetě vydala družice TGO s modulem Schiaparelli. Zatímco družice se po půl roce úspěšně usadila na plánované oběžné dráze, modul, který měl provádět průzkum na povrchu, se při neúspěšném přistání rozbil.
Druhou etapu představuje rover pojmenovaný po britské vědkyni Rosalindě Franklinové, který má na Mars odletět příští rok. Podle ESA to bude první pohyblivý automatický výzkumník, který bude zkoumat povrch rudé planety i její hlubiny. Rover má být schopen zavrtat se až do hloubky dvou metrů, odebrat vzorky půdy, analyzovat jejich složení a pátrat po možných důkazech někdejšího – a možná i nynějšího – života v podzemí.
