U kormidla fotbalové Chelsea je trenér a manažer Graham Potter, ale podle velkolepého rozhazování peněz za posily se zdá, jak kdyby měl na londýnský klub vliv i filmový čaroděj Harry Potter. Od loňského příchodu nového majitele nakoupili Blues hráče za astronomických 415 milionů liber, přesto, zatím, nenaráží na pravidla finanční fair play. Jak je to možné?
Chelsea rozhodně není tichou součástí přestupového období. Konala v létě, hlad po nových hráčích prokazuje i teď v zimě. Marc Cucurella, Raheem Sterling, Wesley Fofana, Benoit Badiashile, João Félix a naposledy Ukrajinec Michailo Mudryk. To je jen malý vzorek fotbalistů, kteří se loni nebo zkraje nového roku upsali Blues.
Pod novým vlastnictvím – konsorciem Američana Todda Boehlyho – dohromady během sedmi měsíců utratili Londýňané za import hráčů v přepočtu 11,2 miliardy korun. To navíc ještě nemá být konec. A fanoušci se ptají: „Neporušuje tím Chelsea pravidla o finanční fair play? Jak si může dovolit dál utrácet?“
Regule chování ohledně hospodaření v Premier League nejsou tak přísná. Reálně negarantují, že soutěž bude díky nim vyrovnaná a nejbohatší kluby nebudou méně zámožným utíkat až příliš. Celkové ztráty totiž mohou bez jakéhokoliv potrestání dosáhnout až 105 milionů liber (2,8 miliardy korun) v tříletém období. Naposledy Chelsea dala nahlédnout do svého účetnictví v roce 2021 a podle experta na finance ve fotbale Kierana Morgana se ztráta pohybovala kolem pouhých pěti milionů liber.
Pak je třeba respektovat i pravidla evropského orgánu UEFA. Ten je trochu méně benevolentní, jak uvádí BBC. Povoluje bez postihu skončit v tříleté periodě na stavu minus 50 milionů liber (1,35 miliardy korun).
Nicméně se nabízí konstatovat, že i přes toleranci se musí slavný anglický klub klepat strachy, aby ho aktuální rozhazovačná povaha nedohnala. Tato hrozba visí ve vzduchu, ale zároveň se jí Chelsea snaží „kouzelnými“ tahy co nejvíce zredukovat a kontrolovat.
Například tím, že zmíněnému křídelníkovi Mudrykovi přicházejícímu ze Šachtaru Doněck nabídla smlouvu na osm let. S ukrajinskými zástupci se domluvila na tom, že za 22letého hráče zaplatí 88 milionů liber. A Kieran Morgan vysvětluje, že náklady na akvizice se do účetnictví rozloží právě do doby, na kterou posily podepsaly kontrakt. Platí tedy, že roční ztráta za Mudryka je „jen“ 11 milionů liber. Podobně šel tým ze Stamford Bridge naproti finančním fair play i v případě stopera Benoita Badiashileho. Ten dostal sedmiletou smlouvu.
Hlavně se dostat do Ligy mistrů
V kontrastu s tím je situace, kdy klub prodává hráče. Částka, na kterou se s nakupujícím domluví, se kompletně započítává ihned, ačkoliv reálně chodí třeba i více let ve splátkách.
V případě dlouholetých kontraktů existuje riziko, že když se hráči nebude dařit a jiné kluby o něj neprojeví adekvátní zájem, bude mu muset stávající zaměstnavatel vyplácet odměny mnoho let, ačkoliv jeho stopa na hřišti bude minimální.
Stále ale platí, že Chelsea má při nakupování celkem rozvázané ruce díky tomu, že se jí za poslední roky dařilo obchodovat i směrem ven. Za uplynulou dekádu prodala hráče v celkové hodnotě 658 milionů liber (17,8 miliardy korun), což je velký rozdíl v porovnání s jiným gigantem z Premier League Manchesterem United. „Rudí ďáblové“ za stejnou dobu inkasovali za prodané hráče zhruba 130 milionů liber (3,5 miliardy).
Při aktuálním hýření nicméně soubor kouče Grahama Pottera musí stoupat tabulkou. Extrémní posilování v této sezoně zatím nemá při zápasech kýžený efekt, protože Chelsea okupuje až desáté místo soutěže. Na boj o titul může při fazoně rivalů ze severní části britské metropole – Arsenalu – spíše zapomenout, ale stále má dostatek času se dostat na čtvrté místo, které zaručuje účast ve štědré Lize mistrů.
„Pokud by se Chelsea do Champions League nedostala, bylo by to svazující. Vezměte si, že když v roce 2021 tuto soutěž vyhrála, dostala od UEFA celkem 106 milionů liber. K tomu si připočtěte příjem tři až čtyři miliony liber z každého domácího zápasu a bonusy od sponzorů,“ vysvětlil Morgan pro Sky Sports.
