Prezident Novotný žádal lepší hospody, Husák více práce aneb Nad novoročními projevy

Všechny novoroční prezidentské projevy si nelze v jednom textu připomínat, oprašme tak alespoň poselství přednesená v letopočtech se čtyřkou na konci.

2004: Klaus chválí, že žijeme v lepší části světa

Na Nový rok 2014 žádný prezidentský proslov k národu nezazněl, neboť Miloš Zeman promluvil k občanům již na Vánoce. Jeho předchůdce Václav Klaus ale dlouholetou tradici novoročních projevů udržoval a 1. ledna 2004 své poselství zahájil následovně: „Vážení a milí spoluobčané, tímto krásným zimním dnem začíná rok 2004. Tímto dnem vstupujeme do již patnáctého roku života ve svobodném a demokratickém státě, který zaručuje tolik potřebný prostor pro svobodné jednání každého z nás.“

Klaus 15 let od sametové revoluce líčil republiku jako „součást komunity demokratických a přátelských zemí“, která se nemusí obávat přímých vnějších ohrožení. Země už byla členem NATO a v květnu 2004 měla vstoupit do Evropské unie. Jinde se žilo mnohem hůře. „Tak tomu ve všech částech světa, zejména na Blízkém Východě a v Africe, ani zdaleka není. Patříme k té šťastnější části světa, měli bychom to vědět a vážit si toho,“ porovnával prezident.

Evropskou unii zatím Klaus nehanil, jistou skepsi ale v novoroční zprávě o stavu země přece vyslovil: „Rok 2004 bude rokem vstupu České republiky do Evropské unie. Na straně jedné ubezpečuji každého, že probuzením se do prvního květnového rána nenastane žádný radikální zvrat našich životů. Na straně druhé by měl každý vědět, že tímto okamžikem dojde k ukončení formální svrchovanosti České republiky, že se staneme součástí stále se rozšiřujícího a více pravomocí získávajícího evropského nadnárodního celku.“

O dalších 15 let později již Klaus na Evropské unii nenechal suchou nitku. „Unie se přeměnila v nedemokratické, postdemokratické monstrum, které zásadním způsobem potlačuje jednotlivé členské země. Jedině o to přeci jde. Jestli mohou dýchat,“ řekl například 17. května 2019 v emotivním interview pro Český rozhlas.

1994: Havel chce do Evropy a míří na pivo s Clintonem

V roce 1994 byl prezidentem Václav Havel a samostatná Česká republika slavila teprve první rok existence: „Česká společnost přijala tuto změnu věcně a s pochopením, nepropadla malomyslnosti či poraženectví, na Slováky nezanevřela a bez dlouhého váhání přiložila ruku k dílu, aby pokračovala v tvorbě nových poměrů v rozměrech českého státu. Zranění, které mnohým z nás způsobilo rozdělení Československa, jsme záhy pochopili jako daň, kterou platíme za svou polistopadovou svobodu.“

Na rozdíl od Klause Havel upřímně věřil ve společnou Evropu: „V dnešní době se Evropa pokouší dát sama sobě historicky nový druh pořádku, kterému se říká její sjednocování. Nejde o to, aby se všechny její národy, etnika, kultury či regiony rozplynuly v nějakém amorfním panevropském moři, nejde ani o to, aby vznikl jakýsi monstrózní nadstát. Jde o to, aby se vytvářel prostor těsné a rovnoprávné spolupráce nejrůznějších svébytných součástí Evropy.“

Prezident Václav Havel zahájil nový rok 1994 ve velkém stylu, když si už 11. ledna 1994 skočil v Praze na pivo s americkým prezidentem Billem Clintonem. Ke Zlatému tygrovi na Starém Městě, kde se do hovoru zapojil i spisovatel a pábitel Bohumil Hrabal a vysekl Clintonovi poklonu, že vypadá jak Gary Cooper z kultovního westernu V pravé poledne.

1984: Husák se klaní okupantům

V roce 1984 to ale žádný western nebyl, Československé socialistické republice vládla tuhá normalizace a její hlavní představitel, prezident a generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) Gustáv Husák. Ústřední stranický deník Rudé právo přetiskl Husákův novoroční projev pod typickým frázovitým titulkem doby: „Chceme-li lépe žít, musíme lépe pracovat.“ Prezident v této souvislosti kritizoval „nízkou kázeň“ na mnoha tuzemských pracovištích.

V Husákově poselství zazněl i hluboký vděk Sovětskému svazu, který v té době v Československu dislokoval nejméně 100 tisíc vojáků, kteří v republice zůstávali po sovětské okupaci z 21. srpna 1968. „Mírovou socialistickou přítomnost a budoucnost opíráme především o věrné přátelství a pevné spojenectví s naším nejlepším přítelem, se Sovětským svazem,“ prohlásil Husák 1. ledna 1984. Sovětský svaz tehdy socialistickou „mírovou“ přítomnost realizoval válkou v Afghánistánu.

1974: Svoboda stručně chválí konsolidaci poměrů

V úterý 1. ledna 1974 pronesl poslední novoroční projev nemocný prezident a armádní generál Ludvík Svoboda. Ve funkci byl sice i v lednu 1975 (odvolán byl speciálním ústavním zákonem v květnu 1975), ale to už se do novoročního poselství pustil generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Svobodův projev na počátku roku 1974 byl velmi stručný, zcela jistě šlo o nejkratší novoroční projev československých nebo českých hlav státu.

Svoboda byl symbolem svobodného Pražského jara v roce 1968, ale sovětský vůdce Leonid I. Brežněv ho nechal ve funkci prezidenta i po okupaci. S podmínkou, že se stane i symbolem normalizace. Ludvík Svoboda proto v každém novoročním projevu zdůrazňoval, že konsolidace poměrů po údajné kontrarevoluci z roku 1968 jde podle plánu. „V poměrně krátké době se nám pod vedením Komunistické strany Československa podařilo překonat i důsledky krizového období a dosáhnout toho, že Československo je nyní zkonsolidovaným, prosperujícím socialistickým státem a pevným článkem socialistického společenství,“ řekl Ludvík Svoboda k Čechům i Slovákům 1. ledna 1974.

1964: Novotný žádá lepší obsluhu v restauracích

V roce 1964 seděl na Pražském hradě komunista Antonín Novotný. Ten si prý rád zahrál karty u piva, tvrdil ve svých pamětech třeba Zdeněk Hrabica, který za komunismu mimo jiné řídil časopis Svět v obrazech.

Novotný ale zároveň tíhnul ke gurmánství a miloval mezinárodní speciality. Kvalita československých restaurací se tak kupodivu stala i tématem Novotného novoročního projevu z 1. ledna 1964: „Se spokojenějším životem souvisí také lepší obsluha lidí v zařízeních, které jim slouží. Tady máme mnoho co dohánět. Nemůžeme být spokojeni s čistotou v restauracích a v jídelnách.“

1954: Zápotocký schvaluje popravu Slánského a dalších

Prezident Antonín Zápotocký byl původně kameníkem, liboval si v lidových pokrmech, pil pivo a hrál mariáš. Miloval těžkou českou klasiku a třeba na počest 10. výročí osvobození Československa Rudou armádou v roce 1955 pozval hosty na variace staročeských tlačenek s kmínovým chlebem, karlovarský guláš se špekovým knedlíkem a moravského vrabce s kysaným zelím.

Když ale 1. ledna 1954 pronášel Zápotocký první novoroční projev, o jídle raději nemluvil. Bylo to necelý rok po smrti diktátorů Gottwalda a Stalina, československé kriminály byly plné politických vězňů a nikdo zatím přesně nevěděl, kam se bude ubírat příští politika Kremlu. Zápotocký se pro sichr postavil za Gottwaldovu politiku a pochválil likvidaci údajného protistátního spikleneckého centra, když se komunisté začali v roce 1953 popravovat sami mezi sebou.

„Odhalení záškodnické bandy Slánského dalo nám možnost nadále upevňovat a rozvíjet lidově demokratický pořádek a socialistickou zákonnost, jež byly namnoze záškodníky nezodpovědně rozvraceny,“ prohlásil Zápotocký o popravených a uvězněných špičkách z lůna vedení KSČ.

O vánočních projevech z let 1933 až 1947

Protektorátní státní prezident Emil Hácha 1. ledna 1944 na Pražském hradě pouze přijímal novoroční gratulace, jeho vánoční poselství bylo zveřejněno už 25. prosince 1943. Oficiální vánoční poselství prezidentů pravidelně zaznívala pouze v letech 1933 až 1947, a když v červnu 1948 abdikoval Edvard Beneš, jeho nástupce Gottwald v lednu 1949 zahájil tradici novoročních projevů.

Vůbec první sváteční prezidentský projev na přelomu roků natočil T. G. Masaryk v pondělí 18. prosince 1933 pro filmový žurnál soukromé Foxovy společnosti. A historikové ho také považují za premiérové vánoční poselství občanům Československa. Projev ale tehdy v tištěných médiích nevyvolal velký ohlas a jeden z nejčtenějších deníků, Národní politika, z poselství pouze stručně citoval: „Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Masaryk se v projevu obával budoucí politiky Německa, kde už vládl Adolf Hitler. Přesto věřil, že k nové světové válce nedoje: „A tak si uvědomuji stále slova evangelia a opakuji je vroucně v naději, že my všichni, moji spoluobčané a občané všech států, se konečně rozhodneme pro Ježíšovo přikázání čisté lidskosti.“ K válce přesto došlo a čistá lidskost nemá ve světě míst ani dnes, bojuje se na Ukrajině, na Blízkém východě, v Africe i jinde.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Účet za silvestra 2023. Potyčky v Praze, pokuty i popálený policista. Hasiči řešili stovku požárů