Moře smutku po ničivém zemětřesení: Přišel jsem o 25 příbuzných, běduje jeden ze Syřanů
Ti, kteří přežili zemětřesení v Turecku a Sýrii, mohou mluvit o obrovském štěstí. Jenže k radosti mají daleko. Obětí je totiž už přes 11 tisíc, a tak skoro každý živý má mezi mrtvými někoho blízkého nebo někoho, koho velmi dobře znal.
V improvizované márnici v syrském městě Sarakíb se Ahmed Idris, který utekl z válečné oblasti, potácí mezi zahalenými těly a neví, koho oplakávat dřív. Mrtvých příbuzných je tolik, že i on sám to jen stěží dokáže spočítat. „Přišel jsem o dceru i její dva syny. Také o celou rodinu mé ženy – o její matku, otce a sourozence. Zemřeli i všichni z rodiny manžela mé dcery, nespočet dětí. Myslím, že dohromady je to snad 25 lidí,“ popsal.
K TÉMATU: Srdcervoucí snímky z místa tragédie. Zázračné dítě i muž držící ruku mrtvé dcery
Nerovný boj s nepřízní osudu není pro válečné uprchlíky ničím novým. Rozsah této přírodní katastrofy je ale tak obrovský, že mnozí z nich jen těžko hledají vůli jít dál. „Utekli jsme před válkou. Jen si představte, co všechno nás už potkalo. Přišli jsme sem, aby naše děti mohly vyrůstat v bezpečí. Nakonec to ale vypadá, že trpět bude asi prostě náš úděl,“ sdělil Ahmed Idris.
Záblesky naděje v moři zármutku představují především okamžiky, kdy se neúnavným záchranářům i po desítkách hodin podaří vyprostit zpod sutin někoho živého. Zachráněný tříletý chlapec odměnil své spasitele širokým úsměvem.
Zotavuje se i děvčátko, které našli v úterý. Narodilo se pod troskami zřícené budovy. Pupeční šňůra ji stále spojovala s její mrtvou matkou. „Když k nám holčičku přivezli, ještě se celá třásla. Podle tělesné teploty odhadujeme, že přišla na svět tři hodiny před tím, než ji vytáhli,“ řekl ošetřující lékař Hani Maarúf. Šrámy na jejím těle se zanedlouho zacelí. Zármutku z toho, že hned první den po narození přišla o celou rodinu, se ale za pár let nevyhne. Provázet ji bude nejspíš po celý život.
Čtěte také
daniel.konewka@iprima.cz
