Maribel Vinsonová při americkém mistrovství v New Havenu. Byla jednou z obětí leteckého neštěstí. Zdroj: Getty Images
Patnáctý únor 1961 se stal nejsmutnějším dnem světového krasobruslení. Při cestě na mistrovství světa v Praze spadlo letadlo nedaleko belgického Bruselu. Na palubě byl kompletní tým amerických krasobruslařů s doprovodem. Nikdo nepřežil.
Osmnáct závodníků a šestnáct členů doprovodu nasedlo 14. února v New Yorku do Boeingu 707 belgické společnosti Sabena a mířilo do Bruselu. Když měli cíl na dohled, pilot musel přerušit přistávací manévr kvůli jinému stroji na dráze. Dál kroužil nad městem a připravoval se na další pokus o přistání. Jenže letadlo se nečekaně zřítilo na farmu u obce Berg, dnešního Kampenhoutu, severovýchodě od letiště i belgické metropole.
Příčina nehody není dodnes známá, spekulovalo se o možné technické závadě na mechanismu stabilizátoru. Zahynulo při ní všech 72 lidí na palubě, tedy 61 cestujících a 11 členů posádky, a belgický farmář, kterého zasáhly padající trosky letadla.
„Byla to před tím tak vzrušující doba, měli jsme v tom letadle tolik skvělých a nadějných krasobruslařů,“ vyprávěla ve filmu Rise z roku 2011 Peggy Flemingová, olympijská vítězka v krasobruslení z Grenoble 1968 a trojnásobná mistryně světa. Ke katastrofě se vyjádřil také tehdejší americký prezident John F. Kennedy: „Naše země utrpěla velkou ztrátu talentu a půvabu.“
Mezi oběťmi byla také devítinásobná šampionka USA v ženské kategorii a bronzová z olympijských her 1932 v Lake Placid Maribel Vinsonová-Owenová se svými dvěma dcerami Laurence a Maribel. Do současnosti se dělí o rekord v počtu domácích titulů s Michelle Kwanovou, stříbrnou z olympijských her 1998 v Naganu a bronzovou v 2002 v Salt Lake City.
Vinsonová-Owenová se po kariéře prosadila jako trenérka, v roce 1956 dovedla k olympijskému triumfu v Cortině d’Ampezzo Tenley Albrightovou. Následně, až do leteckého neštěstí, připravovala své dcery. Starší Maribel obsadila při domácí olympiádě 1960 ve Squaw Valley desáté místo ve sportovní dvojici s Dudleyem Richardsem. Teprve patnáctiletá skončila šestá mezi ženami.
O rok později obě vyhrály americké mistrovství a chystaly se do Prahy na světový šampionát. „Laurence byla jako čerstvý vzduch, bujará, krásná směs energie a nevinnosti. Šlo o novou nastupující generaci s velkými ambicemi,“ vzpomínala Carol Heissová, která po pěti titulech mistryně světa v řadě a olympijském vítězství v roce 1960 ukončila kariéru a „uvolnila“ led Laurence Owenové. Ta sice byla věkem ještě teenegerka, přesto ji Američané považovali za velký příslib pro mistrovství světa v bývalém Československu.
Také proto se 13. února, den před odletem do Prahy, objevila na titulní straně prestižního magazínu Sport Illustrated. Matka Maribel koupila po cestě na letiště v New Yorku deset výtisků. Jeden z nich, notně ohořelý, našli záchranáři o 24 hodin později na poli nedaleko Bruselu.
Zmizela nová nastupující generace
Tam také vyhasl život šestnáctiletého Douglase Ramseyho, který udivoval podobně jako Laurence Owenová. Americký šampionát na konci ledna 1961 byl prvním, který v přímém přenosu vysílala televize. Diváci se učili znát nové tváře, podle reakcí si oblíbili právě báječně skákajícího Ramseyho, který udivil dvojitým axelem se zkříženými pažemi. A v tréninku jej skákal s rukama v kapsách.
„Doug byl mladý, poutal pozornost a k tomu jezdil s obrovským vkusem. Byl všeobecně sportovně nadaný, proto tak dobře skákal,“ popisoval ho Dick Button, olympijský vítěz z her 1948 ve Svatém Mořici a z Osla roku 1952, který se díky svým zkušenostem stal prvním krasobruslařským televizním expertem.
Ramsey skončil čtvrtý a o jediné místo mu unikla nominace do Prahy. Tam se přece jen vydal, protože v pořadí třetí Tim Brown onemocněl a nemohl se na cestu za oceán vydat. Kurýroval se doma a stejně jako ostatní neměl zprávy, k jaké katastrofě došlo. Dozvěděl se to až později, stejně jako otec Douglase Ramseyho, který byl v práci. Přiběhl za ním kolega a sdělil mu, že letadlo z New Yorku do Bruselu havarovalo a nikdo nepřežil. Ramseyho matka se po této zprávě zhroutila.
Nemocný bruslař se omluvil rodičům zemřelého
Za pár dnů dostali smutní rodiče dopis od Tima Browna. Omluvil se jim za to, že onemocněl a nemohl letět na mistrovství světa.
„Každý, kdo byl v tom letadle do Bruselu, měl vliv na naše životy, na americké krasobruslení,“ poznamenala v dokumentu Rise Peggy Flemingová. V době leteckého neštěstí jí bylo dvanáct let a přišla o svého trenéra Williama Kippa. „Úplně mě to vykolejilo. Měla jsem jít do školy, když mi maminka řekla, že spadlo letadlo s našimi závodníky a trenéry a že nikdo nepřežil. Byla jsem ještě mladá na to, abych pochopila, co to všechno znamená,“ doplnila Flemingová. V roce 1966 vyhrála zlato na mistrovství světa, první pro USA po katastrofě u Bruselu.
Mezinárodní bruslařská federace šampionát v Praze zrušila. Avšak pouze pro rok 1961. Mistrovství světa se v hlavním městě tehdejšího Československa konalo o rok později. Svou zlatou cestu na něm zahájili sourozenci Eva a Pavel Romanovi, když získali svůj první ze čtyři titulů mistrů světa mezi tanečními páry. Také ve sportovních dvojících vyhráli závodníci narození v Československu. Marie a Otakar Jelínkovi, známější pod jmény Marie a Otto Jelinek, reprezentovali Kanadu, do které s rodiči emigrovali po komunistickém puči v roce 1948. Karol Divín skončil v Praze druhý a navázal na olympijské stříbro ze Squaw Valley 1960.
