Sbírka domečků pro panenky
Mít domeček pro panenky je snem většiny holčiček. I manželé Tošovští z Varnsdorfu ho chtěli dopřát své dceři, čímž odstartovali vlastní sběratelskou vášeň. Jejich sbírka teď čítá kolem stovky exemplářů.
Zámecké komnaty, lékárny z konce 19. století, umělohmotné obývací pokoje ze 70. let či domečky pro panenky z přelomu tisíciletí. Malé světy, které mají jedno společné – svého času dělaly radost holčičkám, v jejichž režii se v miniaturních příbytcích odehrávaly pomyslné životy panenek. Když malé majitelky domečků odrostly, jejich mini majetky většinou putovaly dál, až po čase skončily třeba na bleším trhu nebo ve starožitnictvích.
ČTĚTE TAKÉ: Jízda jen pro statečné. Bratři olympionici obnovují sáňkařskou dráhu ve Smržovce
A právě tady si je vyhlédli manželé Tošovští. V domečcích se tak začaly psát nové příběhy. A především příběh sběratelské vášně. Ta přitom začala celkem nevinně a po pořízení prvního domečku trvalo ještě desítky let, než propukla naplno.
„Sbírání pokojíčků začalo prvním pokojíčkem, který jsme udělali pro dceru. Současně jsem udělal garáž pro syna, když jim bylo pět let. A hráli si s nimi, byli šťastní,“ vypráví v pořadu Prima Česko sběratel Josef Tošovský.
Pak domečky putovaly na půdu, odkud se do hry vrátily až s novou generací, s vnučkami manželů. Ti pro ně poté začali shánět i další pokojíčky. „Musím říct, že děvčata rostla, už o to ztrácela zájem, vášeň na sbírání pokojíčků přesto zůstala,“ říká majitel sbírky.
Největším oříškem jsou dobové tapety
Domečky a pokojíčky kupují manželé i na internetu. Řada z nich byla v době koupě v žalostném stavu a stálo hodně úsilí dát je do pořádku.
„To je hlavně dílo mojí ženy, která ty pokojíčky opravovala. Má výtvarné vzdělání, takže i trošku rozumí tomu, co se dobově hodí... Kupovali jsme staré tapety, starý nábytek, staré věcičky k těm pokojíčkům a dávali jsme to dohromady,“ uvádí Tošovský s tím, že manželka je příliš plachá na povídání před kamerou.
Největším oříškem je prý sehnat zmiňované dobové tapety. Manželé tak často koupí domeček, o který nestojí, jen proto, že má tapetu, která se jim hodí do jiného. Díky často titěrné práci se jim pro další generace podařilo zachránit opravdové skvosty.
Ve sbírce mají manželé i školičku, obchod a lékárnu někdy z přelomu 19. a 20. století, pravděpodobně z doby kolem roku 1890. „A kupodivu i přes jejich stáří byly tyhle pokojíčky v celkem zachovalém stavu a měli jsme z nich velkou radost,“ zmiňuje sběratel.
Úspěch má cukrárna
Mezi dětmi má prý největší úspěch cukrárna, která patří k těm starším ve sbírce. Podobné se shánějí jen těžko. V současnosti nad dřevem převládá spíš plast, především u nábytku.
„Převládají věci, které jsou jen náznakem skříně. A to třeba budí v dětech fantazii. Ale já mám rád takovou realitu pokojíčků, jak to bylo. Ukazuje, jak lidé žili, protože nábytek je jen zmenšená skutečnost,“ dodává sběratel.
Manželé Tošovští svůj domečkový poklad vystavují i veřejně v muzeích. Možná tak budete mít štěstí a v budoucnu někde na jejich výstavu narazíte.
