Příběh z pera Ivy Volkové: Hugo je veliký bojovník, tak věřím, že to spolu zvládneme

V půlce května letošního roku jsem přebrala do péče dalšího nalezeného starouška v zoufalém stavu. Byl nalezen poblíž Zlatých Hor. Ihned ho přijela vyšetřit naše paní doktorka Veronika Křížová, která mu dala jméno Hugo. Hugo byl silně podvyživený, zesláblý a trpěl zánětem v očích, měl entropium spodního víčka, to znamená otočení spodního víčka dovnitř oka. Tím je drážděna rohovka. Způsobuje to neustálou bolest a zánět. Navzdory samčímu pohlaví má vývod nad šourkem, kterým čůrá. Divné je, že při charakteru takové operace se zároveň odstraňují i varlata, které ale stále má, i když čůrá jako fena. V oblasti krku měl velikou lysinu, kterou jsem lokálně ošetřovala přípravky proti plísni. Stáří jsme odhadovali na 14–15 let i podle příznaků stařeckého chování a oslabených reflexů. Při vyšetření byl neuvěřitelně trpělivý a hodný, i když vyšetření očí pro něho bylo bolestivé. Hned první večer se s vděčností zavrtal do svého pelíšku ve vytápěném karanténním pokojíčku a hned po večeři usnul. Byl velmi vyčerpaný a slabý, přes den hodně odpočíval. Udržovala jsem ho v přítmí, aby mu světlo nedráždilo oči. Musela jsem ho rozkrmovat několikrát denně po menších dávkách.

Koncem května podstoupil operaci korekci víček z důvodu patologické rotace víček směrem do oka. Denně jsem oči čistila a vykapávala. Hugo byl velmi trpělivý, i když se mu to moc nelíbilo, tak držel.

Ale ještě, než se mu vyndaly stehy, Hugo prodělal mozkovou příhodu, nebyl na tom moc dobře. Naše paní doktorka ihned přijela a zahájila léčbu. Chůze mu nešla, po pár krocích upadl, musela jsem ho nosit. Když se konečně zbavil bolestí očí, tak ho postihly takovéto trable, pomyslela jsem si.

Stále byl hodně slabý, občas se mu zamotaly nohy, ale začal dobře baštit, hodně spal a nabíral sílu. Po prvotním zlepšení, které nám vlilo optimismus do žil, následovalo další zhoršení. Stále polehával, celé dny spal a přestal jíst. Paní doktorka přijela a nasadila mu infuzní terapii s kompletní výživou.

Tři dny musel být na kapačkách, vůbec nechtěl jíst, krmila jsem ho z ruky, vždy snědl jenom trošku a hned to vyzvrátil. Už to po kapačkách vypadalo na zlepšení a začal sám jíst. Když už jsem se radovala, že je mu lépe, tak začal čůrat krev, dostal zánět močového měchýře. Paní doktorka mu nasadila antibiotika a za pár dní to bylo dobré.

Jeho zdravotní stav byl stále jako na houpačce. Byl hodně slabý, celé dny spal a odpočíval, ale už šel kousek rovně, sice ho to pořád táhlo k jedné straně, ale motal se už minimálně, jenom zadní nohy se mu stále podlamovaly. Stále jsem ho krmila několikrát denně, po menších dávkách. Uvařila jsem mu hovězí maso a na tom si moc pochutnával.

A znovu došlo ke zhoršení zdravotního stavu. I přes veškerou léčbu zase venku padal na bok a nemohl se zvednout. Už jsem měla obavu, že přišla jeho poslední hodinka. A tak jsem ho zvedla a donesla do jeho pokojíčku. Opět nechtěl jíst. Nyní je jeho stav stabilizovaný, doběhla alopatická léčba a přešli jsme na paliativní léčbu seniorů, bez vedlejších účinků - fytoterapie, Bachovy esence a homeopatika. Už jsem začala s masážemi a rehabilitací, zadní noha se mu vytáčí a při chůzi se mu hlava kymácí z důvodu ochablých svalů. Ale masáže se mu moc líbí. Hugo je tady v Rafaelu spokojený, rád si vyjde na zahradu na procházku a když je unavený, tak si jde lehnout do svého pokojíčku.Tak snad si to všechno vybral a už se bude jenom zlepšovat. Klid, teplo, dobrá bašta a moje láskyplné ruce, které ho hladí, jistě vykonají své.

Hugo je veliký bojovník, už nám to několikrát ukázal, tak věřím, že to spolu zvládneme a dožije u mě v lásce a klidu svůj nelehký život.