Amputaci končetiny zvládala špatně, příběh Bruny z pera Ivy Volkové

Spolek Rafeal slavil 6. narozeniny

A tak jsem k narozeninám dostala dárek –⁠ další zuboženou fenečku Brunu, která byla zachráněna od našich romských spoluobčanů. Byla v katastrofálním stavu, měla 3 měsíce starou zlomeninu přední tlapky, která jí visela jako kus hadru. Byla silně obézní, což je daleko horší než podvýživa, jenom se plazila, břicho táhla po zemi. Nemohla bolestí pořádně chodit a okamžitě se zadýchala. Byla inkontinentní, vše dělala pod sebe a vedle sebe. Vážila 12,5 kilo a na svojí postavu by měla mít tak 7 kilo. Věk jsme odhadli na cca 8 let.

Žila zavřená v garáži a byla krmena zbytky, bez pohybu a léčby. A takto to dopadlo. Neumím si vůbec představit, jak strašně musela trpět. Děkuji Útulku DOGSY, z.s. za záchranu této ubohé fenečky. Od nich jsem jí přebrala do péče.

Naše paní doktorka Veronika Křížová dle všech vyšetření a Rentgenových snímků provedla amputaci, neboť u staré zlomeniny už došlo k přestavění kostí, tím pádem k zúžení a nebylo možné oba konce zlomeniny spojit a zachovat hybnost končetiny. Muselo se přejít k radikálnímu řešení a amputovat končetinu, aby nadále oba konce kostí netraumatizovaly okolní měkké tkáně.

Když jsem tam Brunu vezla, tak mi bylo hodně úzko

Naše paní doktorka opět odvedlo skvělou a precizní práci. Ještě jí vyčistila zuby, uši, ve kterých měla zánět a ostříhala přerostlé drápky. Pak ještě, dokud spala, jsme vystříhaly dredy po celém těle a kolem čumáčku. Moc jí za vše děkuji. A mě čekala veškerá péče o naší pacientku, můj úkol byl jí dát psychicky do pořádku. Čekala mě rehabilitace páteře a zbylých končetin, které byly neúměrně zatěžovány... a hlavně musela zhubnout.

Brunečka amputaci velmi těžce nesla

I když jsem jí podávala léky na bolest, tak jí to bolelo a nenechala na sebe vůbec sáhnout. Byl na ní neskutečně zoufalý pohled a mně to rvalo srdce. Toto by se vůbec nemuselo stát, kdyby žila u někoho, kdo by tu zlomeninu hned řešil a dal jí nějakou péči. Navíc musela mít límec a nedokázala se s ním najíst, tak jsem jí krmila z ruky. Vůbec nechtěla pít. Podávala jsem jí vodu a vývar v malém hrnečku, aby to měla pohodlnější, několikrát denně, aby alespoň trochu vypila. Všechno jídlo jsem jí zalévala vodou. Celé dny jenom ležela a nechtěla ven. Myslela jsem, že až nebude mít límec, tak bude jíst sama. No, tak to jsem se hodně spletla.

Naše princezna si zvykla na servis a neustále ho vyžadovala, sama prostě jíst nechtěla a čekala, až jí to dám až do pusy a hotovo. Stále nechtěla chodit ven. Několikrát denně jsem ji musela v náručí vynést ven, aby se prošla a měla pohyb.

Hubnutí šlo pomalu, během 14 dnů zhubla 30 dkg a bylo to na ní znát. Ale potřebovala zhubnout ještě alespoň 4 kila. Teď se po pár krocích zadýchala a musela si odpočinout.

Tak šly týdny a postupně hubnutí přicházelo. Každý pátek jsem jí vážila a měla radost z každého deka, které shodila. Naše kamarádka paní Jaroslava Přibylová jí nechala ušít perfektní postroj, který jí skvěle nahradil chybějící nožičku. Ze začátku se jí to vůbec nelíbilo, ale záhy zjistila, že jí to hodně usnadní chůzi a hlavně nebude tolik zatěžovat páteř.

Šťastný konec

Z Bruny se se pomalu stávala naprosto bezvadná holka, která měla radost ze života, na vše zlé bylo zapomenuto. Milovala všechny naše staroušky, byla nekonfliktní a přátelská.

A pak jednou přijela rodina a Brunu si adoptovala. Vše vypadalo hodně nadějně, ale bohužel po čtyřech dnech se vrátila zpátky. Změnily se rodinné podmínky a nemohli si jí nechat.

Ale Bruna byla při návratu šťastná, že vidí mě i své kámoše, a vůbec to neřešila. I tento příběh má ale šťastný konec a Bruna odjela na podruhé domů. Bydlí v Praze a je to miláček celých Holešovic. Všichni ji milují pro její přátelskou povahu, na děti se jenom třese a hned za nimi běží si hrát, kamarádí s každým chlupáčem v okolí. A její milovaný páníček Zdeněk? Ten mi dává každý den hlášení, co je nového a kolik už zhubla (ještě jí kilo zbývá).

Přála bych vám vidět tu naprosto oboustrannou lásku a oddanost. A já jsem šťastná, že tento příběh má ten nejkrásnější konec a s láskou na Brunu vzpomínám.