Příběhy z první linie

Nikdy mu před očima neumíralo tolik lidí, jako právě teď. Covidová pandemie pořádně zamávala i se životem záchranáře z Rokycan, který vedle směn v sanitce pomáhá též na urgentním příjmu v plzeňské nemocnici a na ARO jednoho ze západočeských špitálů. V dalším z Příběhů první linie na CNN Prima NEWS anonymně vypráví, jak si člověk zvyká na smrt kolem sebe. Mluví o bezmezné únavě. I o tom, že brečí jak pacienti, tak zdravotníci.

Je to mazec, smrt je náš denní chléb, musel jsem si zvyknout, uvedl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS dvacetiletý Matěj Valášek, který pracuje na covidovém oddělení v uzavřeném Trutnově jako zdravotní bratr. Popsal, že občas se jim na oddělení sejde i šest záchranek najednou. V nemocnici je neskutečný tlak na lůžka, mají téměř pořád plno. Byly i směny, kdy byl tak vyčerpaný, že se po práci rozbrečel. Pacienti se podle něj navíc poslední dobou potýkají s horším průběhem nemoci.

Pacienti, kteří bojují s koronavirem na ARO odděleních jsou často vděční za to, když jim sestřičky řeknou, že je uspí, strčí jim trubičku do krku, a oni si tak mohou odpočinout. Většina z nich je totiž ze snahy nadechnout se naprosto vyčerpaná. V umělém spánku je to pak ale 50 na 50, jestli se člověk probudí, nebo jestli se bude volat rodině, aby se přišla rozloučit. Často jde i o pacienty kolem 40 až 50 let.

„Devět z deseti pacientů na našem oddělení ARO zemře. Pacienti starší 70 let mají minimální šanci na přežití, tak bereme ty perspektivnější.“ V rámci seriálu Příběhy z první linie přinášíme svědectví studenta lékařské fakulty, který se nebál a otevřeně popsal krutou realitu v jedné z nemocnic v Moravskoslezském kraji.