Profil Olgy Hepnarové (zdroj: CNN Prima NEWS)
Když 10. července 1973 najela na Strossmayerově náměstí náklaďákem na chodník a na místě zabila tři lidi, všichni si zprvu mysleli, že jí buď selhaly brzdy, nebo za volantem usnula. Nikdo ale nečekal, že by to teprve dvaadvacetiletá dívka udělala schválně. Olga Hepnarová, která dohromady připravila o život osm lidí, se stala poslední popravenou ženou na území Československa.
Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951. To, že měla psychické problémy ještě před hrůzným činem, dokazuje její pokus o sebevraždu ve 13 letech a také dvojnásobná hospitalizace v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech. Důvodem pobytu byla výchovná nezvládnutelnost a záškoláctví. „Afektované teatrální vystupování. Snaha prosazovat své názory, zvýšené sebevědomí a zcela nekritický postoj vůči sobě. Velmi rafinované účelové lži, setřelý pocit viny. Střídání nálad s převažujícím sklonem k depresivnímu ladění,“ uvádí se v posudku Hepnarové z léčebny, který ve své knize Oprátka za osm mrtvých zveřejnil Roman Cílek.
Hepnarová měla také problém v ujasnění své sexuální orientace. Sexuální zkušenosti prožila s oběma pohlavími. V době incidentu měla přítele. Lidé, kteří se s ní setkali, ji popsali jako „duchem nepřítomnou“ a uzavřenou do sebe. Špatné vztahy měla také s rodinou. V srpnu 1970 se pokusila zapálit dům otcových rodičů. V té době uvnitř byla Hepnarové sestra Eva spolu se dvěma nájemníky. Oheň se ale naštěstí podařilo uhasit a nikomu se nic nestalo. To, že za žhářstvím stála Olga, vyšlo najevo až po letech.
I přesto, že se vyučila knihařkou, v době svého činu pracovala jako řidička. To, že hrůzný čin spáchá, plánovala Hepnarová dopředu. V osudný den, 10. července 1973, si půjčila nákladní auto a vydala se s ním směrem ke Strossmayerovu náměstí. Cestou hodila do schránky dopisy do redakcí Svobodného slova a Mladého světa.
Oběť vaší bestiality
„Jsem sexuální mrzák. Neschopná navázat a vytvořit kloudný lidský vztah. Jsem zničený člověk. Člověk zničený lidmi. Mám tedy na vybranou: zabít sebe, nebo zabít druhé. A rozhoduji se takto: OPLATÍM SVÝM NENÁVISTNÍKŮM. Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné… Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo,“ napsala Hepnarová v dopisech.
Když dívka na místo dojela, do lidí hned nenajela. Podle Cílka byla v tu chvíli na zastávce tramvaj, lidé byli rozptýlení, a vražedkyně tak neměla „zaručen úspěch“. Pak se ale k činu odhodlala. Poté, co Hepnarová najela na chodníku do lidí, zemřeli tři chodci na místě, dalších pět později v nemocnici.
Po útoku autem zůstali také zranění, někteří těžce. Například František V. raději proskočil výlohou, než aby se s náklaďákem střetl. „Především bylo třeba za každou cenu opustit prostor, kudy muselo v následujících zlomcích vteřin vozidlo projet. Vyřešil jsem tedy situaci skokem do skla výlohy. Byla to děsná rána, pořezal jsem se i potloukl, došlo ke ztrátě sluchu v levém uchu, ale – popravdě řečeno – všechno bylo lepší, než dostat se pod kola toho náklaďáku, za jehož volantem seděla ženská, jíž nikdy nebudu moci odpustit,“ uvedl svědek v Cílkově knize.
Když šla na popravu, bránila se
Situaci podobně řešil také Karel D. „Doslova jsem se proboural skleněnou výplní obchodu s lahůdkami, snad ještě hůř mi pocitově bylo, když mne pak vynesli ven a já viděl na chodníku výjevy jako nějaké obrazy z války – všude krev, nářek a také se tam povalovala noha, snad i ruka, prostě odtržené části lidského těla,“ sdělil svědek. „Vozidlo mne zachytilo za nohu a odhodilo stranou. Když jsem se po chvíli vzpamatoval a zvedl ze země, uviděl jsem dílo zkázy. Mrtvé, těžce zraněné,“ dodal Jan K.
K tématu
„Byla to řidička, doktore. Zraněna není, ale říkal mi kolega, že prý se netají s tím, že na ten chodník mezi lidi najela schválně,“ vzpomínal zasahující lékař Zdeněk S. na slova příslušníka Veřejné bezpečnosti.
Po činu Hepnarovou zadrželi. 6. dubna 1974 ji pak Městský soud v Praze odsoudil k trestu smrti. Hepnarovou popravili 12. března 1975 ve věznici na Pankráci. V den popravy se bránila, kladla odpor a k šibenici ji museli dovléct násilím. Hepnarová do dějin kriminalistiky vstoupila také jako poslední popravená žena na území tehdejšího Československa.
V roce 2016 vznikl v česko-slovensko-polsko-francouzské koprodukci celovečerní film Já, Olga Hepnarová.
