Pro tuhle vládu jsme méně než odpad, říkají havíři z Karvinska

„Neriskuj!“ Stojí na plakátě nalepeném ve vrátnici Dolu ČSA v Karviné. Vedení Ostravsko-karvinských dolů (OKD) takto nabádá havíře k dodržování bezpečnostních předpisů při těžbě uhlí. V době nouzového stavu jsou ale horníci nuceni překračovat epidemiologická nařízení, protože třeba ve společných koupelnách nelze dodržovat stanovené odstupy. To by očista jedné směny od uhelného prachu mohla trvat i několik hodin. Takže raději riskují.

Československá armáda zanikla s rozpadem Československa v lednu 1993. Na Karvinsku je přitom stále v provozu šachta s názvem Důl ČSA (Československé armády) a havíři tomuto důlnímu závodu neřeknou jinak než „Armada“. Krátce, v místním dialektu. A takto pak vypadá typický dialog z Karviné.

„Kaj robiš?“

„Včil robim na Armadě, ale chuja tam zarobim.“

Podle hornických odborů si havíř v podzemí OKD vydělá za měsíc 20 až 30 tisíc korun čistého, tu vyšší částku jen ti nejlepší „stachanovci“ při rubání a na čelbě, což jsou nejtěžší práce. Je to mizérie, podobné platy berou i pokladní v supermarketech. Havíř však každý den riskuje, že ho ze šachty vyvezou nohama napřed. Třeba 20. prosince 2018 zahynulo při důlním výbuchu ve Stonavě na Karvinsku hned třináct horníků. A devět těl pak zůstalo uvězněno v podzemí až do pozdního jara loňského roku. Strašná daň za těžbu černé suroviny, jejíž dobývání musí český stát výrazně dotovat.

A co vlastně název Důl ČSA vypovídá o firmě OKD, která je teď opět státním podnikem a zaměstnává zhruba osm tisíc havířů? Minimálně něco v tom smyslu, že se v hornictví zastavil čas i poměry. V karvinské čtvrti Doly právě oslovuji dvojici havířů, která vyfárala po ranní šichtě z Dolu ČSA. Chlapi mě žádají, abych nikde neuváděl jejich jména, záznam rozhovoru ale mohu publikovat.

„Pánové, máte pět minut na novináře?“

„Pět minut je moc,“ odvětí ten pohotovější z dvojice. Odpovědi havířů jsou vždy rychlé, přímočaré a vtipné, kilometr pod zemí se totiž štengrují celou šichtu.

„Tak tři minuty,“ smlouvám. A rovnou se ptám, zda jim nevadí, že v době nouzového stavu museli rubat uhlí bez přerušení. Tedy od 14. března dodnes, zatímco třeba automobilky celé týdny stály a dělníci se nemuseli stresovat, že se v práci infikují. Automobilky jsou přitom perspektivní a výdělečné, zatímco OKD podle únorového sdělení vedení této firmy udělalo za rok 2019 čistou ztrátu ve výši „několika stovek milionů“. Přesné číslo zveřejněno nebylo.

„My jsme ti poslední, co tady mohou něco změnit. A vláda nás bere méně jak odpad. Mohli jsme si mluvit, co jsme chtěli, ale ti navrchu rozhodli za nás,“ stěžuje si druhý z horníků. „Odbory stojí za prd, za nás určitě nebojují,“ dodá. Odboroví předáci jsou podle něho jen prodlouženou rukou vedení státní společnosti Prisko, která je aktuálně jediným akcionářem těžařské firmy. „Bylo nám dokonce důrazně naznačeno, že pokud by se měla zastavit těžba kvůli koronaviru, tak už by se nemusela rozjet znova. A to nechceme.“

„Takže něco jako vydírání. Makej a nehleď na nějaký koronavir,“ podotknu.

„Tak nějak,“ souhlasí horníci.

Co hlas, to jiný názor. Dva mladí elektrikáři z téhož dolu se představit nebojí. K mateřské firmě nejsou kritičtí, chtějí si hlavně něco vydělat. Václav Lakomý a Daniel Pagáč věří, že by uzavření šachty v době koronaviru nemělo smysl, protože řada zaměstnanců by stejně musela „továrnu na uhlí“ udržovat v chodu. „Jako elektrikáři bychom určitě nemohli domů a tam si dát nohy na stůl.“

Manželky havířů to vidí zase jinak. A mají strach, že chlapi čínskou infekci donesou domů a nakazí třeba nejstarší generaci v rodině, včetně „babiček na hlídání“. S hornickými ženami je v kontaktu i karvinská zastupitelka Zuzana Klusová (Piráti), která i s několika dalšími politiky žádala po OKD minimalizování těžby. Marně. „Zabránit blízkému kontaktu se na šachtě prakticky nedá. Po směně se třeba musí několik stovek chlapů rychle vykoupat ve společných sprchách,“ vysvětluje. A vzájemně si tam třeba umývají černá záda. V kleci, v níž se fárá, se zase tísní víc než ve spojích městské hromadné dopravy. A také při samotné těžbě je dodržování epidemiologických nařízení jen zbožný sen.

Zastupitelku Klusovou vytáčí, že erární firma Prisko (OKD) upřednostnila ekonomiku nad zdravím: „Stát podle mě úplně selhává. Čekala bych zodpovědnost, a nikoli upřednostňování ekonomických zájmů v neprospěch těch zdravotních.“ Jak už bylo řečeno, přesné číslo loňské ztráty OKD nebylo zveřejněno, ale oficiálně se uvádí, že šlo o stamiliony. V kuloárech OKD se špitá, že jde o 800 milionů korun, přičemž letos se má ztráta vyhoupnout přes miliardu. „Při takových ohromných ztrátách je nelogické a nepochopitelné, že stát vůbec řeší nějaké finanční propady, které by způsobilo pozastavení těžby v době pandemie,“ kroutí hlavou Klusová. Na vrátnici Dolu ČSA přitom visí plakát s nápisem: „Pracuj bezpečně, doma tě čekají!“

Odbory neprotestují? Místopředseda Sdružení hornických odborů na Dole ČSA Aleš Štětka asi nepatří k radikálním předákům. „Když si nevyděláme na sebe, kdo by havíře zaplatil, pokud by zůstali doma,“ přemítá ve své kanceláři. Zda to říká s vážným výrazem, anebo se ironicky usmívá, netuším. Tvář má dle nařízení vlády zastřenou zelenou rouško. Já mám shodou okolností černou. A zelená s černou jsou hornické barvy.

Klusová také varuje, že Karvinsko nad pandemií zatím nevyhrálo. Z první ruky má totiž chmurné zprávy ze sousední polské části černouhelného revíru, kde v těchto dnech onemocněly nemocí COVID-19 stovky horníků. V OKD i v době nouzového stavu pracují polští pendleři, stačí si projít registrační značky na parkovištích před šachtami. Hranice nyní překračovat nesmějí, od rodin ale dostávají alarmující informace. „Sestra mi volala, že vláda kvůli nakaženým havířům uzavírá do izolace celé Slezské vojvodství,“ vypráví před Dolem ČSA jeden z polských gastarbeitrů. Tahle informace koluje celým Polskem, mluvčí vlády Piotr Müller ji ale vyvrátil a označil jako „šíření nepravdivých informací“. To ale neznamená, že oblast nemůže být v příštích dnech přece izolována.

Nová koronaviorová vlna z uhelné pánve zvrátila dosavadní příznivý vývoj ve střetu Poláků s pandemií. Varšavská televize tento týden v úterý oznámila, že jen za předchozí den přibylo mezi havíři kolem dvou set nakažených. Těžební firma PGG hlásila tentýž den až 500 nakažených, desítky dalších pak jiné důlní společnosti. Pět dolů již zabrzdilo nebo pozastavilo těžbu a tento týden se též začalo s testováním zhruba patnácti tisíc horníků a jejich rodinných příslušníků.

Ve čtvrtek se stal dalším z hlavních ohnisek nákazy Důl Jankowice u města Rybnik, který hlásil 450 nakažených havířů. Rybnik je přitom vyhlášeným centrem nákupů pro Čechy z Ostravska, město je od Ostravy vzdáleno jen 25 kilometrů. Epidemie způsobuje na sociálních sítích v celém Polsku nenávist vůči horníkům.

Ve Slezském vojvodství se bitva s koronavirem vrací na začátek. Může se něco podobného odehrát i na karvinských šachtách? Vždyť na Dole Darkov u Karviné se už několik havířů nemocí COVID-19 také nakazilo. Mluvčí OKD Ivo Čelechovský informaci o počtu nemocných z řad zaměstnanců odmítl v úterý komentovat. Musí prý napřed získat požehnání od vedení. Jedním dechem ale podotkl, že tento týden v pozici mluvčího končí, a pak už se neozval, ač to slíbil. Zuzaně Klusové připomíná postoj těžařů komunistickou éru: „OKD pořád jen něco tutlá a zatajuje. Od státní firmy bych čekala spíš férovost a každodenní tiskovou konferenci, na které by se oznamoval počet nakažených horníků i strategie, co dále s provozem šachet.“ Bohužel, ani další heslo vyvěšené ve vrátnici Dolu ČSA vůbec neplatí: „Jsme OKD, buďme OKD – Ostražití Každý Den.“

Informace o počtu infikovaných tuzemských havířů přicházejí jen od odborářů. Zástupce hornických odborů v krizovém štábu OKD oznámil, že vedení firmy počátkem tohoto týdne potvrdilo nákazu COVID-19 u pěti zaměstnanců, přičemž 40 dalších skončilo v karanténě. „Jsme jen malí pánové, všechno jde mimo nás a nic se nedozvíme,“ rezignovaně říká u brány Dolu ČSA horník Martin Daněk. Vrtač, který ve skále či v uhelných stěnách připravuje vrty pro střelivo už čtvrt století. „Nikdo se nás nezeptal, jestli chceme pracovat i v době nouzového stavu, to není zrovna fér.“

Po ranní šichtě zrovna vyfáral z Dolu ČSA i Vladimír Klech, v rubání už dře dvacátý rok. Že musí fárat i v době nouzového stavu, zrovna jemu nevadí: „Respirátor jsem si kvůli prachu nosil na šichtu i před koronavirem. Pro mě se nic nezměnilo, jen teď nosím roušku i na povrchu.“ Situace na sousedních polských šachtách ho ale v klidu nenechává. Tamní vláda prý zaváhala právě se zaváděním povinného nošení roušek na veřejnosti. „Ty roušky holt mají něco do sebe a Češi to naštěstí včas pochopili,“ myslí si.

Místopředseda Sdružení hornických odborů na Dole ČSA Aleš Štětka po uplynulém víkendu také znervózněl: „To je děs, co se teď děje v Polsku, snad to nedojde i na Karvinsko. Klepu na dřevo, ať to tu nepřijde.“ A preventivně třikrát ťukne do dřevěné police ve své kanceláři na Dole ČSA, hned vedle hornických šaten. Jedenáct případů infekce koronavirem na Dole Darkov u Karviné lze také chápat jako varování. Neměly by si teď odbory vynutit preventivní pozastavení těžby? Odborář jen pokrčí rameny: „To musí rozhodnout krizový štáb OKD.“

Nedá mi to, abych si nerýpnul. Co kdyby se teď havíři přestali hromadně umývat ve společných koupelnách a pod sprchy chodili postupně? A v nařízených rozestupech? „To by jim ale po ranní šichtě trvalo sprchování tak asi od dvou do pěti hodin dopoledne. A to není možné,“ odmítá odborář Štětka tuhle radu. Ve vrátnici Dolu ČSA jedno z dalších hesel nabádá horníky i takto: „Musíme být vždy kompletní.“ Hromadné sprchování ovšem může paradoxně přispět i k tomu, že jednotlivé hornické kolektivy z Karvinska zcela rozvrátí wuchanská chřipka.