Smažená kuřata z KFC jsou překvapivě moderní vánoční tradicí v Japonsku. Zdroj: KFC Japan
Co je pro Čechy smažený kapr, to je pro Japonce kyblík s kuřaty z KFC. Země vycházejícího slunce se k vánočním svátkům postavila po svém, za což může silná marketingová kampaň ze 70. let. Skrze ni vznikla v Japonsku poněkud kuriózní tradice, kdy na vánočním menu nechybí smažená kuřata či čokoládový dort tohoto amerického fastfoodového řetězce.
Vánoce jako náboženský svátek nemají v Japonsku silné kořeny. Valná část tamějšího obyvatelstva se hlásí spíše k šintoismu a buddhismu, proto byly vánoční stromečky a dárky spíše záležitostí malé křesťanské komunity. Relativně mladé marketingové oddělení fastfoodového řetězce ale vycítilo díru na trhu, čehož chtělo náležitě využít.
Vodní prase, šneci i vývar z vnitřností. Co všechno Češi měli na štědrovečerním talíři?
Vánoce si mnozí z nás pojí s vychutnáváním kapra a bramborového salátu. V minulosti však tradiční štědrovečerní menu procházelo velkými obměnami – na vánoční tabuli jste dříve běžně našli třeba šneky nebo vývar z rybích vnitřností.
V prosinci roku 1974 začalo japonské KFC propagovat smažená kuřata prostřednicvím masivní reklamní kampaně, jejímž středobodem byl slogan „Kentucky na Vánoce“. Řetězci se do značné míry pak dařilo každý rok – i díky silné amerikanizaci tehdejší společnosti – přesvědčit Japonce, že je normální pojídat na Vánoce kyblíky kuřecího. Mnozí fastfoodové menu proto vnímali jako jakousi náhradu za amerického krocana na Den díkůvzdání.
Nabídka nezůstala jen u smažených kuřat. Postupně se na „tradiční vánoční menu“ nabalily i další položky, jako čokoládový nebo jahodový dort, v prémiové verzi nechybělo ani šumivé víno či celé grilované kuře. Cena za nejdražší menu se v současnosti pohybuje okolo šesti tisíc jenů (něco přes 1100 korun).
Z ryze marketingového pokusu se postupem času stala moderní vánoční tradice – na vánoční KFC se dělají předobjednávky i měsíc dopředu, při vyzvedávání se pak před pobočkami fastfoodového řetězce stojí na Štědrý den fronty. Podle expertů tak KFC dokázalo nejen vytvořit doposud neexistující poptávku, ale také nastartovat oslavy Vánoc v Japonsku, ačkoliv s opravdovými svátky mají pramálo společného.
Úspěch přisuzují také skutečnosti, že v 70. letech si Japonci mohli užívat ekonomické prosperity, která jim dovolila utrácet za vše, co bylo „trendy“. Roli sehrály také Spojené státy, které po druhé světové válce rozšiřovaly svůj vliv v japonské společnosti. Kombinace těchto dvou faktorů vedla k tomu, že se místní poměrně jednoduše podvolili marketingovým sloganům, které se vydávaly za americkou vánoční tradici.
Plukovník Sanders (zakladatel KFC) v santovském kostýmu je i v současnosti jakýmsi neoficiálním vánočním symbolem mezi Japonci, především ve velkých městech. Každoročně řetězec nasype do reklamy enormní množství peněz, tržby během tohoto období nicméně téměř vždy překonají vynaložené náklady na propagaci. Scénář reklamních klipů bývá povětšinou stejný – nechybí v nich veselá japonská rodina s dětmi, vánoční stromeček a stůl plný kuřecích pokrmů, dortů a nápojů z KFC.
První japonskou pobočku KFC vedl Takeši Okawara, který dle svých slov stojí i za „nevinnou lží“, že Američané jedí na Vánoce smažené kuře. Centrála v USA ale jeho verzi příběhu popřela s tím, že s nápadem nahradit krocana kyblíkem z KFC přišel jeden ze zahraničních návštěvníků.
