Indie a Pákistán jsou stále na hraně války. Jak ale uvádí analýza deníku The New York Times, konflikt mezi zeměmi, které spolu vedou spory od svého vzniku v roce 1947, zřejmě nelze vyřešit na bitevním poli. Spor s Pákistánem přitom zůstává hlavní překážkou na cestě Indie k tomu, aby se stala globální velmocí.
Z vojenského hlediska svedla Indie tento měsíc s Pákistánem v rámci největšího konfliktu za posledních 50 let v podstatě nerozhodný souboj. Indickým silám se sice podařilo zasáhnout hangáry na pákistánských leteckých základnách a udělat krátery na přistávacích drahách, zároveň ale během střetů přišly o několik letadel.
K TÉMATU: Hrozí jaderná válka mezi Indií a Pákistánem? Zkázonosný průběh konfliktu odhaluje analýza
Ze strategického hlediska byl však tento boj pro Indii jasným neúspěchem. Indie, aspirující na diplomatickou a ekonomickou velmoc, se nyní ocitla na stejné úrovni jako Pákistán – řádově menší a slabší země, kterou indičtí představitelé označují za darebáckého sponzora terorismu, uvádí analýza deníku The New York Times.
Čtyřdenní střet světu připomněl, jak bezmocná je Indie při řešení 78 let trvajícího konfliktu s Pákistánem. Jakákoliv konfrontace totiž nahrává Pákistánu, pro který je mocenské napětí ve vztahu s Indií dlouhodobě klíčovým prvkem politického života. Přímé vojenské vítězství je vzhledem k tomu, že obě země mají jaderný arzenál, takřka nemožné.
„Je nešťastné, že v Indii musíme plýtvat tolik času a úsilí na něco, co je ve skutečnosti strategickým odváděním pozornosti; terorismem v Pákistánu. Ale je to realita, se kterou se prostě musíme naučit pracovat,“ řekl bývalý poradce pro národní bezpečnost v Indii Šivšankar Menon. A právě to, jak toho dosáhnout, vrtá indickým představitelům hlavou od chvíle, kdy Pákistán a Indie v roce 1947 vznikly.
Bezpilotní letouny a nejmodernější zbraně
Po několika válkách a neúspěšných pokusech o vyřešení sporů se problém jen zkomplikoval. Indie tento měsíc udeřila na Pákistán poté, co jej obvinila ze smrtícího teroristického útoku. Riziko rychlé eskalace se zvýšilo, protože obě strany poprvé ve velkém měřítku nasadily bezpilotní letouny a další nejmodernější zbraně.
Do strategické rovnice navíc nově vstoupila mocenská politika, protože Spojené státy nabízejí Indii stále větší diplomatickou a vojenskou podporu a Čína ji zas poskytuje Pákistánu. Vedení obou zemí se zároveň hlásí k náboženskému nacionalismu a každá z nich přitvrdila své názory na druhou stranu, což téměř znemožňuje jakákoli smířlivá gesta. Pákistánská armáda, která dlouhodobě deformuje politiku země, si upevnila moc a přitom ještě víc prosazuje tvrdou ideologii. V Indii zase nacionalistická vláda premiéra Naréndry Módího čelí tlaku svých voličů, kteří během napjatých vztahů s Pákistánem volají po tvrdé odvetě.
Pro Indii je tak těžší projevit zdrženlivost, jakou měla v roce 2008, kdy teroristé v Bombaji zabili více než 160 lidí. Tehdy nad domácím tlakem na odvetu převážil názor, že by válka mohla zbrzdit indický vzestup, a vláda v čele se Šivšankarem Menonem se rozhodla Pákistán nenapadnout. O sedmnáct let později teroristé opět zaútočili na nevinné lidi a 22. dubna na kašmírské louce zabili více než dvě desítky hinduistických turistů. Tentokrát Indie ale odpověděla vojenským úderem a obě strany se dostaly na pokraj skutečné války.
Podle indických představitelů bylo nutné dát najevo, že Pákistán bude podpora teroru něco stát. Údery prý byly součástí rozsáhlejší strategie, jejímž cílem bylo Pákistán zatlačit – třeba i hrozbou narušení toku důležitých přeshraničních řek. A dokonce i kritici, jakým je Menon, říkají, že chápou, proč Indie neměla jinou možnost.
Neochvějný soused
Indie se stala čtvrtou největší ekonomikou světa a Spojené státy a jejich spojenci se o ni ucházejí jako o geopolitického partnera, který by vyvažoval vliv Číny, i jako o investiční destinaci. Američtí a indičtí představitelé raději hovoří o rozšířeném „indicko-pacifickém“ regionu, zahrnujícím vyspělé ekonomiky východní Asie, než o starých „indicko-pákistánských“ problémech.
V současné době se v hierarchii indických obav „Čína jeví jako mnohem větší než Pákistán“, řekl bývalý zástupce poradce pro národní bezpečnost v Bílém domě Jon Finer. Dodal, že to poslední, co Indie chce, je „zabřednout do konfliktu s Pákistánem, zatímco řeší věci s Čínou“.
Pákistán, jehož armáda od vzniku země určuje politický směr a definuje Indii jako věčného nepřítele, i nadále výrazně ovlivňuje indickou bezpečnostní strategii. V roce 1998, tedy několik let poté, co indická ekonomika začala jasně předstihovat pákistánskou, učinila Indie zásadní krok, když provedla podzemní jaderné testy. O necelé dva týdny později odpověděl Pákistán vlastními jadernými zkouškami a jaderné odstrašení náhle zrušilo vojenskou převahu Indie. Prezident Bill Clinton brzy poté označil tento region za „nejnebezpečnější místo na světě“.
Tvrdší přístup
Stejně jako jiní indičtí vůdci před ním se i Módí, hinduistický nacionalistický premiér země, pokusil o smír. Rok po svém drtivém vítězství ve volbách roku 2014 navštívil Pákistán, což byla první návštěva indického premiéra za posledních deset let. Slíbil, že z Indie udělá vyspělou zemi, a chtěl zjistit, zda dokáže utlumit doutnající konflikt, který plýtvá zdroji.
O devět měsíců později ale ozbrojenci zaútočili na indickou vojenskou základnu. Indie z toho obvinila skupiny vydržované Pákistánem a veškeré řeči o míru rychle skončily. Indie rovněž zdokonalila strategii trestání Pákistánu – zmrazila rozhovory, diplomaticky zemi izolovala, zvýšila ostrahu hranic a skrytě pracovala na zvýšení vnitřní zranitelnosti svého souseda.
Adžit Doval, architekt Módího národní bezpečnostní doktríny, uvedl, že předchozí indické vlády byly kvůli hrozbě jaderné konfrontace příliš zdrženlivé. V takovém režimu „nikdy nemohu vyhrát – protože buď prohraji, nebo nastane patová situace“, řekl a navrhl přístup „defenzivního útoku“, který v podstatě napodobuje taktiku Pákistánu.
Podle analytiků a úředníků Indie v posledních letech vedla rozsáhlé kampaně ve snaze zlikvidovat řadu ozbrojenců, kteří se zaměřovali na operace proti Indii. Indická vláda byla rovněž obviňována, že má podíl na povstáních, která vyčerpávají pákistánskou armádu, zejména v separatistické provincii Balúčistán na hranicích s Íránem a Afghánistánem. Po posledních nepřátelských akcích Indie navíc pohrozila otevřenějšími kroky s tím, že jakékoli budoucí teroristické útoky budou považovány za válečný akt.
Podle západních diplomatů v Dillí si Indie vybudovala dostatečnou diplomatickou sílu a natolik se integrovala do světové ekonomiky, aby z posledního konfliktu vyšla bez větší újmy na své pověsti. „V určitém okamžiku musí ale indičtí představitelé uznat, že nemohou od svého souseda jen tak odvrátit pozornost, jít dál a stát se globální mocností. S každým ze svých sousedů musíte mít nějaký modus vivendi (způsob soužití, pozn. red.) – ať už jsou to vaši nepřátelé, přátelé, nebo prostě jen existují,“ řekl bývalý pákistánský velvyslanec ve Washingtonu Husain Haqqani.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Pákistánský ministr ukazoval video z české hry. Chlubil se, že jde o zásah armády proti Indii
