Hráči Utahu Jazz a Denveru Nuggets klečící na počest hnutí Black Lives Matter během státní hymny Spojených států amerických Zdroj: AP
Hráči největších zámořských sportovních soutěží typu hokejové NHL nebo Národní ligy amerického fotbalu (NFL) bojkotovali některé zápasy na protest proti policejní brutalitě a policejní střelbě na neozbrojeného Afroameričana Jacoba Blakea. Průkopníkem v těchto stávkách byla ovšem basketbalová NBA, kde zástupci Milwaukee odmítli ve středu sehrát utkání proti Orlandu. Podle tamních expertů jsou sportovci prohánějící se pod koši po palubovce v otázce rasové spravedlnosti nejaktivnější, protože mají v lize největší zastoupení Afroameričanů, pokud jde o nejpopulárnější americké sporty.
Podle údajů Institutu pro rozmanitost a etiku ve sportu hrálo v roce 2019 v NBA přibližně 74 procent „černých“ hráčů, zatímco dalších 10 procent mělo „jinou barvu kůže než bílou“. Pro srovnání, v lize amerického fotbalu byl afroamerického původu „jen“ každý druhý.
Podobný trend lze pozorovat v basketbalové lize i u generálních manažerů jednotlivých týmů. Na začátku července měl tmavou barvu pleti každý třetí šéf klubu a každý čtvrtý kouč. Přestože jsou tato čísla oproti hráčským statistikám zanedbatelná, jde o jednoznačně nejvyšší percentuální zastoupení Afroameričanů ve vedoucích funkcích mezi profesionálními sporty v USA.
Sportovní expert a reportér webu The Undefeated Jamal Murphy dále tvrdí, že v NBA panuje tendence se více zaměřovat na výkony samotných hráčů než týmů, což se prý odráží v kultuře basketbalu. „V NBA je více individuálních hvězd a na tom záleží. Oni poté vydělávají více peněz, tím pádem jsou slavnější a mají velký vliv na sociálních sítích i obecně ve společnosti,“ myslí si Murphy.
Názor sdílí fanoušci i komisař
Své tvrzení dokládá právě na středečním příkladu, kdy v reakci na nedělní incident v americkém městě Kenosha, při němž policisté sedmkrát střelili Afroameričana Jacoba Blakea. Ten skončil v nemocnici a pravděpodobně zůstane do konce života ochrnutý. Blake se údajně snažil urovnat hádku mezi dvěma ženami, po příjezdu policie neuposlechl výzvy strážníků a šel si sednout do auta, kde byly jeho tři děti.
„Nyní tito hráči ukazují, že se nebojí sport najednou zastavit. Ve skutečnosti věděli, jak velký vliv mají, a všem ukazují, že svůj postoj dokáží šířit i do ostatních sportů,“ vysvětlil pro americkou CNN Murphy. Jeho názor podtrhuje i analýza společnosti FiveThirtyEight, která zjistila, že fanoušci NBA jsou ze všech sportovních příznivců nejvíce liberální. U takového publika je pak prý nejsnazší najít lidi, kteří budou za svými oblíbenci stát v každé situaci. Bojkot zápasů se tak u podstatné části z nich setkal s pochopením.
Nekompromisní postoj proti rasismu zaujal i samotný komisař NBA Adam Silver. To podle Murphyho dává zase týmům naději, že jejich razantní kroky nebudou nijak potrestány.
Není to ojedinělá akce
K podobným sportovním stávkám došlo i v minulosti. Nejznámější je asi případ z roku 1961, kdy Bill Russell, basketbalista Bostonu Celtics, odmítl hrát předsezónní zápas poté, co dva jeho afroamerické kamarády odmítli obsloužit v hotelu. V současnosti šestaosmdesátiletý Russell se postupem času stal silným aktivistou a středeční akci svých kolegů podpořil. „Hráči NBA mě přesvědčili, abych se za ně postavil. Abych se postavil za to, co je správné,“ napsal na Twitteru.
I v lize amerického fotbalu NFL existuje jeden precedent, k němuž došlo v roce 2016. Tehdy černošský hráč San Francisca Colin Kaepernick odmítl povstat při americké hymně. Své gesto odůvodnil podporou hnutí Black Lives Matter (Na černošských životech záleží) a chtěl prý také mírově protestovat proti policejní brutalitě.
