Vdoleček Zdroj: Azyl Bubáčkov
Maličký vyhublý pes byl celoročně venku, neustále sám, připoután k metrovému řetězu - tato slova nahánějí hrůzu každému skutečnému milovníkovi psů. Avšak právě to přesně definují předchozí život pejska pojmenovaného Vdoleček. Jméno Vdoleček nedostal proto, že by byl buclatý, ale protože je to ohromný „slaďouš“, který miluje všechno a všechny.
Z řetězu do útulku Dogsy
Vdolečkův nový život se začal psát, když byl zachráněn z původního otřesného domova a dostal se do útulku Dogsy, který mu poskytl skvělou prvotní pomoc. Za což jim patří obrovský dík.
Protože však v době jeho příjmu útulek doslova praskal ve švech dalšími pejsky v nouzi a také proto, že starší Vdoleček potřeboval intenzivní dlouhodobější veterinární péči, byl převzat do doživotní adopce Azylem Bubáčkov. Ten poskytuje individuálnější domácí péči a zaměřuje se právě na staré pejsky ve špatném stavu. Vdolka čekala operace a bylo nutné, aby se srovnal též po psychické stránce.
Pětikilový drobeček Vdolča strávil život v příšerných podmínkách. Žil venku, sám, uvázaný ke krátkému řetězu, jedinou skrýš mu poskytovala ošklivá, tvrdá bouda. Místo pelíšku si byl zvyklý vyhrabat díru v hlíně, do které se zoufale schoval, zatímco se snažil znovu a znovu vyprostit ze sevření řetězu.
Strach z vodítka i volného prostoru
Tento způsob života zapříčinil, že se Vdoleček musel naučit pohybovat na vodítku. První týdny chodil, byť se jednalo o flexi vodítko, velice opatrně, zpomaleně, neustále čekal, že bude přitažen tvrdě zpět, dělal tedy jen malé krůčky a musel být chvílemi i poponášen, aby došel z jednoho místa na druhé. Také se špatně orientoval v otevřeném prostoru, neměl odhad na vzdálenosti ani rychlost pohybu. Pokud byl uvnitř v místnosti v domě na volno, byl extrémně nesvůj a nechtěl se hýbat, pouze stál na místě jako zkamenělý, útočištěm se mu stala velká klec s plyšovým pelíškem obalená dekou, do které si mohl kdykoliv zalézt dle libosti a kde cítil pocit bezpečí.
Vdoleček Zdroj: Azyl Bubáčkov
Z dědečka rozpustilé štěně
V azylu Bubáčkov se dal postupně zdravotně do kupy. Nejdříve se musel vyřešit zásadní problém s vyhřeznutým konečníkem, průjmy a podvýživou. Dostal léky na srdce. Naštěstí Vdolečkovi hodně chutnalo, zjevně doháněl hladové předchozí roky a brzy nabral, probiotika napravila průjmy a operace dala znovu do pořádku zadeček. Před pár dny ještě Vdoleček absolvoval operaci zubů, které měl též v tristním stavu.
Obrovský progres nastal po psychické stránce. Vdoleček už sám běhá i na volno po zahrádce, do ničeho nenaráží, lépe vidí a dobře se orientuje na otevřeném prostoru. Je to obrovský skokan, postupně zjistil, že ho nic nesvazuje, takže je jako „na pérkách“. Svým chováním starý Vdoleček připomíná spíše štěně. Z předchozího života nic nezná, vše je pro něj nové a neskutečně si to užívá. Je nenáročný a velmi vděčný.
Vdoleček Zdroj: Azyl Bubáčkov
S pejsky se učí, jak na to
Miluje lidi, ostatní pejsky, veškerá další zvířátka. Je neustále pozitivní, a to dokonce i na veterině, jejíž návštěvu bere vždy jako velké dobrodružství nehledě na to, co mu zrovna řeší. Ze všeho nejraději se mazlí a užívá si lidskou společnost.
Vdoleček Zdroj: Azyl Bubáčkov
S pejsky to bohužel moc neumí a není tak u nich příliš oblíbený, musí se teprve učit, jak se k nim má chovat, co dělat a co ne. S každým dalším dnem však dělá pokroky a věříme, že ho čeká ještě dlouhý život plný spousty nových doposud nepoznaných dobrodružství.
Už nikdy řetěz, tvrdá bouda, samota, ani hlad či díra v hlíně místo pelíšku! Pokud byste chtěli azylu Bubáčkov přispět na péči o psí seniory (nehledají jim domovy, mají je ve stálé péči), můžete přes jejich transparentní účet nebo přes Darujme.cz.
