Pandemie citelně ovlivnila výuku na školách. Mnozí žáci jsou stále na takzvané rotační výuce, týden ve škole a týden se doma učí on-line. Často si stěžují, že on-line výklad látky není dostatečný a testy z látky, kterou se učili na distanční výuce, vůbec nezvládají. Podobně je na tom i třináctiletý Matěj, který v Praze navštěvuje sedmou třídu základní školy.
Matěj ještě v loňském roce nosil domů jedničky a dvojky. Letos se ale stala škola jeho noční můrou. „Nevím, jak to funguje na jiných základkách, ale u Matěje vypadá rotační výuka tak, že při distanční výuce je látka vysvětlena málo a pro děti ne dost srozumitelně a mnohdy ani neproberou všechno, a ve škole z toho píšou hned test,“ popisuje maminka Jana. Upozorňuje na to, že například před uzavřením školy děti ani nedostaly učebnici z němčiny, takže si slovíčka musely doslova googlit. Psaly testy z jazyka, který s nimi někdo začal reálně probírat až teď, a to jen jediný týden. Teď už je zase třída doma na střídačce, dodává Jana.
„Navíc on-line hodiny mnohdy vypadají tak, že prvních deset až patnáct minut se děti připojují, pak se různě překřikují a než se kantor dostane k výuce, je konec hodiny. Mnohdy se on-line výuka nekonala vůbec a místo toho děti dostaly úkoly. Jenže v sedmé třídě už je té látky i předmětů hodně, střídají se učitelé a ten tlak na děti je podle mě velký,“ říká svůj názor Jana s tím, že nechápe v takové době úkoly z pracovní výchovy a podobných předmětů, které by snad měly ustoupit výuce matematiky, českého jazyka a dalších, kde mají děti problémy.
Je pro mě těžký pochopit novou látku a připadám si hloupý
Přestože do školy chodil Matěj vždycky rád, poslední dobou je z toho nešťastný. „Největší problém mám s matikou a fyzikou. Je pro mě těžký pochopit novou látku. Rodiče jsou navíc až do večera v práci, takže se se mnou nemá kdo učit. Mamka už uvažuje o doučování. Teď jsme byli týden ve škole a skoro denně jsme psali testy. Hodně spolužáků dostalo čtyřky a pětky, já taky“ popisuje třináctiletý žák. Sám je špatný z toho, že nosí domů trojky a čtyřky i pětky, přestože mu to ve škole šlo dobře. „Připadám si hloupý, ale mamka říká, že nejsem. Zkoušela se učit se mnou, ale je to i pro ni těžké, už si přesně postupy ze školy nepamatuje, něco mě učí jinak něž učitelé, moc to nejde,“ dodává.
Distanční výuka komplikuje život dětem, rodičům i učitelům
Ani z pohledu kantora není tento způsob výuky ideální. Iveta Nová působí jako zástupce ředitele v DDM hl. m. Prahy. „Distanční výuka je podle mě velmi náročná jak pro děti, tak pro učitele, kteří stráví mnohem více času přípravou a následnou kontrolou úkolů. Proto jsem jednoznačně pro prezenční výuku,“ říká pedagožka. Podle ní je rotační výuka na druhém stupni rozhodně lepší varianta než plná distanční výuka, ale je potřeba, aby se učitelé více zaměřili na výuku v době, kdy jsou žáci ve škole. „Podle mě je důležité využít prezenční výuku především k vysvětlení nové látky, dát dětem prostor, aby se mohly doptat, čemu nerozumí a vše zopakovat. Naopak bych se vyhnula písemkám a zkoušení. Je zbytečné tím děti teď stresovat,“ vysvětluje Iveta Nová. Dodává, že nikdo by neměl chtít po rodičích, aby dětem látku vysvětlovali oni, protože učivo na druhém stupni je mnohem složitější. „I když mám vysokoškolské vzdělání, rozhodně bych si netroufla dítěti vysvětlovat chemii.“
Známkování ano, ale s rozumem, míní šéf asociace ředitelů
Problematiku velkých nároků některých učitelů na děti, které se učí v rotačním režimu, komentuje také šéf asociace ředitelů Michal Černý. Podle něho by měli učitelé v období návratu dětí do lavic po distanční výuce zkoušení a testování žáků koordinovat. „Především na druhém stupni základní školy a výše by se pedagogové měli mezi sebou domluvit tak, aby děti zvládly toto období bez extrémního stresu. Například se dohodnout na maximálně třech větších testech týdně,“ vysvětluje Černý. Na druhou stranu ale nesouhlasí s tím, že by učitelé neměli zkoušet a testovat žáky vůbec.
V rámci mapování těchto dopadů na krizových linkách jsme zjistili, že u dětí dochází až k 30procentnímu nárůstu stížností na psychické potíže a obtíže v rámci zhoršení vztahu v rodinách. To se týká i distanční výuky
Poukazuje, že český školský systém je do jisté míry postaven na vnější motivaci – tedy například na známkách. „I když tušíme, že to není ideální, jinak to zatím většinou neumíme. Navíc si myslím, že by většina dětí, která se v době distanční výuky učivu věnovala, nyní měla dostat pozitivní zpětnou vazbu a ocenění svého úsilí,“ říká. Zároveň ale přiznává, že je to hodně o schopnosti plánovat. Šikovný učitel si podle něho dokáže výuku naplánovat tak, aby do distančního týdne soustředil aktivity a témata vhodná pro on-line výuku a v prezenčním týdnu se zaměřil na to, co je pro dálkovou výuku problematické.
Nastavení výuky a známkování je v kompetenci škol
Ministerstvo zdravotnictví sleduje dopady opatření proti koronaviru v souvislosti s duševním zdravím dětí. „V rámci mapování těchto dopadů na krizových linkách jsme zjistili, že u dětí dochází až k 30procentnímu nárůstu stížností na psychické potíže a obtíže v rámci zhoršení vztahu v rodinách. To se týká i distanční výuky,“ říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Barbora Peterová. Dodává, že resort považuje návrat k prezenční výuce za velice důležitý a komunikuje s ministerstvem školství ohledně zajištění podpory ze strany škol.
Za průběh vzdělávání je odpovědný ředitel školy, který jako manažer musí metodiku na svoji školu aplikovat
„Ministerstvo školství si uvědomuje, že distanční výuka je složitá a nelze při ní kopírovat rozvrh z prezenční výuky. Cílem rotační výuky je organizovat vzdělávání na přechodnou dobu tak, aby se snížil počet žáků přítomných ve škole,“ komentuje mluvčí Ministerstva školství Aneta Lednová. Odkazuje na to, že ministr Robert Plaga opakovaně uvedl, že prioritou je prezenční výuka. Distanční výuka nemůže prezenční nahradit, ale do budoucna by mohla být vhodným doplňkem. Ministerstvo školství vydalo pro školy Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem. Je to ale pouhé doporučení.
Ministerstvo školství poskytuje školám doporučení a manuály
Resort školství poukazuje také na to, že závazné školní „osnovy“ byly na školách zrušeny před patnácti lety. „Místo nich se školy řídí rámcovými vzdělávacími programy, které stanoví cíle, kterých mají žáci ve vzdělávání dosáhnout. Způsoby a formu, jak jich dosáhnou, si každá škola vytyčí ve svém vlastním školním vzdělávacím systému,“ vysvětluje mluvčí. Podle ní resort pouze nastavuje mantinely, ve kterých se školy pohybují, ostatní je v rukou ředitelů škol. „Za průběh vzdělávání je pak odpovědný ředitel školy, který jako manažer musí metodiku na svoji školu aplikovat. V případě, že si ředitelé nevědí rady, je pro ně k dispozici koronalinka MŠMT, kde se mohou poradit,“ říká Lednová.
Dodává, že ve všech materiálech, které ministerstvo školství vydává a zasílá školám, upozorňuje školy, aby žáky nepřetěžovaly a v rámci distančního vzdělává si uvědomily, že jeho prostředkem není jen náročná on-line výuka, která má časové limity, ale je potřeba kombinovat práci s počítačem, samostatnou práci, týmovou práci a projektové činnosti. „Důležitá je rovnováha a to, aby výuka byla přizpůsobena podmínkám dítěte v rodině. Pokud problém přeroste, rodiče se mohou obrátit na poradenská zařízení,“ vysvětluje Lednová. Dodává, že nelze nyní odhadnout, jaká bude situace v příštím roce a nelze školám nic přikazovat, pouze doporučovat.
Distanční výuka klade na děti velkou odpovědnost
Dětská psycholožka Simona Dejdarová upozorňuje na to, že děti ve věku 11–15 let už mají svůj názor na autority, často velmi radikální, a někdy i vedený potřebou zpochybňovat zavedené pořádky a zkoumat možnosti vlastních nezávislých názorů, postojů a aktivit i cestou kritiky, odmítání, občas i destrukce. „Tyto děti potřebují mít zázemí jak v rodině, tak i mezi vrstevníky. „Vztahy se spolužáky zaměstnávají starší žáky ve škole často více než studium, a to nikoli z důvodu nezájmu o učení, ale proto, že uspět v kolektivu sobě rovných je naléhavější životní potřeba,“ vysvětluje psycholožka. Dodává, že distanční výuka vyžaduje samostatnost, odpovědnost, schopnost soustředění, snášet samotu a naučit se o samotě pracovat. Důraz je kladen i na rodinné a technické zázemí. Problém je ale v tom, že rodiče musí chodit do práce a na děti je kladena až přehnaná míra zodpovědnosti.
Žáci potřebují porozumění, důvěru, trpělivost a klid, rozhodně ne stres
„Školy by měly více než kdy jindy dodržovat a naplňovat zásady inkluzivního školství. Vnímat různé potřeby, možnosti a cíle různých žáků a rozvíjet je podle jejich aktuálních a dlouhodobých podmínek. Opečovávat vztahy mezi dětmi, soustředit se na budování atmosféry spolupráce, zájmu o druhé, vzájemného respektu, podpory a pomoci. Někteří třídní učitelé to zvládají skvěle, jinde funguje dobře i školní poradenské pracoviště, školní psycholog. Také Pedagogicko-psychologické poradny mohou školám pomoci nabídkou svých programů ve třídách, v pedagogickém sboru,“ vysvětluje Simona Dejdarová. A dodává, že známky jako způsob hodnocení nabytých vědomostí v distanční nebo rotační výuce, by učitelé měli používat velmi citlivě s přihlédnutím k jejich problematické vypovídací a srovnávací hodnotě. „Žáci potřebují porozumění, důvěru, trpělivost a klid, rozhodně ne stres,“ uzavírá psycholožka.
