Psycholožka promluvila o posledním členu Berdychova týmu
Jaromír Prokop, poslední člen tzv. Berdychova gangu, je od posledního dubnového dne v americkém vězení. Policie ho dopadla v Seattlu, v USA se údajně skrýval 16 let. „Šlo o nejkrásnější roky mého života,“ prohlásil Prokop do policejní kamery při zatýkání. „U zločince jeho ražení to není nic neobvyklého,“ hodnotí v rozhovoru pro CNN Prima NEWS policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
Během jednoho týdne prý Prokop až dvanáctkrát změnil svou identitu. Nosil kapuci, čepici, tmavé brýle. Vyhýbal se kamerám na ulici a parkoval ve vzdálenosti několika bloků od svého domu. „Velmi dobře zvládal svoji situaci, minimalizoval riziko dopadení,“ tvrdí Ludmila Čírtková. Podle ní je možné, že se skrýval nejen před spravedlností, ale i před jinými zločinci. „Přesto si nemyslím, že by žil v neustálém strachu,“ říká psycholožka.
Žádná empatie a mučící auto
Jaromír Prokop stál po boku Davida Berdycha od začátku jeho kriminální dráhy. Jeho gang však brzy opustil a odletěl od USA. „Mohl tam dostat příležitost a viděl to jako šanci na lepší kriminální byznys. Třeba měl i strach, že Berdychův gang dřív nebo později takzvaně vybuchne, že na něj dojde,“ míní Čírtková. Prokop v USA údajně nelegálně obchodoval se steroidy, dopouštěl se především majetkové a násilné trestné činnosti. Podle kriminalistů měl v minulosti dokonce umučit člověka. „Měli mučící auto, kterým jezdili po Praze. Chytili podnikatele, hodili ho dovnitř a rozdrtili mu patní kůstky," popisuje Čírtková.
Takovým pachatelům podle psycholožky chybí empatie, zavraždí člověka bez mrknutí oka. „Osobnost násilníka bývá nějak poznamenána ještě předtím, než někoho zabije. Proto se dovede tak brutálně zachovat k druhému člověku,“ říká psycholožka.
Jaromír Prokop při zadržení v USA
Jaromír Prokop při zadržení v USA
Jaromír Prokop z kamer na ulici
Jaromír Prokop při zadržení v USA
Jaromír Prokop při zadržení v USA
Jaromír Prokop z kamer na ulici
Čírtková si myslí, že podobný typ člověka, tzv. kriminálník, může často mást své okolí. „Může působit ležérně, nebo dokonce jako takový Méďa Béďa. Věda nás ale naučila, že vnější dojem, ať už jde o výraz obličeje nebo držení těla, je při odhadování pachatelů krajně nespolehlivý," říká Čírtková.
Kriminalita jako řemeslo
„Zločinci své řemeslo vnímají se vším všudy,“ uvádí psycholožka. Podle ní v něm chtějí být co nejlepší a mají radost, když se jim nějaký zločin povede. „Pro běžného občana je nepředstavitelné žít v neustálém utajení. Oni si naopak vytvoří optimistickou iluzi. Myslí si, že je policie málo inteligentní a nikdy je nechytí,“ dodává policejní psycholožka.
Zločince prý jednoduše nebaví žít běžným životem a chodit do zaměstnání. „Profesí, kterou si vybrali, je kriminalita. Běžný občan má podle nich nudné zaměstnání, které by dobrodružného pachatele absolutně nebavilo,“ uzavírá policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
