Rakušanka jela do České republiky na dovolenou, po pádu z okna přišla o část lebky

Z dovolené v České republice se pro rakouskou 52letou učitelku Andreu Goldu stala noční můra. Loni v červnu se jí udělalo nevolno. Rozhodla se proto nadýchat čerstvého vzduchu. Náhle však omdlela a vypadla z okna ve třetím patře hotelu. Pád přežila, ale měla četná zranění a lékaři jí nedávali příliš velkou šanci na přežití. A i když se povedlo, museli jí doktoři kvůli masivnímu krvácení do mozku odstranit část lebky. Zdravotní komplikace má dodnes.

Pád ze sedmi metrů obrátil život nyní již bývalé učitelce vzhůru nohama. Po pádu z okna si Golda nic nepamatuje, v kómatu strávila celý týden. Pod oknem hotelu jí lékařskou pomoc zavolal její kamarád, se kterým pár hodin před tragédií byla na večeři, píše web Daily Mail.

Golda utrpěla vážné poranění hlavy. Masivní krvácení do mozku, kvůli kterému jí museli lékaři odebrat kus lebky, však nebylo jediným následkem pádu ze sedmi metrů. Rakouská turistka měla zlomenou pánev, lopatku, ruku a žebra. Poraněné měla i vnitřní orgány. „Byla jsem v kómatu a myslela, že umřu. Lékaři mi museli otevřít celé tělo,“ vzpomíná.

Srdce a žaludek měla v pořádku, ale jiné orgány, jako ledvinu nebo játra, měla poškozené. „Prodělala jsem čtyři velké operace, při kterých mi museli odřezat kus lebky, aby mi zachránili život. Nyní mám v hlavě plastové kosti, které mozek chrání,“ vysvětluje. Poškozené měla i svaly a celý rok tak nemohla hýbat rukou.

Zdravotní komplikace přetrvávají i po roce

I po více jak roce trpí žena zdravotními komplikacemi. „Nemohu jít sama ven mezi lidi. Trpím na dvojité vidění, mám silné bolesti hlavy, celý den mi hučí v uších a mám problémy mluvit,“ popsala. Kvůli stávajícím problémům její 20letá dcera Laura založila sbírku, na kterou mohou lidé finančně přispívat. Peníze budou následně použity na nákladnou léčbu.

Laura svou matku obdivuje. Proto se snaží najít lékařskou pomoc, která by jí konečně ulevila od problémů. „Musí existovat nějaký druh terapie, který mi může pomoci,“ míní Golda. Její tělo stále vyžaduje nesmírnou dávku času pro uzdravení. Rakušanka však dodává, že nemůže čekat věčně.

„Denně mám nesmírné bolesti a v noci se neustále třesu. Jsem ale klidný člověk, nestěžuji si a nejsem obětí,“ dodává Golda. Chuť bojovat a uzdravit se čerpá ze své dcery: „Vychovala jsem dceru sama a ona je vše, co mám. Proto musím bojovat.“