Pro poválečnou Evropu byl typický pronikavý úspěch malých praktických automobilů. V Německu vznikal nezapomenutelný Volkswagen Brouk, v Itálii hbitý Fiat 600, v Anglii úhledné Mini a ve Francii „Kachna“ od Citroënu. Ptačí hegemonie však neměla mít dlouhého trvání. V roce 1961 se na trhu objevil dospělejší Renault 4, který kolíbavý Citroën sesadil z trůnu. Vyráběl se přes 30 let.
Renault 4 sice v našich končinách nikdy nepatřil k běžným zjevům (dovážel se jen jeho předchůdce Renault 4CV), hojně byl ale k vidění například během dovolenkových cest do Jugoslávie, protože jeho licenční výroba probíhala mimo jiné ve Slovinsku. Na počátku kariéry by však asi nikdo netipoval, že se čtyřka stane skutečnou legendou. V mnoha směrech totiž šlo o vpravdě revoluční automobil a ty to občas nemívají lehké.
Všechno dopředu
Všechno to začalo už v polovině 50. let. Z výrobních linek Renaultu sjížděly tou dobou už poměrně zastaralé modely 4CV a Dauphine s motorem vzadu a pohonem zadních kol, přičemž na obzoru byl stejně koncipovaný R8. Šéf národní francouzské automobilky Pierre Dreyfus mohl jen závistivě přihlížet úspěchu konkurenčního Citroënu s jeho lidovou „Kachnou“ 2CV. Netrvalo dlouho a v roce 1956 dal zelenou vývoji konkurenta z vlastní dílny. Než vyjel na světlo boží, trvalo to dalších pět let, v tomto případě se ale čekání opravdu vyplatilo.
Renault 4 Zdroj: Se svolením společnosti Renault
Zadání nebylo právě jednoduché. Novinka měla být praktická, pohodlná, spolehlivá, nadčasová, schopná jízdy po nekvalitních cestách a zejména modernější jako Citroën 2CV. Prostě auto k pohledání. To vše měla korunovat nízká cena.
Renault musel přikročit k radikálním řešením. Tak se stalo, že R4 byl jeho prvním modelem s předním pohonem a také vůbec prvním pětidveřovým hatchbackem světa. Do té doby byla auta většinou sedany s tříprostorovou karoserií, případně kombi. Ve srovnání s „Kachnou“ působila er-čtyřka podstatně moderněji. Zbavila se vystupujících retro blatníků a její hranatá polosamonosná pontonová karoserie se šesti bočními okny lépe reflektovala tehdejší designové trendy.
Jedna strana kratší
Obrovské výklopné zadní dveře usnadňovaly vstup do kufru a demontovatelná trubková sedadla zase dokázala udělat z R4 doslova dodávku. Inspiraci konkurenčním Citroënem čtyřka nezapřela snadno odnímatelnými díly karoserie, dělenými posuvnými okny, řadicí pákou a zpětným zrcátkem na palubní desce, či dokonce hranou na předních blatnících, které navazovaly na linii sklonu čelního okna.
Citroën považoval R4 za plagiát, ale vyvolat spor se státem vlastněnou automobilkou bylo předem prohraným bojem. Příbuznost koncepce jen potvrdil motor otočený převodovkou vpřed či nezávisle zavěšená kola – vzadu bez jakékoliv příčky. Pružení zajišťovaly zkrutné tyče, které byly vzadu za sebou, takže R4 měla na pravé straně o 45 mm kratší rozvor než na levé (2 395 mm vs. 2 440 mm).
S touto raritou se dalo později setkat i u Renaultů 5, 6 či Renaultu 16. Čím však R4 překonávala konkurenční Citroën, byl její čtyřválcový, vodou chlazený motor namísto vzduchem chlazeného dvouválcového boxera. Agregát s rozvodem OHV měl objem 747 kubických centimetrů a výkon 17 kilowattů. Uložený byl podélně a poháněl přední kola přes třístupňovou převodovku. To bylo překvapivé, protože konkurenční „Kachna“ měla čtyři převodové stupně. Motor sice vycházel ze staršího modelu 4CV, ale dostal jako první na světě uzavřenou chladicí soustavu, což znamenalo nenáročnou údržbu a odolnost vůči přehřátí. Dreyfusovi se však stále nelíbilo, že navzdory maximálnímu šetření byl R4 přece jen dražší než Citroën.
Výbava byla spartánská, interiér však vypadal stylově a vůz měl enormně pohodlná sedadla i odpružení. Zdroj: Se svolením společnosti Renault
Úspěšný recept
Nakonec se řešení našlo – spolu s R4 se začal rodit ještě levnější derivát s označením R3 s ještě menším motorem (603 ccm) a ještě skromnější výbavou. Cenou podlezl lidový Citroën asi o 40 franků.
Renault 4 se představil v roce 1961 na autosalonu v Paříži. Novinka sice nevyvolávala takové emoce jako 2CV, ale zákazníci okamžitě kapitulovali před univerzalitou tohoto auta dlouhého jen
3 663 mm. Mnoho luxusu si však neužili. Výbava byla vskutku spartánská. Základní verzi R4 chyběla třetí boční okna, jakýkoliv ostřikovač čelního skla a sluneční clona se nacházela pouze na straně řidiče. Z R4 se stal i tak okamžitě hit.
V průběhu let sice doznal různých inovací, základní koncept se ale takřka nezměnil. Renault 4 je do dnešních dnů nejprodávanějším modelem značky všech dob a přes osm milionů prodaných kusů jej řadí také na třetí místo mezi nejprodávanějšími auty vůbec.
