REPORTÁŽ: Stesk po spadlých domech, dřina i zklamání. Hodíme to opozici, zní od obětí povodní
Kus kalhot zamotaný v troskách plotu. Schody nikam a vedle vyvrácené kořeny stromů. Na samém konci Šumperské ulice v Jeseníku, kde loňské záplavy zbořily hned několik domů, je pořád doma bezútěšnost. „Ani se tím směrem nemůžu podívat a raději se schovávám v zahradě za barákem,“ říká Marcela Hýsková, která bydlí hned naproti rumišti, které tu vytvořil vodní živel. Žádná přírodní katastrofa ale většinou neposílí vládu, která řeší její následky. Spíše naopak. „Hasiči se snažili, ale ten Fiala se jen přijel podívat. A podívejte, jak to tu vypadá rok po povodni, takže budu volit Okamuru,“ dodá žena narozená v roce 1949.
Na stejném místě potřetí za poslední rok. V Šumperské ulici jsem loni na podzim přihlížel, jak snadno lze ztratit domov kvůli bleskové záplavě, která 15. září 2025 vtrhla do města s brutální silou. Sledoval jsem tady ocelové lžíce bagrů, jak se zakusují do trosek baráků označených písmeny XX. Ve vyplaveném Jeseníku to bylo znamení smrti. I pro usedlosti, které v ulici stály třeba 150 let a přežily zdejší stoleté povodně v roce 1903 a 1997.
Podruhé jsem se na místo zkázy vrátil pět měsíců po záplavách. A našel tam rumiště roztodivných tvarů. Zdevastovanou plochu, na které řádily bagry a další těžká technika. Vše ale milosrdně skrývala vrstva čerstvého sněhu. „Teprve na jaře se rozhodne, jestli tu můžeme bydlet natrvalo, anebo stát bytovky vykoupí a z celého úseku udělá povodňové řečiště,“ vysvětloval mi tehdy 57letý Miroslav Macík z vážně poškozeného bytového domu.
Jde o velmi rizikové místo pod ostrou zákrutou říčky Bělé, která se tu z koryta vylévá pravidelně. „Povodně z roku 1997 tady zničily jeden dům, ale teď už to byly čtyři baráky. Co bude příště? Vydrží to naše bytovky? I teď jsme měli namále,“ uvažoval Macík letos v únoru.
Čtěte také
Bytovky přežily, rodinné domy jsou po smrti
Těsně před ročním výročím záplav v Jeseníku přijíždím znova. A bytovky pořád stojí. Pan Macík není doma, tak ho zastupují sousedé. „Naštěstí se ty naše domy nějak podařilo zachránit,“ s ulehčením vypráví 77letá Jana Klimovičová. Zběsilý proud tudy loni v září hrnul obrovské stromy, které na bytovky útočily jako beranidla. A nároží jednoho z domů dokonce popraskalo jako při zemětřesení. „Začíná to praskat, hrozí samovolná demolice, spadne to,“ hlásil během záplav jeden z hasičských velitelů v Jeseníku, který řídil záchranné i demoliční akce.
Nespadlo to, takže v kvartýrech dále pulsuje život. Rodinné domy mezi bytovkami a mostem přes Bělou ale útok dravé řeky nevydržely. Doslova zmizely. A zůstala tu po nich jen obrovská a ošklivá pláň. Něco jako povodňový úhor. Několik katastrálních parcel bez života. „Podívejte se, jak to tu vypadá. A kde jsou ty peníze, co slíbil Fiala? Tady budeme všichni volit Babiše,“ oznamuje žena narozená v roce 1948.
Jeseník měsíc po povodních. Některé z poničených domů ještě čeká demolice. Atmosféra stále připomíná válečnou zónu. Zdroj: Ivan Motýl
Artefakty zkázy. Kus kalhot a schody
„Trochu to srovnali, a to je asi tak všechno. Po roce to mohlo vypadat lépe,“ rozčiluje se paní Klimovičová. A ukazuje k úhoru. Je to depresivní pohled, který tu po 24 hodin denně připomíná loňskou tragédii. „Akorát tam něco měřili studenti z Prahy. Že se to tady prý změní, ale už teď to mohlo být lepší,“ dodá penzistka.
Přímo na rumišti je loňská zkáza pořád bytostně cítit. Nacházím tu kus kalhot, které jsou zamotány v troskách plotu z pletiva. Z hlíny tu trčí i nové schody odnikud nikam a vedle nich vyvrácené kořeny stromů. Mezi kameny a prachem najdu i kus dalšího plotu, střepy z nádobí i části motoru z automobilu. A tohle vše pořád připomíná loňské 15. září, proto se nelze divit, že místní by si přáli rychlejší úklid a rekultivaci.
Starousedlíci proto mluví i o nechvalně proslulé Potěmkinově vesnici. „Se sousedy pečlivě sledujeme úpravy řeky. A zdá se nám, že tam s těmi svými bagry ty kameny jen tak poskládali. Tohle další povodeň určitě nevydrží,“ prorokuje Jana Klimovičová. Je to jinak. Koryto se upravuje podle přesných projektů, ale pro voličku Andreje Babiše je to stejně další důvod, proč dát šanci vládní opozici.
Katastrofy jsou zkázou i pro vlády
Žádný kabinet si totiž nepřeje, aby během pobytu v pražské Strakově akademii musel řešit následky katastrofických záplav, tornád, požárů nebo epidemií. Platí totiž, že i když pomáhá ze všech sil, tragédií frustrované oběti to nedokážou dostatečně ocenit. A pro opozici je to šance na často bezostyšnou a populistickou kritiku. Například povodně z roku 1997 zastihly v premiérském křesle Václava Klause, ale už za rok byl premiérem Miloš Zeman.
A obdobné politické následky mají i staleté povodně na Moravě a ve Slezsku z loňského září, která si vyžádaly 7 lidských životů. V okresním městě Jeseník, kde voda zaútočila v neděli ráno 15. září 2025, se o vládě premiéra Petra Fialy mluví spíše negativně. V Šumperské ulici jsem postupně oslovil deset starousedlíků, ale žádný se nechystá volit vládní strany. Jedním z důvodů je také pocit, že z marasmu, do kterého je dostaly záplavy, je Petr Fiala odmítá vylovit.
Čtěte také
Bojkot voleb
„K volbám jsem nechodil už za komunistů, protože bylo předem rozhodnuto, kdo vyhraje. Letos nepůjdu zas,“ svěřuje se Zdeněk Pěček, jenž se narodil v roce 1957. „V obýváku jsem měl tolik vody,“ ukazuje si na prsa v místnosti, která ještě loni 14. září večer byla standardně vybaveným obývacím pokojem. Pak cimru zalil metr a půl vody. „Soused měl v obýváku hodně přes dva metry, ale jeho dům nás trochu ochránil, protože působil jako hráz a voda nás pak částečně oběhla,“ podívá se vděčně k baráku na sousední parcele. „Tamti dopadli mnohem hůř,“ natočí se k rumišti, odkud domy zcela zmizely.
Kompletně vyplavené přízemí už opravuje rok, pořád ale není u konce. „Jakápak pomoc, kdo by mi tak asi pomohl? Všechno dělám sám, však já mám čas, jsem v penzi. Jen to trochu déle trvá,“ říká mezi holými zdmi někdejšího obýváku. „Do ledna jsem vysušoval, ale fakturu mi elektrárny zatím nevystavily, snad to nebude tak hrozné. Od února oklepávám stěny, od jara dělám nové rozvody, omítky a všechno další,“ rekapituluje. „Každý den od 10 do 17 hodin. To je pracovní doba pracujícího důchodce,“ směje se.
Ale pořád dobrá nálada
Zrenovoval už zpustošenou a částečně propadlou zahradu, a právě dělá na novém kamenném oplocení, které odnesla řeka Bělá. Prý by ani náhodou nečekal, že mu dům zrekonstruuje stát, anebo za něho zaplatí veškeré výdaje. Státu se ovšem odmění po svém. „Nepůjdu k podzimním parlamentním volbám. Teď stejně sedí ve vládě samí prospěcháři, ty bych určitě nevolil. Ale já už nevěřím žádným politikům, prostě nevolím,“ zopakuje několikrát.
Neříká to naštvaně, je to bytostný optimista. „Ale spoléhám jen sám na sebe.“ A dokáže i žertovat, když se zeptá: „Víte, co je na té povodni nejlepší?“ Odpověď: „Že teď můžu do obýváku i v pracovních botách.“ Už rok se přitom s manželkou musí tísnit v prvním patře domu, kde žije syn. „Ale co, tam máme i naše vnoučata, tak je veselo,“ dodá dobře naladěný muž. „Svoje auto jsem zachránil, synovo uplavalo, ale život jde dál,“ ještě zavzpomíná na 15. září 2025, ovšem zajímá ho hlavně budoucnost: „Teď ještě plovoucí podlahy, vymalovat a stěhujeme se.“ Do Vánoc to prý určitě stihne.
Rok po povodni v Jeseníkách. V Šumperské ulici voda zničila několik domů, rok po záplavách tam zůstává jen rumiště, ovšem s mnoha artefakty po zmizelých barácích a zahradách. Zdroj: Ivan Motýl
Okamura jako náplast
„Ani se tím směrem nemůžu podívat a raději se schovávám v zahradě za barákem,“ stýská si Marcela Hýsková, která bydlí hned naproti rumišti, které tu vytvořil vodní živel. „Hasiči se snažili, ale ten Fiala se k nám do Jeseníku přijel pouze kouknout. A podívejte, jak to tu vypadá rok po povodni, takže budu volit Okamuru,“ dodá 76letá žena, která partaj SPD asi považuje i za jakousi náplast na osobní útrapy. „Chápu, že všechno nejde hned, ale já se tam nemohu ani podívat,“ podotkne. A nemá daleko k pláči.
„Přišla jsem o nejlepší sousedku,“ přece po chvíli pohlédne k úhoru naproti, kde spadlo několik domů. „Znaly jsme se 53 let a ani jednou jsme se nepohádaly, a to jsme se stýkaly každý den,“ líčí Hýsková. Když řeka Bělá loni kulminovala, Hýsková poskytla sousedce bezpečí. Její dům stojí až nad silnicí, která tvoří částečnou hráz, domy pod silnicí se prakticky utopily. „Před 14 dny však sousedka umřela,“ říká Hýsková. Ztráta domova totiž zhoršila její psychický i fyzický stav.
Znova se vracím na rumiště, a nakonec tu přece nacházím i zárodky nového života. Zplanělé rostliny ze zahrádek zničených domů. Mezi kameny a prachem občas raší růže a kupodivu i rajčata. Zrovna dozrávají, ale nikdo je sem nechodí sbírat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Emisní povolenky mohou prodražit vytápění až o 80 procent. Pocítíme to všichni, varují experti
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
