Zatímco vytopené domácnosti dostaly od státu okamžitý finanční příspěvek, živnostníci ostrouhali. „Do dnešního dne jsme žádnou pomoc nezaznamenali, stát se na nás vykašlal,“ bilancuje šest měsíců po ničivé záplavě majitel ostravského stolařství Tomáš Cibulka. Téměř dvoumetrová povodňová vlna jeho firmu zničila v pondělí 16. září 2024. Každá vytopená domácnost přitom mohla získat přes úřady práce státní pomoc až do výše 73 tisíc korun a posléze i další nevratnou dávku 40 tisíc korun. „Živnostníci nic. Stát vlastně pomohl jen tím, že nám půjčil vězně, kteří nám ulehčili nejhorší fázi úklidu,“ líčí Cibulka. Reportér CNN Prima NEWS příběh stolařství sleduje od chvíle, kdy opadla voda, ale zajímají ho i osudy dalších postižených živností, například utopené opravny autosoučástek.
Rodinná firma 41letého Tomáše Staňka opravuje startéry a alternátory, živnost sídlí v přízemním domku v Palackého ulici v ostravské čtvrti Přívoz. „Ještě 15. září, kdy nedaleká Odra kulminovala, jsme tu byli v úplném suchu a odborníci nás ubezpečovali, že tady voda nepřijde. Pro jistotu jsme zabezpečili účetnictví, počítač i další cenné věci v dílně a uložili je minimálně metr nad zem,“ vzpomíná Staněk.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Se štěstím přežili povodně na Jesenicku, přišli ale o všechno. Jak dnes žijí manželé Rábkovi?
Vodohospodáři se šeredně mýlili, protože 16. září se nečekaně protrhla hráz na soutoku řek Odry s Opavou v ostravských Mariánských Horách. A dvoumetrová vlna se pak řítila na Přívoz suchou cestou. Paradoxně ve chvíli, kdy už hladiny obou toků zvolna klesaly.
Stát poslal jen odsouzené, lopaty a kýble
„Ostrava má pátou řeku, hráz je protržená, řešíme její utěsnění. Voda proudí směrem na chemické závody, koksovnu a do Přívozu,“ oznamoval 16. září vyděšený náměstek ostravského primátora Aleš Boháč (Starostové pro Ostravu).
„Šlo to hodně rychle, záchranáři už mě do dílny ani nepustili a pak přišla ta vlna. Měli jsme tu metr a osmdesát centimetrů vody, až tady k těm kachličkám,“ ukazuje Staněk na stěny provozovny, kam sahala nová – dva metry hluboká – ostravská řeka.
Uplynulo půl roku a v rodinné firmě se jede na plný plyn. „Ještě se musí vymalovat, dům jsme vysoušeli asi čtyři měsíce, ale v létě to tady bude jako před povodněmi,“ odhaduje majitel autoopravny. Nejhorší prý bylo přežít prvních 10 dnů po záplavové vlně. „Pomohla mi rodina i vězni, kteří sem přijeli uklízet, a to také byla od státu jediná pomoc, které jsme se jako živnostníci dočkali,“ shrnuje podporu, která (ne)přišla od eráru. „A abych úplně nelhal, tak město Ostrava nám poskytlo nějaké hadry, kýble, lopaty a čistící prostředky.“
Opravnu součástek do aut Tomáše Staňka zalila voda do výšky 1,8 metru. Půl roku poté živnost znova prosperuje, Staňkovi však vadí, že stát finančně pomáhá vytopeným domácnostem, ale živnostníci ostrouhali. Zdroj: Ivan Motýl
Občanům 110 tisíc, živnostníkům nic
Kýble i lopaty sice firma využila, Tomáš Staněk by ovšem čekal sofistikovanější pomoc: „Deset dnů nešla elektřina, sehnali jsme si benzinový generátor, ale proč město nezajistilo nějakou velkou náhradní elektrocentrálu?“ A také nerozumí postoji vlády, kterou vede premiér v barvách ODS, přičemž tahle pravicová strana se k podpoře soukromého podnikání hlásí už od samého založení. „Nedostali jsme vůbec nic,“ shrnuje Staněk půl roku po přírodní tragédii.
Mezi oběťmi povodní je totiž mnohem více zaměstnanců než živnostníků a na podzim se půjde k parlamentním volbám. Každá vytopená domácnost získala okamžitou pomoc od státu až do výše 72 900 korun. Částka se vyplácela přes úřady práce, ale prostřednictvím obcí posléze stát přidal další pomoc ve výši 40 tisíc na vyplavený kvartýr. To je dohromady přes 110 tisíc korun.
Vytopená rodina tak od státu mohla dostat dárek zhruba ve stejné výši, na jakou živnostník Tomáš Staněk odhadl bezprostřední škody ve firmě. „Bylo to zhruba 100 tisíc, dlouhodobé škody jsou samozřejmě větší.“
Buď připraven na bezpráví
Staněk to vnímá nelibě. „Že si živnostník na rozdíl od domácností nemohl požádat o mimořádnou pomoc, to je nespravedlnost,“ upozorňuje na problém, který vlastně řešili už antičtí filozofové. „Doufej ve spravedlnost, ale buď připraven i na bezpráví,“ prohlásil římský učenec Seneca někdy na počátku prvního století našeho letopočtu.
„Kdyby aspoň úřady vycházely poškozeným podnikatelům nějak vstříc. Záplava mě připravila o účetnictví za tři měsíce a teď mi na finančáku dělají problém s daňovým přiznáním. Prý jsem si měl papíry i počítač lépe zabezpečit. Přesně to jsem udělal, s protrženou hrází a dvoumetrovou vlnou ale nikdo nepočítal,“ říká Staněk. Úřední šiml ale řehtá jinak, než by si přáli poškození z řad OSVČ. A žalovat Povodí Odry, proč lépe nezabezpečilo hráz, která po zhroucení vyplavila Přívoz, to je asi předem prohraný soudní spor.
Ruční práce vs. počítače
Povodeň v autoopravně zničila počítače i další elektronická zařízení, poškodila stroje, nářadí, materiál i samotnou budovu. „U nás ve firmě naštěstí pořád platí slogan o staré dobré ruční práci. Všechno je tu mechanické, třeba soustruh stačilo rozebrat, vyčistit, namazat a funguje dále,“ ukazuje Staněk ke strojům. Jede se dál.
Za rohem ve stolařství Tomáše Cibulky spoléhali na nejmodernější technologie. Nábytek tu částečně vyráběly počítačem řízené obráběcí stroje (Computer Numerical Control), jenže elektronika vodu nesnese a většina techniky v ceně asi 20 milionů korun byla zničena. Příběh utopeného stolařství, které Cibulka založil s družkou Veronikou Žižkovou před sedmi lety, už CNN Prima NEWS sleduje od září 2024, když dvoumetrová záplavová vlna zalila zdejší Palackého ulici. Teď přidáváme jen bilanční tečku.
Půl roku po ničivých záplavách. Stolařství Tomáše Cibulky a jeho partnerky Veroniky Žižkové se zatím nepodařilo zprovoznit. Stroje jsou zničené a zaměstnanci na pracáku. Zdroj: Ivan Motýl
Vězni dřeli od nevidím do nevidím
„Stojíme, a těžko říct, jestli stolařství ještě někdy rozjedeme. Zaměstnance máme na úřadu práce,“ informuje Cibulka šest měsíců po ničivé vodě. A stejně jako opravář Staněk ze sousedství se podivuje přístupu státu. „Na živnostníky se vykašlal. Alespoň do dnešního dne jsme žádnou pomoc nezaznamenali,“ říká Cibulka. Nabídku levnějších úvěrů anebo možnost odložit daňové platby, to podle něho není žádná pomoc, ale jen oddalování potíží.
Ještě to nevzdal, i když síly na boj s větrnými mlýny pomalu docházejí: „Je to šílené, hlavně ty pojišťovny, se kterými vedeme usilovné spory. Na rok starý obráběcí stroj pojišťovna klidně uvalí amortizaci ve výši 16 procent a k tomu spoluúčast 10 procent, což je 26 procent dolů. Ten stroj nás měl přitom živit dalších 15 let. Bráníme se, jen nevíme, jak nakonec pořídíme. Vyplacené pojištění zřejmě nebude stačit ani na splacení úvěrů, které jsme si vzali na ty dnes zničené stroje.“
Půl roku po záplavě proto Tomáš Cibulka trochu ironicky připomíná jedinou pomoc, kterou firma dostala od státu. „Erár nám na nějaký čas půjčil vězně, aby pomohli s tím nejhorším úklidem. Pomoc vlády tím sice zhasla, ale rádi na ty kluky vzpomínáme. Dřeli tu od nevidím do nevidím, bez nich bychom uklízeli o dva měsíce déle. A odsouzení tu s námi byli docela rádi.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tragédie, která dodnes děsí. Tsunami v Dolomitech bylo jako atomovka, zemřely tisíce lidí
