Kozy před utopením zachránil, když je zahnal na půdu, u sousedů ale utonul přivázaný kůň. Na záplavy z poloviny září 2024 vzpomíná 60letý chovatel Jan Jelínek z Jeseníku velmi nerad. Příliš mu změnily život. I celému slezskému městu, v němž žije. Z oken svého domu měl třeba výhled na staleté vesnické usedlosti, povodeň je pobořila a ruiny posléze rozsápaly lžíce bagrů. „Sousedé zmizeli, to je smutné. Třeba s Kamilem jsme byli kamarádi odmalička,“ ukazuje přes silnici na pustou a sněhem pocukrovanou pláň, kde stál barák Kamila Böhma.
Zničené domy v lokalitě už úřady nedovolí obnovit, je to příliš rizikové místo pod ostrou zákrutou říčky Bělé. „S těmi baráky jsem vlastně ztratil i kus dětství,“ lituje Jelínek pět měsíců po velké potopě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Fotbalovému klubu zbyl po povodních jen znak. Kvůli velké vodě není na Jesenicku kde sportovat
Říčka Bělá zaútočila na slezské město Jeseník v neděli 15. září 2024. A i když nejprudší boje trvaly pouhé dvě až tři hodiny, načež se zdivočelý horský tok začal opět vracet do koryta, z utržených ran se město a jeho obyvatelé budou uzdravovat dlouhá léta.
Návrat na jesenické bojiště v Šumperské ulici
Vracím se na bojiště. Loni na podzim jsem v Šumperské ulici v jesenické místní části Bukovice sledoval, jak těžká technika okusuje domy, které statici označili písmeny XX. Ve vyplaveném městě to bylo znamení smrti. „Kamilu Böhmovi napřed řekli, že dům půjde zachránit. Pak ho ale přece nařídili zbourat, takže teď se s ním vůbec nevidíme. Dostal obecní byt, ani nevím kde,“ pokrčí rameny 60letý Jan Jelínek.
Záplavy na Jesenicku zmařily několik lidských životů, ničily domy i majetky, ale přetrhaly i dlouholetá přátelství. Letité sociální vazby. „Přišel jsem o spoustu sousedů,“ ukazuje Jelínek přes cestu.
Jan Jelínek, chovatel koz ze Šumperské ulice v Jeseníku, přišel o nejlepší sousedy. Jejich domy musely k zemi a odstěhovali se. Zdroj: Ivan Motýl
Když zmizí kus města
Vysoký násep silnice první třídy číslo 44 v této části Jeseníku rozhodl, komu voda dům poboří, a kdo bude jen zatopen. „V domě jsem měl asi 30 centimetrů,“ vypráví chovatel koz. „V těch barácích pod silnicí měli vodu až po strop,“ namíří ukazováček za silnici. Usedlosti zmizely a nahradila je pustá pláň, nyní čerstvě zasněžená.
Je to spíše rumiště roztodivných tvarů, jak tu řádily bagry a další těžká technika. Zmizel kus Jeseníku. I s historickou zástavbou, některé z padlých domů byly staré i 150 let a žilo se v nich po generace. Napřed Němci a po roce 1945 dosídlenci z různých částí Československa. „Táta pocházel z Hané a máma ze Slovenska,“ říká Jelínek.
Po povodních jim zbyla pobořená bytovka
Mrzne, jsou tři stupně pod nulou. V Jeseníku asi mrazivá nálada zůstane i letos na jaře. Na rumišti v Šumperské ulici zatím mohly zůstat stát dvě socialistické bytovky, nyní v družstevním vlastnictví. Ale možná jen dočasně. „Teprve na jaře se rozhodne, jestli tu budeme bydlet natrvalo, anebo stát bytovky vykoupí a z celého úseku udělá povodňové řečiště,“ vysvětluje 57letý Miroslav Macík.
Je to prý příliš rizikové místo pod ostrou zákrutou říčky Bělé, která se tu z koryta vylévá pravidelně. „Povodně z roku 1997 tady zničily jeden dům, ale teď už to byly čtyři baráky. Co bude příště? Vydrží to naše bytovky? I letos jsme měli namále.“
Zběsilý proud, který hrnul obrovské stromy, se do bytovky, v níž Jelínek bydlí, opřel jako beranidlo. A nároží domu rozpraskalo jako při zemětřesení. „Začíná to praskat, hrozí samovolná demolice,“ varoval v září jeden z hasičských velitelů v Jeseníku, který řídil záchranné i demoliční akce. Nakonec se našlo řešení a prozatímní dřevěné záchranné pilíře vystřídaly piloty. „Hned 14 pilotů, prý jsou zabetonované až 7 metrů hluboko v zemi, ty by měly náš barák udržet,“ věří Macík.
První dny po záplavách to vypadalo, že bytovku statici prohlásí za neobyvatelnou. „Manželka to nesla psychicky hodně špatně, máme to tady moc rádi. Proto si dovedu představit, jak je sousedům, kteří už o dům reálně přišli. Čekáme na závěrečný verdikt, uvidíme.“
Šumperská ulice v Jeseníku po záplavách. Zdroj: Ivan Motýl
Nečekané rozměry tragédie
I Miroslava Macíka trápí náhlá sociální osamělost. „Zůstalo nás tu málo, navíc se teď nemáme kde scházet. Tady to byl úplný venkov, každý měl u bytovky zahrádku a na ní chatku. Scházeli jsme se na grilovačky, žili jsme tu hodně společensky. Všechno odnesla voda,“ mávne rukou ke kamenité pustě, nad kterou vítr honí sněhové vločky.
Na podzim jsem tu barvitě popisoval ruiny poničených domů. Už zmizely. Drásavé jsou i detaily, které se pořád vynořují na bojišti, kde příroda položila člověka a jeho díla doslova na lopatky. Spatřím tu třeba kus schodiště odnikud nikam, i s částí rohožky. Vrátka na území nikoho. Vrak automobilu, se kterým si smrtící proud pohrával jak kočka s myší. Zato nevidím vůbec nic optimistického, o čem bych mohl v tomto okamžiku napsat.
Šumperská ulice v Jeseníku pět měsíců po záplavách. Zdroj: Ivan Motýl
Kaplička, Němci a voda
„Voda mi v domě trochu uklidila. Dlouho jsem váhal, jestli vyhodit, co mi zůstalo po rodičích, ale řeka to vyřešila za mě,“ snaží se chovatel koz Jan Jelínek alespoň o trochu černého humoru.
Nelíbí se mu, že vody přibývá. „Ve Vodní ulici v centru města se zachoval kruh k ukotvení záchranných lodí po velké povodni z roku 1903. A to ve výšce metr třicet. Loni tam bylo o půl metru vody více.“ Přibývá i lokálních přívalových povodní. „Už nevím, co to bylo za rok, ale najednou to začalo valit z hor a po lukách. A potok, který se náhle zrodil, zbořil roubený dům hned v sousedství, sotva odtamtud stačili utéct.“
V zahradě statku pana Jelínka stojí kaplička. „Potřebuje opravit. Táta už jí jednou renovoval, ale nic není věčné. Určitě ji nenechám spadnout, protože tenhle dům možná ochraňuje,“ přemítá majitel baráku, který si tady v Sudetech postavili místní Němci. „Když jsem byl malý, několikrát se tu objevili. Teď už sem nejezdí, nejmladší generace z rodin odsunutých už o vlast předků nemá zájem.“
Původních obyvatel Jeseníku by se rád zeptal na jejich zkušenost s řáděním vodního živlu, ale už to není možné. „Teď je odpovědnost na nás, zatím však řece spíše ustupujeme,“ zadívá se znova na kamenitou pustinu za silnicí, kterou stvořil dnes líně se valící potůček Bělá. Ještě před polovinou září tady stála nejjižnější výspa města Jeseník, kterou lze dnes spatřit jen na mapovém vyhledávači Google Street View.
Povodněmi zničené domy na Šumperské ulici v Jeseníku na vyhledávači Google Street View, v době před záplavami. Dnes je to holá pláň. Zdroj: Ivan Motýl
Diagnóza Jeseníku
Po pěti měsících se v Jeseníku potkávám i s učitelem českého jazyka a dějepisu na jesenickém gymnáziu Tomášem Svobodou. „Obnova bude asi delší, než jsem čekal. Zatím tu cítím hlavně hodně zmaru,“ rozhlíží se v centru města, konkrétně po náměstíčku s parčíkem v ulici V Oblouku.
„Tam bylo papírnictví, vedle lékárna, na rohu hospoda, naproti spořitelna,“ ukazuje. „Ani po pěti měsících zatím nikdo znova neotevřel. Spořitelna měla ještě před měsícem popraskaná okna a teď úřaduje v kontejneru. Je to tu docela depresivní, jako po válce,“ posteskne se historik.
Jeseník je těžce zraněné město...
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jak to vypadalo v Jeseníku během povodní a následně po nich?
