Lidé často nevědí, že jejich auto umí samo řídit. Znáte tuto funkci moderních aut?

Ačkoliv je pojem „asistenční systém“ v dnešní době považován téměř za sprosté slovní spojení, nad kterým si každý správný řidič odplivne, bývaly doby, kdy se ti samí lidé elektronickými pomocníky ve svých autech chlubili. Drtivá většina systémů má za úkol zajistit bezpečnost cestujících (ať už jde o základy v podobě ABS či ESP, nebo viditelnější asistenty, jako jsou rozpoznávání únavy a udržování vozu v jízdních pruzích), ale rychle jsme si zvykli i na ty, které nám jízdu zpříjemňují a usnadňují.

K TÉMATU: Tesla zažalovala známého influencera za úpravy na Cybertrucku. Chce po něm 11 milionů korun

Mezi první a zároveň nejoblíbenější zástupce druhé skupiny dodnes patří tempomat – zejména ten adaptivní. Specifikem této (stále často příplatkové) výbavy je, že si bez něj třetina řidičů už nedokáže představit jízdu po dálnici, druhá třetina neví, k čemu ta páčka (případně tlačítka na volantu) slouží, a zbytek ho vůbec nemá a tempomat považuje za zbytečnost. Pokud patříte mezi neznalce nebo pochybovače, v krátkosti si asistenční systém představíme a rozlišíme jeho druhy.

Klasický tempomat

Začněme u klasického „hloupého“ tempomatu, který má však stále mnoho příznivců. Důvod se dozvíte za chvíli. V provozu se poprvé objevil už v padesátých letech minulého století a jeho úkol je vcelku jednoduchý – udržovat konstantní rychlost. Na ovladači tempomatu stačí nastavit požadovanou rychlost a po spuštění můžete sundat nohu z plynu.

Pochopitelně však musíte sledovat okolní provoz, protože tento systém neumí reagovat na překážky před vámi. Pokud se tedy začne vepředu rychle přibližovat jiné vozidlo, vůz sám žádné riziko nepozná. V takovém případě je nutné sešlápnout brzdu (nebo spojku u manuální převodovky), čímž se tempomat automaticky deaktivuje a řidič znovu přebírá kontrolu nad řízením a rychlostí.

Adaptivní tempomat

V současné době je však mnohem běžnější takzvaný „adaptivní tempomat“, který se dokáže automaticky přizpůsobit okolnímu provozu a podle toho upravit rychlost. Nejčastěji se k tomu využívá senzor lidar, ale výjimkou není ani použití standardních kamer. Nastavení probíhá téměř stejně jako u klasického tempomatu, avšak s jednou možností navíc – můžete si zvolit minimální vzdálenost od vozidla před vámi.

Jinými slovy, určíte, jak blízko se chcete k pomalejšímu autu lepit. Jakmile se před vámi silnice opět uvolní, vůz automaticky zrychlí na předem nastavenou rychlost. Výhodou adaptivního tempomatu je, že řidič po jeho aktivaci nemusí vůbec používat plyn nebo brzdu, takže stačí, aby volantem určoval směr jízdy. Mezi časté nevýhody tohoto systému však patří jeho nadměrná opatrnost, horší plynulost jízdy a někdy i vyšší spotřeba paliva.

Autonomní řízení

Pokud si na dálnicích chcete odpočinout úplně a vyhnout se i točení volantem, měli byste se poohlédnout po voze vybaveném autonomním řízením druhé úrovně. Automobilky tyto systémy často schovávají pod různými marketingovými názvy, ale jejich princip je vždy stejný: Kombinují adaptivní tempomat s asistentem udržování v jízdních pruzích. Háček je v tom, že i přesto budete nuceni držet ruce na volantu a být připraveni převzít řízení v případě jakýchkoliv komplikací.

Přísná pravidla pro autonomní systémy řízení se ale pomalu rozvolňují i na našem území. Například letos v létě Evropská komise schválila používání systému BlueCruise, kterým disponují vybrané modely značky Ford. Ten umožňuje na vybraných silnicích první třídy jízdu zcela bez zásahu řidiče – ačkoli by měl stále být připraven převzít kontrolu, pokud si asistent nebude vědět rady. Lze očekávat, že v blízké budoucnosti se schválení dočkají rovněž ostatní obdobně schopné systémy dalších automobilek.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Srovnávač nabídek energií vám vybere nejlepší tarif. Jak postupovat při změně dodavatele?