Říká se jim maso chudých, houby jsou ale vydatné i léčivé

Celý rozhovor si můžete pustit i v podcastové podobě

Volně rostoucích hub každý Čech ročně spotřebuje 2–6 kg. Čím dál častěji ale saháme i po možnosti koupit ty uměle vypěstované, jak říká Miroslav Jozífek z katedry zahradnictví České zemědělské univerzity v Praze. „Ne každý má možnost do lesa jít a ne každé houby v tom lese může najít. Kultivovaně pěstované houby jsou skvělým řešením,“ říká s tím, že nelze vypěstovat každou houbu. „Hřib nebo další hřibovité houby se vypěstovat nedají, protože to jsou mykorhizní houby. To znamená, že potřebují mít  k růstu nějaký strom, žijí v symbióze. Třeba lanýž se dá uměle pěstovat. Naočkuje se sazenička stromů a ten se potom vysadí, ale to je opravdu výjimka. Pěstují se hlavně houby, které jsou saprotrofní, to znamená, že to jsou rozkladači. Rozkládají organickou hmotu a tím získávají výživu k tvorbě podhoubí, mycelia a plodnic.“

,,Mezi nejčastěji uměle pěstované houby v Česku paří hlíva ústřičná, hlíva máčková, žampiony a také korálovec ježatý či shiitake,“ říká v pořadu Interview PLUS Miroslav Jozífek. V České republice se mezi největší pěstitele hub řadí například společnost FUNGHI CZ.

Výhody uměle pěstovaných hub

Houby, které si sami nasbíráme, většině z nás chutnají nejvíce. Nicméně ty ze soukromých záhonů mají jednu nespornou přednost:

Vypěstované houby jsou opravdu velice hlídané, hygiena musí být vysoká a i bezpečnost je hlídána. Dělají se pravidelné rozbory substrátů, zatímco u volně sbíraných hub nevíme, kolik tam čeho přesně je. Měli bychom si dávat pozor, odkud ty houby sbíráme,“ radí Miroslav Jozífek.

Velké nebezpečí představují především těžké kovy. „Houby mají opravdu dobrou schopnost akumulace rizikových látek, proto, jak jsem říkal, je opravdu důležité brát ohled na to, odkud houby sbíráme, na čem rostou. Těžké kovy, jako jsou například olovo nebo kadmium, houby dokážou do sebe dostat. To je i důvod, proč jsou tak velké testy u pěstovaných hub,“ dodává zástupce České zemědělské univerzity a rovnou dodává, že používání pesticidů při pěstování nepřichází v úvahu.

Nemůžou se používat žádné postřiky proti škůdcům a plísním. V pěstírnách je kladen důraz na hygienu a na preventivní opatření. Dezinfikuje se jen pomocí horké páry.“

Velký důraz je kladen také na substráty, v nichž se houby pěstují. „Pěstují se na vedlejších produktech z rostlinné nebo zemědělské výroby a na odpadech. Mohou to být různé odpady, jako jsou sláma nebo piliny, štěpka nebo i třeba nějaký hnůj,“ vyjmenovává Miroslav Jozífek jednotlivé druhy a dodává, že se houby dělí na dvě hlavní skupiny. „Jsou dřevobytné houby, které rozkládají slámu a piliny, a potom jsou houby typu žampion, které rostou na kompostu.“

Houby, maso chudých

Jedněm prostě chutnají, druzí si vybírají jen určité druhy, jiní houby nejedí vůbec. Důvodem je obvykle chuť a struktura. Nicméně nikdo jim nemůže upřít jejich přednosti, kvůli kterým se jim mimo jiné přezdívá maso chudých. „Nesporným přínosem hub jsou i jejich kvalitní bílkoviny, v sušině je to nějakých 25–30 %. To znamená, že oproti některé rostlinné stravě obsahují i velký komplex aminokyselin. V dnešní době nárůstu lidské populace a hledání alternativy k masu to hraje roli. A značnou roli bude hrát i to, že jim stačí málo místa na vypěstování, a navíc jsou i vhodné pro vegany a vegetariány, takže houby určitě nachází uplatnění,“ je přesvědčen Miroslav Jozífek.

Houby obsahují minerály, nejvíce draslík, vápník, hořčík. Najdeme v nich rovněž vitaminy skupiny B nebo vitamin D. „Obsahují i hodně vlákniny, nějakých 30–40 % v sušině, a mají nízkou energetickou hodnotu. Hlíva má okolo 40 kcal na 100 g, žampiony i méně. Jsou velice vhodné i do nějakých diet. V tradiční čínské medicíně jsou užívané už stovky let a například hlíva ústřičná obsahuje polysacharidy, glukany nebo například lovastatiny, které podporují imunitu. Lovastatin je už například v Americe schválen jako lék na snížení cholesterolu nebo nachází využití v léčbě při druhém typu cukrovky,“ dodává Miroslav Jozífek.