Brífink UK k výročí střelby na fakultě
Během střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) z loňského prosince se ve čtvrtém patře nacházeli studenti v různých učebnách. Před ozbrojeným útočníkem utíkali lidé i přes ochoz, kde se následně skryli na jedné z říms. Tyto děsivé minuty popsala pro redakci CNN Prima NEWS jedna ze studentek. Sdělila také, že policisté poškozeným nejdříve slíbili nahlížení do spisu během vyšetřování, ovšem poté přišel zákaz.
Jedna ze studentek, která utíkala před střelcem přes ochoz budovy ve čtvrtém patře, popsala, že když se skokem z římsy společně se spolužáky dostali na jeden z balkonů o podlaží níže, řada z nich se přitom zranila.
ČTĚTE TAKÉ: Hrozba útoku ve školce je stejná jako na univerzitě, varuje expert. Co se musí změnit?
„Když jsme byli ještě na římse, zespodu na nás křičel policista, jestli jsme útočníka viděli. Logicky se před ním schováváme – kdyby byl v tu chvíli někde blízko, mohlo nás to prozradit,“ vzpomíná na události před rokem.
Šok byl veliký – se zraněnou nohou zvládla minuty v hlavní budově na FF UK, ale když policie nasměrovala její skupinu do přilehlého Rudolfina, začaly na studentku přicházet mdloby. „Rychle jsem oslovila záchranáře s tím, že cítím bolest v dolní končetině. Obvázali mi nohu, dali na vozík a odvezli do záchranářského stanu,“ popsala pro CNN Prima NEWS.
Tam čekala delší dobu. „Bylo mi jasné, že tam jsou zranění, kteří potřebují jet do nemocnice hned,“ sdělila. První tři týdny po útoku má v mlze. „Komunikovala jsem s policií, s univerzitou vůbec. Ani jsem u sebe neměla mobil nebo notebook. Z vedení nám psali maily, ale ze začátku jsem to neřešila,“ zmínila.
Vysoká škola vyšla všem studentům fakulty vstříc. „Odpadla nám řada zkoušek, hodně testů jsme dělali on-line. Pedagogové na oborech, třeba z jiných pater, se mým žádostem o připojení do hodiny on-line divili, ale pak mi samozřejmě vyšli vstříc. Když jsem se zúčastnila hodin v jiné budově v Celetné, poprosila jsem třeba, aby se zamykaly dveře, což chápali a udělali to,“ řekla studentka také.
Do policejního spisu se podívat nemohli
Krátce po tragédii požadovala skupina studentů, aby škola zavedla turnikety či jiné řešení. „Přišlo mi, že nebyla zavedena žádná viditelná opatření, což jsme řešili i na schůzi s vedením. Chápali jsme, že není možné uvést do provozu kliky na kouli, ale ze začátku by nám pro pocit bezpečí pomohlo, kdyby na každém podlaží hlídkovali lidé ze security,“ popsala s tím, že nakonec se všichni shodli na tom, že otázka turniketů či hlídek by nedávala finančně a organizačně smysl.
Od té doby, co vyšetřovatelé dali poškozeným vypracovanou zprávu, s nimi prý nejsou v kontaktu. „Policie nám říkala, že máme právo nahlížet do spisu v průběhu vyšetřování, abychom si mohli vytvořit celistvou představu o této události. Jenže následně přišel zákaz, i když dříve policisté tvrdili, že poškození mají právo se do spisu kdykoliv podívat,“ tvrdí studentka.
Když se muže zákona, který s ní a jejími spolužáky komunikoval, opakovaně dotazovali, zda mohou tuto možnost využít, bylo jim sděleno, že to už možné není kvůli nové vyhlášce. „Fakulta se proti tomuto kroku odvolala a informovala nás, že můžeme udělat to samé. Jenže pak vše vyšumělo. Sami vyšetřovatelé nám řekli, že to vůči nám není fér,“ připustila. Do spisu se tak vůbec nepodívali – místo toho obdrželi výtah z celého vyšetřování.
„Neustále se bát nemá cenu“
Zasažená skupina studujících chtěla v prvním půlroku po tragédii vědět co nejvíce informací, ale nakonec „nedostali skoro nic“. Na veřejné diskuzi studentce vadily reakce některých lidí. „Nemyslím to zle, ale štvalo nás, že o tom někteří, kteří tam ani nebyli, mluví tak nahlas a tvrdí, že se tam už nikdy nevrátí. Dokázali jsme se ale od toho odstřihnout,“ řekla. Osobně ji však nejvíce popudily poznámky ohledně toho, že pokud by se ocitli v této situaci, zachovali by se lépe a pohotověji.
„Kdokoliv může do školy cokoliv přinést a položit tam batoh, aniž by si toho někdo všiml. Na začátku jsme apelovali, aby něco takového nebylo vůbec možné. Sama za sebe jsem se smířila s tím, že taková šance tam vždy bude. Nemá cenu se pořád bát, což mi dlouho trvalo pochopit,“ konstatovala.
Tragická událost ji ale stmelila s univerzitou a spolužáky: „My, co jsme tam tenkrát byli, se bavíme spolu nejvíce. Spojilo nás to i s řadou pedagogů.“
Střelba si vyžádala 14 obětí a 25 zraněných. Masový vrah se nakonec těsně předtím, než se k němu dostali policisté, zabil brokovnicí.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Žena přišla nahlásit znásilnění, pražští policisté ji měli hrubě odmítnout. Případ řeší GIBS
