Minulý týden se na letišti v Hradci Králové konal už 27. ročník Rock for People. Letošní festival měl mnoho nej – nejdražší, největší a zřejmě také nejčistší s co nejmenší uhlíkovou stopou. Kromě například třídění odpadů, výkupu kelímků a PET lahví nebo solární energií poháněné stage pomáhala s rozvozem kapel a účastníků i bezemisní auta, a to díky partnerství se společností Toyota. V akci se objevil i nejžhavější model v tomto odvětví – vodíkem poháněný Mirai. Jak se automobilka zapojila do chodu Rock for People a jaká je budoucnost bezemisní dopravy v Česku? Na tyto otázky odpověděl redakci CNN Prima NEWS přímo v dějišti festivalu Martin Peleška, generální ředitel zastoupení pro Toyotu a Lexus Česká republika.
Jak vznikl nápad partnerství Toyoty s Rock for People?
Bylo to hodně spontánní a musím říct, že ten největší impuls přišel v okamžiku, kdy se organizátoři Rock for People rozhodli se věnovat nízkoemisní organizaci celého festival a rozhodli se některé ze stagí, které tady jsou, pohánět elektřinou, která je vyráběná z vodíku. To zajišťuje firma DEVINN, která tady má generátory, které používají vodík k tomu, aby vyrobily elektřinu, a ta pak pohání ty jednotlivé stage. K tomu už je jenom krůček k našemu vodíkovému vozu Mirai, který funguje na stejném principu – sloučením vodíku a kyslíku si vyrábí elektrickou energii sám pro sebe a tím se následně pohání. Pohání ten elektromotor, který v něm je, a pak následně je to vlastně elektrické auto. Hrozně to jde dohromady.
Martin Peleška byl nedávno také hostem pořadu Co na to vaše peněženka:
Takže dá se říct, že tou největší motivací je vlastně vodík.
Ta největší motivace byla, že jsme byli schopní k tomu přispět. Je to tolik progresivní a pokrokové z hlediska myšlenky, že jsme měli velkou radost, že můžeme přispět. Máme tady nejenom vodíková auta, ale i elektrická auta – bateriová elektrická auta – kde další zajímavostí je, že nejsou nabíjená nebo dobíjená ze sítě, ale z těch vodíkových generátorů od firmy DEVINN. To mi přijde jako, že se kruh uzavřel a že to je takový samostatný okruh existence elektromobility s nulovými emisemi při provozu. A hrozně to k sobě ladí.
Říkal jste, že tady máte víc automobilů. Jak je vaše flotila v rámci festivalu Rock pro People využívána?
My tu máme 15 aut celkem, ale plus jsme ještě flexibilní a zajišťujeme nejenom přepravu osob. Hodně jsou vidět právě ta elektrická auta a máme tu take tři vodíková. Ale abychom byli trochu tím podporovatelem praktičnosti, tak tu máme i vícemístná auta, dodávky, plus tu máme i plechové dodávky pro přepravu materiálu, zboží atd. Takže ten park je hodně různorodý. Z poloviny podporuje právě tu myšlenku nulových emisí, ale z poloviny je také praktický k tomu, abychom mohli vozit kapely, účastníky, atd.
Máte spočítáno, kolik emisí ušetříte?
Tak to budeme počítat až podle ujetých kilometrů. Dopředu jsme toho nebyli schopni.
Už jste zmiňoval vůz Mirai, ten má vzhledem k šetrnosti k životnímu prostředí ještě další přidanou hodnotu…
On má několik přidaných hodnot. Ta jedna, která vyplývá z té technologie, je, že jedinou emisí z toho auta je voda – tím, jak se tam slučuje vodík s kyslíkem a vzniká elektrický proud – tak takovým vedlejším produktem, vedlejší emisí, je čistá voda. A pak ta, která má aktivní dopad na zlepšení životního prostředí – vysoká filtrace vzduchu. Ten kyslík, který se používá pro chemickou reakci, musí být extra čistý a je tam série filtrů, které čistí i částice velikosti nano a i některé chemické látky. Vzduch, který auto nasává, projde tou filtrační řadou a následně, když to auto opouští, tak je mnohem čistší než to, co to auto nasávalo, takže ho považujeme za pojízdnou čističku vzduchu. Je dokonce spočítáno, že při nájezdu 10 tisíc kilometrů s vozidlem Mirai vyčistíte vzduch pro jednoho člověka na rok.
Pokud vím, tak ale jediná dobíjecí stanice pro vodíková auta je v Praze na Barrandově. Plánujete se podílet na rozšíření infrastruktury po České republice?
Ta infrastruktura se bude velice rychle rozšiřovat. Máte pravdu, první je od března na Barrandově, ale už teď jezdíme tankovat do Mšetic u Prahy. Je to centrála Čepro, což je vlastně státní podník pro palivové zásoby a obchod s palivy. Ve svém areálu budou mít veřejnou stanici Čepro. Tímto bych jim chtěl taky poděkovat, protože nám pomáhají při podpoře tankování těch aut, která tady fungují. Velice brzy bude otevřena další plnicí stanice v Litvínově, což je domácí město Unipetrolu, který stojí za tou čerpačkou na Barrandově. V Litvínově tak bude další veřejná stanice. A další se připravuji – druhá Praha, Brno a Ostrava. To jsou takové zásadní tranzitní oblasti, kde ty plničky budou, a myslím si, že se ten počet velice rychle rozšíří.
Kolik Mirai ujede na jedno naplnění?
Aby se to dobře počítalo – já jsem schopný s tím autem jezdit za kilo vodíku na 100 kilometrů a má to tři nádrže na šest kilo plynného vodíku, takže ujedete 600 km na tu jednu nádrž. Kilo vodíku stojí 280 korun a při té spotřebě kilo vodíku na 100 kilometrů vás to vyjde stejně finančně jako benzínové auto, které má spotřebu osm litrů na 100 kilometrů.
Není výroba vodíku až moc složitá?
Není, naopak je relativně jednoduchá. Ale ten zásadní problém je v tom, že dneska – a bohužel je to taková trošku brzda při rozvoji té vodíkové technologie – se všude hovoří pouze o zeleném vodíku, to je ten problematický. Všichni mají snahu používat vodík, který je vytvářený zelenou cestou, tedy větrnými nebo solárními elektrárnami, rozkladem vody nebo cestou, která nezanechává žádnou emisní stopu. Ale právě u toho vodíku je zajímavé to, že ten vodík jako takový v mnoha případech vzniká jako vedlejší produkt jiných chemických reakcí a ten se nazývá – zejména, pokud jsou to reakce, kde se něco vytváří z ropy nebo spotřebních paliv – šedivý. To je takový zlý vodík nebo nehezký nevítaný vodík. Ale už ho tady máme, většinou se s tím plýtvá nebo se s ním nic nedělá, takže já osobně se většinou snažím diskutovat a protlačovat tu myšlenku, že během následujících pěti nebo sedmi let, když se rozjede úplně celý ten ekosystém výroby zeleného vodíku, proč bychom nepoužívali i ten šedivý?
Myslíte si, že kdyby tahle myšlenka do budoucna prošla, že by i došlo ke snížení cen těchto aut?
Určitě. Obrovsky by se to zároveň nastartovalo, protože představte si, že jenom Unipetrol v Litvínově v rafinérii vyrobí ročně 80 tisíc tun šedého vodíku, který se prostě nepoužívá pro potřeby v dopravě.
Takže se plýtvá…
Aby to nebylo úplně černobílé, on by se musel vyčistit, musel by se skladovat, nějak by se s ním muselo pracovat. Takže to není tak, že by byl úplně zadarmo. Ale ten vodík už tu prostě je. Vyšlo by to mnohem levněji. Nemusely by se stavět různé generátory a elektrolyzéry, aby se vyrobil vodík. Neříkám do budoucna, ale dneska je rok 2023, tak do roku 2028 nebo 2030 bychom měli být schopní používat i tento vodík.
Když jste zmínil rok 2030, vy jste jedna z mála automobilek, která si z toho evropského nařízení o zákazu výroby aut se spalovacími motory příliš nedělá. S hybridními pohony a pluginy jdete dopředu. Plánujete tedy přeskočit konkurenci v rámci toho, že už před rokem 2030 budete jenom na vodíku a elektromobilitě?
My máme teď v rukávu ještě něco, co, myslím, bude fungovat a předurčí tu cestu dál. Jsem rád, že v rámci těch diskuzí o ukončení spalovacích motorů tam zůstala výjimka pro motory, které spalují syntetická paliva, což je jedna věc, a pak následně motory, které spalují vodík. Protože kromě používání vodíku v palivovém článku, který vyrábí elektřinu, už máme velice pokročilé zkušenosti a testy se spalováním vodíku. Ono to je hrozně matoucí, protože my posledních pět let vysvětlujeme, jak se vodík používá pro palivové články a výrobu elektřiny a teď jsme přišli s tím, že zároveň budeme používat vodík ke spalovacím motorům. Ale je to další technologie, která posune celou tu věc dopředu, a už dneska ta auta, která máme na tuhle technologii, tak mají emisní stopu 0,4 nebo 0,6 gramu na kilometr, což je téměř nula. A jsou to z hlediska těch spalovacích motorů téměř identické motory, které se používají v normálních autech. Co je tam složité a musí se posunout dál, tak je změna palivové soustavy, protože tam netankujete benzín, ale čerpáte tam vodík. Je to zase něco, co z dnešního pohledu zase nikdo nemůže říct, že to bude tak, nebo tak. Ty věci jdou strašně rychle dopředu a ten, kdo říká, že to bude baterka, nebo vodík… Většinou je ten svět hodně polarizovaný a já říkám: „Nechte to podle toho, jak to určí zaprvé zákazníci, co umožní technologie, vývoj, výzkum atd. Není to černobílé.“
