Byl to poslední zoufalý čin, který zachránil život Alici Grusové. Její rodiče, manželé Knappovi, ji ještě jako miminko v roce 1942 odložili na lavičku v pražském parku u nádraží a dali se na útěk. Ten však skončil tragicky. Židovský pár odhalili nacisté a poslali ho na smrt. Alice se nyní ve svých 81 letech setkala s dosud nepoznanou částí rodiny.
Hrdinka smutného příběhu, nyní 81letá Alice, odcestovala do Izraele, kde pohovořila s bratrancem a poznala i další příbuzné. „Šokovalo mě, když jsem zjistila, že mám tak velkou rodinu,“ řekla dojatě v rozhovoru pro CNN Grusová.
Holocaust survivor left on a bench as a baby finds new family at 80 https://t.co/0uZyshmRjG
— CNN (@CNN) November 12, 2022
Své rodiče naposledy spatřila v červnu roku 1942. Byl jí tehdy rok, když se stali Alexandr a Marta Knappovi pro svůj židovský původ nežádoucími. Dítě proto ponechali ležet u nádraží a rozhodli se utéct. Jenže ve vlaku v Pardubicích je našli nacisté. Manžele zatkli a odvezli do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam byli spolu se synem z otcova předešlého vztahu zabiti.
Stopa z jižní Afriky
K setkání pražské rodačky s částí rodiny dopomohla jistá Michalya Schonwald Mossová z jižní Afriky. Ta spolu s genealogy pátrala po historii svého rodu a objevila i její příběh.
Osvětim v noci: Nekonečné apely živých i mrtvých, myšlenky na vzpouru i spalování obětí
U bran někdejšího vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau se emocím nikdo neubrání. Právě tady zahynula většina z 1,4 milionu osvětimských obětí. Turisté sem míří výhradně za bílého dne, ale mě zajímá osvětimská noc, takže do Birkenau záměrně přijíždím až se soumrakem. Tahle továrna na smrt se totiž v průběhu druhé světové války nezastavila ani za tmy. Během jediné noci v roce 1944 byl třeba v Birkenau zlikvidován celý český rodinný tábor. 3 792 dětí, žen a mužů.
Zjistila, že poté, co bylo děvčátko odloženo na nádražní lavičce, putovalo do dětského domova. Později bylo umístěno do Terezína.
Střípky si pamatuje i Alice. „Byla tam jedna milá žena, která se o nás starala. Z té doby mám v hlavě několik záblesků,“ přiznala. Přečkala těžké období války a poté se přistěhovala k tetě Edith, která si prošla Osvětimí, ale na rozdíl od Alexandra a Marty tamní hrůzy přežila. „Krásná a štíhlá žena,“ řekla o mladší sestře maminky, s níž žila v Československu.
Setkání s bratrancem
V roce 1947 Edith emigrovala do tehdejší Palestiny, ovšem bez Alice. Dívenka tak putovala k adopci. „Bylo mi šest, když moje teta opustila Československo a já jsem přišla k novým rodičům,“ pronesla. S Edith si následně vyměnila několik dopisů. Věděla tak, že se její teta vdala a měla syna, v roce 1966 se ale kontakty definitivně zpřetrhaly.
O více než 50 let později Alice obdržela nečekaný e-mail, který jí musel přeložit syn Jan. Psala již zmiňovaná Mossová. Ta dokázala v Izraeli vypátrat 67letého Yossiho Weisse, syna Edith. A právě za ním na začátku letošního roku Alice odletěla. „Chtěl se setkat a přijet za mnou, ale má rakovinu, takže nemůže cestovat,“ konstatovala Alice. Pouť do zahraničí tak podnikla ona.
S příbuznými nyní mluví prostřednictvím tlumočníka, neumí totiž hebrejsky ani anglicky. Povědomí o rodině se Grusové i nadále rozrůstá, protože se Mossové daří odhalovat další jména v rodokmenu.