Roušky pod nosem, žádné rozestupy. Jak vypadají vánoční nákupy v obchodním centru?

Básník Karel Hynek Mácha opatřil skladbu Máj mottem: „Dalekáť cesta má! Marné volání!“ Prezident České lékařské komory Milan Kubek zatím také marně volá, že váhání vlády ohledně přechodu do pátého stupně systému PES bude každý den stát nejméně stovku životů. Index rizika protiepidemického systému (PES) vystoupal na nejvyšší z pěti stupňů již v pátek 18. prosince. Od té doby ale hafan bezvýsledně čeká, až kabinet na jeho varovné štěkání prakticky zareaguje.

Jánošíci na nákupech

Podzemní garáže ostravského nákupního centra Karolina jsou v pondělí 21. prosince v 18:00 nacpány obdobně jako minulý rok. Že se od té doby něco změnilo, signalizují jen roušky, kterými si zákazníci kryjí ústa a nos. Mnozí ale pouze rty, jak vyplyne z rychlého průzkumu na pojízdných schodech z garáží do přízemí. Roušku na půl žerdi tu nosí zhruba jeden z pěti zákazníků. A přibližně každý třicátý až padesátý nakupující si hraje přímo na Jánošíka a zákony vlastní země jednoduše pohrdá. Takovým „hrdinům“ se rouška houpe hodně nízko pod bradou.

V 18:15 vstupujeme do jedné z nadnárodních prodejen s hromadami zbytečných maličkostí. Dvoumetrové odstupy jsou jen zbožným přáním a mnohý ze zákazníků i tady vystrkuje zpod závoje nosní dírky. „Spousta blbostí, vůbec nevím, co bych vybral pod stromeček. Jdeme jinam,“ oznamuje zrovna muž středního věku své manželce. Ostatní zákazníci ale zboží dál usilovně přehrabují, co kdyby přece na něco kápli. Koupit mohou falešné kníry, skládací glóbus, magickou pokladničku, v níž záhadně mizí eura, slané dánské bonbony, silvestrovské kravaty či brýle, které mají jednu obroučku ve tvaru čtverce a druhou elipsovitou.

Plné versus zakryté regály

Slováci přitom již v sobotu 10. prosince zavedli přísný lockdown a v obchodech nařídili zakrýt všechny regály s jinými než základními potřebami. A také omezili pohyb občanů na minimum. V ostravském nákupním centru Karolina si však lovci vánočních bizarností pořád užívají bezstarostnou jízdu. A paradoxní je, že by na žádost státu poslušně zabrzdili. Když už ale vláda krámy otevřela, tak proč šanci nevyužít.

Kousek od prodejny popisovaných serepetiček a vánočních srandiček stojí stánek s rouškami. Ceny jsou mírné, pět umělecky potištěných ochran dýchacích cest přijde na padesátikorunu, stejně stojí i ochranný štít. V 18:30 hodin tu ale nemají jediného zákazníka, patří vůbec roušky k vánočním dárkům? „Ale jo, denně máme tržbu kolem deseti tisíc korun,“ prozrazuje prodavačka Veronika Janíková. Omladina prý kupuje hlavně růžové zdravotnické roušky, starší lidé respirátory. Po chvíli však Veronika analýzu byznysu poopraví: „No, vlastně hodně vyděláme také na svíčkách,“ ukáže „doplňkové“ zboží k rouškám, jedna svíce stojí i 250 korun.

Tahle země není pro starý

Na širokých kamenných schodech do prvního patra posedávají teenageři. Bezstarostní a veselí, rouška pod nosem je skoro poznávacím znakem. A jedna z mladých prodavaček, která lisuje čerstvé nápoje z ovoce a zeleniny, také nosí roušku proklatě nízko. Možná i ona má strach o prarodiče, zrovna teď ale působí jako zastánce hodně nekorektní průpovídky: „Tahle země není pro starý!“ No Country for Old Men.

Kousek od zeleninové a ovocné pípy slyšíme slovenštinu a polštinu. Na Slovensko je to z nákupního centra 52 kilometrů (Biely Kríž), do Polska 12 kilometrů (Chalupki). Hranici s Polskem lze krátkodobě překračovat bez testů, na té se Slovenskem zase platí řada výjimek pro studenty, umělce či pendlery. Jisté je, že Slováci mají od soboty tvrdý lockdown, zatímco nákupním centrem Karolina sviští plné výtahy se zákazníky obloženými taškami s vánoční nadílkou.

Pětimilionové Slovensko v pondělí ohlašuje 1 618 obětí, pouze dvojnásobně lidnatější Česko 10 411. „Zvažujme každou cestu mimo domov. A bez jakéhokoliv přehánění si položme otázku, zda je pro nás tahle cesta životně důležitá,“ vyzývá Slováky hlavní hygienik Ján Mikas. Ministr zdravotnictví Jan Blatný ve stejný den prohlašuje, že Česko jde po jiné cestě a lockdown bude stačit od pátku: „Navrhl jsem, aby na definitivní rozhodnutí, kdy přejdeme do 5. stupně, došlo tuto středu. Pokud by na to data ukazovala, navrhoval bych přejít do pátého stupně k 25. prosinci.“

Duše mrtvých nemluví

Je 19:00, v knihkupectví v ostravské Karolině vládne pohoda jako v časech před koronavirem. Zákazníci nahlížejí do české i světové beletrie, pán u vchodu si zrovna čte první stranu z detektivky s duchařským názvem Duše mrtvých nemluví. Na tom je dost pravdy. Pacienti nakažení covidem, kteří skončí na ventilátoru a poté na patologii, už mluvit nemohou. V ostravské fakultní nemocnici se říká, že umírá zhruba 60 až 70 procent lidí, kteří musí být v nekritičtější fázi nemoci napojeni právě na mimotělní plicní podporu.

V 19:30 opouštíme podzemní garáže nákupního centra a usilovně přemítáme nad cenou lidského života. A jak o ní nyní asi licituje česká vláda. Ale protože jsme v Ostravě, nějak podvědomě se vkrádá do hlavy i píseň Kometa z pera Jaromíra Nohavici: „Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat / o vodě o trávě o lese / o smrti, se kterou smířit nejde se.“