Žádný český fotbalista nezná soutěže ve Švédsku tak dobře jako Pavel Zavadil. Však je také rekordmanem v počtu odehraných zápasů v první i druhé lize ve skandinávské zemi. Strávil zde celkem sedm let, během kterých působil ve třech klubech. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS upozorňuje české reprezentanty na nebezpečí před čtvrtečním kvalifikačním duelem o postup na mistrovství světa 2022 v Solně proti domácímu Švédsku.
„Zlatan Ibrahimovič se bude snažit dodat spoluhráčům ještě větší sebevědomí. Navíc má obrovský respekt i u realizačního týmu, všichni mu věří, že udělá pro postup vše, i když nebude na hřišti,“ popisuje roli nejvěhlasnějšího švédského fotbalisty, který však proti Čechům nenastoupí kvůli trestu za žluté karty.
Pavel Zavadil (43 let)
Český fotbalový záložník pocházející z Olomouce, na jaře roku 2022 hrající v druholigové Zbrojovce Brno.
Do první české ligy vstoupil v létě 2000, když působil v Drnovicích. Po dvou sezonách přestoupil do Sparty Praha, se kterou získal mistrovský titul.
Druhý přidal v Izraeli s Maccabi Haifa. Následně působil v Baníku Ostrava a řeckém klubu Aris Soluň.
Pak se na sedm let přesunul do Švédska, kde hrál za Mjälby, Östers a Örgryte.
V roce 2012 se vrátil do Česka, do Zbrojovky Brno. Opavě pomohl v roce 2018 vyhrát druhou ligu a postoupit.
Chtějí-li se Češi dostat na šampionát do Kataru, musejí ve čtvrtek vyhrát ve Švédsku a v úterý 29. března v Polsku. „Myslím, že se rozhodne až v penaltách,“ předpovídá znalec švédského fotbalu Zavadil a dodává: „Zápas bude hodně opatrný, o taktice.“
Domluvil byste se ještě dnes švédsky?
(smích) Musel bych hodně zavzpomínat, protože jsem dlouho nemluvil. Možná by to bylo, jako bych se vrátil skoro na začátek svého působení ve Švédsku. Anglicky jsem nemluvil, protože jsem se ve škole učil německy, takže jsem pochytával švédská slovíčka. Přiznám, že švédština je náročný jazyk, takže mi dlouho trvalo, než jsem se něco naučil. Postupem času to bylo lepší a lepší. Něčemu bych ještě nyní rozuměl a běžné věci bych si uměl vyřídit. Od té doby, co jsem ze Švédska odjel, jsem neměl čas se tam vrátit, ale určitě se tam chystám.
Nebyl jste v kontaktu s někým ze Švédska po loňském losování kvalifikace? SMS? Proběhlo nějaké hecování?
Nějaké SMS zprávy jsem si s bývalými spoluhráči poslal, ale žádné hecování nebylo. Oni na to moc nejsou. A já vlastně ani také ne.
Podíval jste například do švédských médií, jak los hodnotí? A případně, jak jsou nyní nadšení, když se dozvídají, jakou mají Češi marodku…
Ano, něco jsem si ve švédských médiích přečetl. Ale oni jsou i trochu nervózní, protože nevědí, co je čeká, v jaké sestavě Češi nastoupí. Cítí také respekt k českému fotbalu. Nová švédská generace je sebevědomá, navíc téměř všichni hráči působí v předních zahraničních ligách, v dobrých klubech. Oni se spíš soustředí na sebe, hodně si věří.
Čím je to podložené?
Tím, že pokud jde o všechno, semknou se a dokážou důležité zápasy zvládnout. Podřizují tomu přípravu.
Ale i Švédové jsou trochu nervózní, protože nevědí, co je čeká, v jaké sestavě Češi nastoupí. Cítí také respekt k českému fotbalu.
Co od utkání Švédsko–Česko očekáváte?
Předně se na něj hodně těším, protože to bude hodně zajímavé. Tím, že je baráž pouze na jeden zápas bez odvety, tak to bude hodně taktická bitva. Jsem zvědavý na fotbal, protože proti sobě nastoupí dva vyrovnané celky, které hrají odlišným stylem a v jiném rozestavění.
Má tým trenéra Jaroslava Šilhavého vůbec šanci ve Švédsku vyhrát a postoupit do zápasu s Polskem?
Já tomu věřím. Myslím, že šance je velká. Mohl by nám vyhovovat styl, jakým Švédové hrají. Oni většinou „jedou“ v systému 4–4–2 a příliš ho nemění. Jen reagují na vývoj v zápase, pokud prohrávají. Jinak se tohoto rozestavění drží. Oni se málokdy někam „ženou“ a spíš hrají z bloku a čekají na rychlé protiútoky. Přizpůsobili tomu kádr, protože mají obrovskou sílu v ofenzivě, kde jsou mladí dravci, z nichž mohou vyrůst opravdu velké hvězdy. O to víc jsem zvědavý, jak na to náš tým zareaguje.
MS ve fotbale 2022
Čím se vyznačuje švédský fotbal?
Švédové na to, jak jsou mladí a jejich kariéry jdou rychle nahoru, mají více zkušeností, protože určitě hrají v lepší klubech než naši kluci. Myslím, že by nám mohlo vyhovovat, že budeme hrát ve třech hráčích uprostřed, kde bychom naopak mohli mít převahu my, získávat více odražených míčů. Švédové budou spíš vyčkávat a hrozit z brejků.
V čem by mohli Češi Švédy překvapit, snad i zaskočit?
Záleží, jak to trenér Šilhavý postaví. Může dostat šanci někdo z nováčků a chytit ji takzvaně za pačesy. Pro hráče by to mohl být odrazový můstek do dobré kariéry. Jsem zvědavý.
Na co si Češi musejí dát nejvíc pozor? Na koho byste ze švédského mužstva upozornil vy?
Oni mají dlouholetou osu. Tu tvoří brankář Robin Olsen, který sice v Aston Ville moc nechytá, ale v národním týmu vždy byl a je jedničkou, na něj navazuje stoper Victor Lindelöf, kapitán a hráč Manchesteru United (oba anglická Premier League). Ve středu pole mají Emila Forsberga z německého RB Lipsko, kterého považuji za nejlepšího a nejdůležitějšího hráče jejich reprezentace s obrovským akčním rádiem, prostě jejich playmaker. Navíc má fantastická čísla a je to hráč podle mého gusta. No a jejich ofenzivní síla je skoro výjimečná, ať to je Alexander Isak (Real Sociedad San Sebastian, Španělsko), Dejan Kulusevski (Tottenham Hotspur) či nově Anthony Elanga (Manchester United, oba Anglie). Hráčů, na které si dát pozor, mají spousty, ale upozornil bych na to, že hrají především týmově a podřizují tomu vše.
Záleží, jakou sestavu trenér Šilhavý postaví. Může dostat šanci někdo z nováčků a chytit ji tzv. za pačesy. Pro hráče by to mohl být odrazový můstek do dobré kariéry. Jsem zvědavý.
Mluví se o švédském sebevědomí, že se nikdy nevzdávají a nepřipouštějí si možnost prohry. Nemůže právě toto být výhodou pro českou reprezentaci?
Je to možné. Souvisí to s tím, jak jsou Švédové vychovávaní odmalička. Sebevědomí si získávají od mladých let, kdy se jim většinou říkají jen dobré věci a chválí je. Málokdy padne nějaká výtka. Tím si budují silnou pozici. Sice jsou sebevědomí, ale respekt k nám určitě mají. Na druhou stranu jsou i hodně pokorní a nehrají si na hvězdy.
Ačkoliv Zlatan Ibrahimovič nesmí proti Česku kvůli trestu za žluté karty nastoupit, může jeho osobnost sehrát nějakou roli?
To bude zajímavé sledovat. Je ve Švédsku velmi oblíbený a myslím, že se bude snažit dodat spoluhráčům ještě větší sebevědomí. Navíc má obrovský respekt i u realizačního týmu, všichni mu věří, že udělá pro postup vše, i když nebude na hřišti.
Měl by být plný stadion v Solně. Jací jsou Švédové fanoušci? Chladní seveřané? Nebo vášniví, kteří skutečně podpoří svůj tým?
Samozřejmě mají výhodu, že hrají doma, navíc na fantastickém stadionu, kde bude plno. Oni se vždy dokážou semknout a mužstvo budou maximálně podporovat. Ne, ne, nemyslete si, že jsou chladní. Obecně mají ve Švédsku sport rádi, milují fotbal, když hraje reprezentace, bývá vždy plno. A je to z hlediště cítit.
Váš tip?
Myslím, že se rozhodne až v penaltách. (smích) Zápas bude hodně opatrný, o taktice. No a v penaltách těžko předpovídat.
Jste českým rekordmanem v počtu odehraných soutěžních zápasů v obou nejvyšších švédských ligách Allsveskan a Superettan. To vám tamní prostředí tak vyhovovalo?
(smích) Když jsem v létě 2005 přicházel na čtyřměsíční hostování, samozřejmě jsem nečekal, že tam strávím tak dlouhou dobu. Ale nějak se to vyvinulo samo. Začátek jsem měl hodně dobrý a po půl roce jsem dostal dlouhodobou smlouvu z jiného klubu, který postupoval do první ligy.
Působil jste ve třech klubech. Kde jste zažil nejlepší období?
Nejlépe jsem se cítil v Göteborgu, když jsem hrál za Örgryte. Je to krásné město, měl jsem tam spousty přátel, ať Čechů nebo Švédů. Vyšlo mi to tam i po sportovní stránce, protože jsem odehrál dvě nejúspěšnější sezony a hrál nejlepší fotbal. Nakonec jsem se vrátil do týmu Mjälby, ve kterém jsem ve Švédsku začínal. I tam jsem byl spokojený i po životní stránce. Tím, že jsem získával nové a nové smlouvy, protáhlo se mé působení ve Švédsku nakonec až na sedm let. Určitě toho nelituji. Naopak jsem rád, že jsem poznal něco jiného, odlišný způsob života. Naučil jsem se, jak se chovat. Pokud tak dlouho žijete v nějaké cizí zemi, vezmete si z ní to dobré. Lidé jsou tam přátelští, a to mi velmi vyhovovalo.
Když jsem v létě 2005 přicházel na čtyřměsíční hostování, samozřejmě jsem nečekal, že tam strávím tak dlouhou dobu. Ale nějak se to vyvinulo samo.
Dvakrát jste sestoupil z první ligy do druhé, jednou postoupil z druhé do první. Jak to ve Švédsku nesou? Jak umějí slavit?
V Česku se sestup prožívá daleko hůř, lidi to tady víc zasáhne. Švédové se snaží být pořád nad věcí. Ví se o nich, že vše řeší napřed hlavou než srdcem, a dvakrát si něco rozmýšlejí, než něco udělají. Bojují do konce, ale když už se sestoupí, berou to jako hotovou věc. Kluby, které sestoupily, to hodně zasáhlo ekonomicky, protože nemají takovou podporu jako v první lize. Když se postoupilo, uměli si hráči oslavy užít. Ale i při nich byli v pohodě, brali je s nadhledem, prostě tak, jak jsou vychovávaní. A to se mi tam líbilo.
Protože můžete porovnávat, jak velké rozdíly jsou mezi prvními a druhými ligami v Česku a ve Švédsku?
V obou zemích jsou hodně velké, protože týmy z prvních lig mají širší kádry s lepšími hráči, kvalitní zázemí a daleko víc peněz na fungování. Ve druhé lize ve Švédsku dostávají prostor mladí hráči, aby prorazili a dostali se nahoru. Podobné v obou zemích je i to, že pokud klub postoupí, musí výrazně přidat ve všech směrech a posílit.
Švédské ligy se hrají v modelu jaro–podzim, tedy opačně než v Česku a okolí. Jak rozdílné to je?
V zimě velmi, protože přestávka trvá více tři měsíce. Proto je příprava tak dlouhá, za mě až nekonečná. Ale zase netrénuje dvojfázově, většinou jen jednou denně. Před třemi roky zavedli, že se v zimní pauze hraje Švédský pohár, který slouží i jako příprava na ligu. Ta nyní začne až první dubnový víkend. Naopak v létě je přestávka velmi krátká, asi 14 dnů.
Dá se ve Švédsku fotbalem finančně zabezpečit?
Zabezpečit na celý život určitě ne. Také záleží na tom, jak tam žijete. Ano, jsou tam vysoké daně, ale hráčům se věnují lidé, kteří jim dovedou říct, co by bylo nejlepší, a tudíž pomohou.
Funguje ve švédském fotbale stejný systém jako v hokeji, že hráč odvádí část ze svého platu do fondu, z kterého čerpá peníze zpět po konci kariéry?
Ano, je to podobné. Není to povinné, záleží na každém, pro jakou možnost se rozhodne. Tu nabídku hráči dostávají každý rok. Pak už je to na nich, protože čím víc vyděláváte, tím vyšší platíte daně.
Využil jste toho systému a těšíte se, až budete po kariéře čerpat rentu?
(smích) Ne, ne, takhle bych to neřekl. Rentu čerpat nebudu, ale nějaké peníze přece jen dostanu, protože jsem ve švédských ligách dlouhou dobu. A i na to se tam pamatuje.
V Mjälby na jihu bylo krásně a všude absolutní klid. Dvě stě metrů od stadionu moře, takže jsem si tím v létě zpestřil život. Malý klub mi připomínal Drnovice, kde jsem hrál ligu v Česku.
Jaký byl život ve Švédsku? Žil jste na jihu, uprostřed lesů i ve druhém největším městě Göteborgu.
V Mjälby (1300 obyvatel) na jihu bylo krásně a všude absolutní klid. Dvě stě metrů od stadionu bylo moře, takže jsem si tím v létě zpestřil život. Malý klub mi připomínal Drnovice (2300 obyvatel), kde jsem hrál ligu v Česku. A počasí tam bylo příjemné, zimy nepříliš chladné, asi jako v Česku, v létě tam nebývalo tak horko. Tam jsem měl skutečně klid na život i fotbal. A nebo jsem odpočíval u moře. (smích) V Göteborgu jsem si užil městského života a oblíbil jsem si ho i kvůli blízkosti moře. Často jsem jezdil také za dalším českým fotbalistou Dušanem Melichárkem do Malmö. Jsem rád, že jsem takovou životní etapu mohl absolvovat.
Co jste si tam oblíbil? Co jste si s sebou přivezl zpátky?
Velmi mi chutnala jejich kuchyně plná ryb. Oni se jídlu věnují, umějí ho naservírovat, takže to člověku dělá radost. Dovezl jsem si nějaký nábytek, ale především krásné vzpomínky.
Nepropadl jste tradičnímu švédskému zvyku žvýkacího tabáku?
Ne, to doopravdy ne. Samozřejmě jsem ho vyzkoušel, ale vůbec mi to nesedělo. Ale viděl jsem, že sportovci obecně, hokejisté i fotbalisté, ho hojně používají.
Neuvažovali jste, že byste ve Švédsku s rodinou po sedmi letech zůstali?
Přiznám že ne. Od počátku jsem věděl, kde je můj domov, kam se chci jednou vrátit a kde chci žít. Těch sedm let jsem si užil dosyta. A byl jsem rád, že jsem se mohl vrátit v době, kdy jsem dostal nabídku z Brna a hraji i ve svých 43 letech.
Jak to bude dál s vaší kariérou? Když se Zbrojovkou postoupíte do první ligy, budete pokračovat?
(smích) To nevím, tak daleko neuvažuji.
To není tak daleko. Vždyť to nejsou ani dva měsíce…
Vím, ale protože na tom nejsem zdravotně úplně dobře, tak se s tím vším spíš peru. Přestože mi moc neslouží zdraví, snažím se držet. Rozhodnutí si nechám až po konci sezony. Teď hlavně chci, aby byla úspěšná, abychom postoupili do první ligy, kam Zbrojovka patří. Chci zažít jako hráč ještě jeden úspěch.
