Rozhovor s taxikářem Robertem, který přežil koronavirus. Co pro něj po návratu domů bylo nejtěžší?
Dva měsíce bojovali lékaři o jeho život. Po třech týdnech v nemocnici mu jako prvnímu v Česku začali podávat experimentální lék Remdesivir. Taxikář Robert Markovič už je tři týdny doma u své rodiny. Od začátku jsme jeho příběh sledovali a naše reportérka ho navštívila i teď.
Dva měsíce byl v péči lékařů - nejdřív v Thomayerově a pak ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Právě tam mu zachránili život. Teď už je Robert Markovič tři týdny doma. Návrat do běžného života pro něj ale není vůbec jednoduchý. „Ještě mám strach, trošku se mi ta hlava motá, když už jdu dýl po tom bytě, tak se mi i zvýší tep, udýchám se a musím si sednout,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
Nemoc a dlouhá hospitalizace se podepsala i na jeho psychice. „Žena mi říká, že jsem takovej divnej, že kolikrát se někam zakoukám a kolikrát má ze mě i takovej jako strach, protože nemluvím a kolikrát mi i vyhrknou slzy, protože se mi to všechno vrací,“ upřesnil Robert.
Bývalý taxikář se dál zotavuje. Stále ještě cítí bolestivou proleženinu, dál musí brát řadu léků. „Člověk furt musí na záchod a teď se lekne, protože ta stolice je úplně černá, zvláštní, a tak mi doktor říkal, že je to z toho prášku na železo,“ popsal.
Co je pro Roberta nejtěžší?
Prosil jsem, aby mě odpojili, vzpomíná na nejtěžší chvíle taxikář nakažený koronavirem
O třiapadesátiletém taxikáři z Prahy, kterého jako prvního pacienta v Česku léčili americkým experimentálním lékem Remdesivir, slyšeli snad už všichni. Málokdo ale tuší, co všechno si ode dne, kdy se mu přitížilo, musel prožít. Přinášíme vám rozhovor, ve kterém pan Robert vypráví o nejtěžších chvílích svého života, ale taky o naději a plánech návratu domů.
Každý týden za ním domů přijde lékař a zdravotní sestra. Pravidelně musí rehabilitovat. Dělá všechno pro to, aby se mohl vrátit zpět do běžného života. „Což pro mě představuje jít pracovat, jít dělat a zase živit rodinu, protože teď jsme na tom docela špatně. Všechno je teď na darech od rodiny, nebo to, co malinko trošku vydělá žena. Byl jsem zvyklej se o tu rodinu postarat, a tu lednici naplnit. A teď si tady připadám každýmu na krku. Je to nepříjemný, pro chlapa,“ upřesnil.
O víkendu se za pomoci syna chystá na krátkou procházku. „Mně hodně vadí schody a obrubníky, to se bojím. A nemám tu výdrž,“ doplnil s tím, že v těchto případech má rád vedle sebe svého syna.
Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu tohoto článku.
