Prima Mazlíček: Rozhovor s Tomášem Ouhelem o o ochraně zvířat v Indonésii
Ještě před studiem na vysoké škole se Tomáš Ouhel na svých cestách dostal do Indonésie a slíbil si, že se tam někdy vrátí. Teď už je to bezmála dvacet let, co pomáhá chránit indonéskou přírodu a šlape na paty pytlákům a pašerákům divokých zvířat.
Jedním z hlavních zájmů Ouhela v Indonésii je ochrana ptactva. „Přivedl mě k tomu fakt, že to vlastně vůbec nikdo nedělal. V celé Indonésii bylo jen pár jednotek lidí, kteří se o to zajímali,“ vzpomíná poradce pro ochranu přírody ze Zoo Liberec Tomáš Ouhel. Po letech práce v indonéské džungli se stal předsedou mezinárodní kampaně Silent Forest, o níž hovoří v rozhovoru nad článkem. Díky kampani se ochrana zpěvných ptáků v Indonésii stala věcí veřejnou a minimálně se zpomalil, u některých ptačích druhů dokonce zastavil, pokles populace.
Po stopách želvích vajec
V současné době slaví Tomáš Ouhel se svým kolegou Františkem Příbrským ohromný úspěch v podobě zatčení významného pašeráka na Sumatře. Při otázce, co pro něj za uplynulých dvacet let bylo nejsilnějším zážitkem, se však vrací k dopadení pytláků želvích vajec před šesti lety. Důvod je zřejmý – celá akce měla totiž významný přesah. Po propuštění pytláků z vězení s nimi Ouhel s Příbrským začali pracovat a z lovců se jim podařilo udělat ochránce zvířat. Na ostrově, kde tito „napravení“ pytláci bydlí, jsou teď želví vejce v naprostém bezpečí.
Co je ale vlastně tolik vábivého na kulatých vajíčkách kladených želvami do děr na pobřežích? „V současné době je to pořád zajímavá komodita pro snobské skupinky původních Číňanů žijících v Indonésii. Když je nějaká větší bohatá svatba, tak každá lepší rodina by chtěla mít na stole pár želvích vajec. Když si vezmete, že v Indonésii je 250 milionů obyvatel, tak kdyby na každé svatbě byla želví vajíčka, už nejsou žádné želvy v moři,“ vysvětluje Tomáš Ouhel. „Oproti době před 10 lety máme 90 % karet obrovských pryč. To je následek pašeráctví,“ upozorňuje.
Skrytá hrozba
Jaký je vlastně rozdíl mezi pytláky a pašeráky? „Pytlák je třeba chlapík, který žije ve vesnici a živí se chytáním zvířat. Ten není přímo zodpovědný, protože poptávku po zvířatech nevytváří. Pak jsou prostředníci, pašeráci, kteří dávají dohromady různé pytláky a největší pacholci jsou organizátoři, kteří žijí ve městech a organizují prostředníky,“ vysvětluje Ouhel s tím, že s pytláky se dá pracovat, od pašeráků výš ale nastává problém.
Tomáš Ouhel s kriticky ohroženým luskounem. Zdroj: Lucie Čižmářová
Zatímco v případě pytláků je potřeba jít do divočiny a mluvit přímo s jednotlivci, u vlivnějších lidí, jako je třeba zatčený pašerák s přezdívkou Greed, musí být „lovci“ mazanější. „Nabouráme se do nějakých whatsappových nebo telegramových skupin, tváříme se jako mezinárodní obchodníci a snažíme se identifikovat velké ryby, které organizují velké sítě prostředníků,“ popisuje Ouhel. Jen pro představu – v případě zmíněného Greeda se Ouhelovi s Příbrským a týmem vyjednávačů podařilo u pašeráka vzbudit takovou důvěru, že jim prozrazoval i věci z intimního života.
A jak velký problém jsou sítě pašeráků a pytláků třeba právě v Indonésii? „To záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to koukáte. Pokud je to z úhlu pohledu toho, že je nedostatečný ekonomický růst dané země, tak to problém není. Ale pokud se na to díváte z pohledu mizející biodiverzity, vzniku zoonóz, přenosných chorob ze zvířat na lidi, tak je to podle mě jeden z největších environmentálních problémů současnosti,“ zdůrazňuje Ouhel.
Zajímá vás, jak vypadá lov na pytláky v džungli? Pak si nenechte ujít rozhovor nad článkem.
