Hon na luskouny a outloně? Ilegální obchod se zvířaty může ohrozit celý svět

Je tomu deset let, co se terénní zoolog ze Zoo Ostrava František Příbrský spojil v Indonésii s Tomášem Ouhelem. Bez nadsázky je možné říct, že tak vzniklo spojenectví, které dalo naději určité skupině zvířat. Té, která byla pro většinu tamních obyvatel pouhou komoditou. A nic na tom nezměnil ani fakt, že tenhle jejich přístup přivedl řadu živočišných druhů na pokraj vyhynutí.

Zapomenutí outloni

S ilegálním obchodem se zvířaty se Příbrský poprvé setkal při cestách napříč Indonésií. Aby se s celou problematikou lépe seznámil, rozhodl se navštívit největší trhy se zvířaty na Jávě, v Jakartě, na Borneu i na Sumatře. Na každém trhu se setkal s outloněm – noční poloopicí, která se do povědomí lidí dostala až kvůli „roztomilým“ videím. „Zjistil jsem, že jsou skoro stejně ohrožení jako orangutani, ale oproti orangutanům, kteří v té době už měli nějakou ochranu, se o outloně nikdo nezajímal,“ vysvětluje Příbrský.

Outloni se prodávali na ulicích bez jakýchkoliv okolků. Nikdo se neptal, nikdo nevyšetřoval, nikdo nezatýkal ani zvířata nezabavoval. Důvod byl prostý – policisté nevěděli, co s nimi. Proto začali Češi budovat v Indonésii záchranné a rehabilitační centrum, které mohou tamní úřady a policie využít k umístění zabavených outloňů. Těm se v centru dostane náležité péče a pokud to bude možné, budou vypuštěni zpět do přírody.

Z pytláků ochránci přírody

Samotné centrum ale řeší pouze následky, nikoliv příčiny toho, proč se outloni loví a prodávají na trzích. A toho si je František Příbrský velmi dobře vědom. „Povedl se nám projekt Kukang Coffee, který je zaměřený na zaměstnávání bývalých pytláků a spolupráci s farmáři, kteří žijí v oblastech, kde se přirozeně vyskytují ohrožené druhy zvířat včetně outloňů. Podařilo se nám vybudovat takovou komunitu farmářů, kteří místo aby lovili luskouny, outloně a další zvířata a prodávali je na trh, tak je chrání a my od nich kupujeme kávu za pro ně výhodnou cenu,“ popisuje Příbrský.

Nutno říct, že pytláci nevytváří, ale pouze uspokojují poptávku. Kdo tedy stojí na konci obchodní transakce s malou opičkou? (Ne)překvapivě mnohdy divák holdující roztomilým zvířecím videím. „Bylo dokonce na základě jednoho odborného článku prokázáno, že když se tahle videa sdílí na sociálních sítích anebo na YouTube, tak to v lidech vzbuzuje velké emoce a pak nějaké procento z nich si to zvíře chce taky pořídit jako domácího mazlíčka. Začnou zjišťovat, kde se to dá sehnat, začnou pobízet pašeráky, aby zvíře sehnali a pašeráci pobízí pytláky,“ vysvětluje František Příbrský.

Utrpení jedovatých zvířátek

Pokud odhlédneme od emocí vyvolávajících neodbytnou myšlenku „já chci taky takové zvířátko“, je zde celá řada pádných argumentů, proč se tomu vyvarovat. „Je to divoké zvíře, které rozhodně nemá rádo kontakt s člověkem, nijak si to neužívá, stresuje ho to a brání se,“ vyjmenovává Příbrský. Jenže právě snaha o obranu se nic netušícím lidem může zdát roztomilá. Proč? Protože při ní outloni zvedají ruce nad hlavu – často ve chvílích, kdy na ně člověk sahá. Ten si to mylně vykládá jako pobídku k drbání. Skutečnost je však jiná, a tak trochu děsivá. Outloň chce člověka zabít.

„Je to jediný jedovatý primát na světě. Má na vnitřních stranách loktů žlázy, které produkují toxin, který když se smíchá se slinami, tak může po kousnutí způsobit velké zdravotní problémy, v krajním případě smrt,“ upozorňuje Příbrský. Zvedáním končetin se tak zvíře snaží dostat ke žlázám na loktech. Nutno říct, že i kdyby se mu to podařilo, k ničemu by to nebylo. Pašeráci totiž těsně před prodejem outloňům zaživa vytrhávají nebo uštipují zuby, což často vede k vykrvácení zvířete nebo sepsi. Cestu z přírody k rozněžnělému majiteli tak přežije zhruba jedna třetina zvířat.

A jak se tenhle krutý byznys podepsal na populaci outloňů? „Přesná čísla nejsou. Víme, že vlivem sdílených ‚roztomilých videí‘ s divokými zvířaty se zvyšuje poptávka a zvířata se loví čím dál víc. A v roce 2020 byly všechny druhy outloňů přesunuty do horší kategorie ohrožení – zranitelné se staly ohroženými a ohrožené se staly kriticky ohroženými. Pak už je jen vyhubení,“ dodává František Příbrský.

Šňupáním drog k vyhynutí druhu

Další obětí mylných představ a domněnek jsou luskouni. Jejich šupiny jsou hojně využívány v tradiční čínské medicíně jako lék na revmatismus, rakovinu nebo covid. „Je to docela paradox, protože zrovna luskouni byli mediátorem přenosu covidu ze zvířat na člověka. Druhá věc je, že se výtažek z luskouních šupin přidává do metamfetaminu, protože lidé věří, že zvyšuje efekt. Zjišťujeme, že desítky procent všech ulovených luskounů lidé vykouří nebo vyšňupou. Je to tak drtivý tlak na luskouny, že v poslední generaci člověka jejich počty klesly v Asii prakticky na nulu a v Indonésii dál brutálně klesají. Naši indonéští zaměstnanci před 20 lety vídali luskouny běžně přebíhat silnici. Já ho viděl v přírodě jedinkrát. Je to zvíře, které nám mizí pod rukama,“ říká zoolog.

Luskouni byli také mezi zabavenými zvířaty při zátahu na velkou rybu mezi pašeráky – muže s přezdívkou Greed. Jak můžete vidět na fotkách, podmínky, v nichž byla zvířata držena, jsou tristní. A to se týká celého ilegálního obchodu. „Greed nám nabízel odrostlého orangutana a ten byl v kleci, kde se ani nedokázal otočit. Mrtvý levhart obláčkový, spousta druhů primátů – malí hulmani, kterým zabili matky, aby je mohli pašeráci zájemcům nabízet. I náš zahraniční jihoamerický vyjednavač se začal zaměřovat na Indonésii, protože nikde jinde na světě neviděl tak špatné zacházení se zvířaty,“ popisuje Příbrský to, co na něj za uplynulých deset let nejhůře zapůsobilo.

Z čeho má naopak František Příbrský v Indonésii radost? A proč si dát pozor na zvířecí atrakce v zahraničí? To se dozvíte v rozhovoru nad článkem.