V Chersonské oblasti se ukrajinským obráncům vzdala velká skupina ruských vojáků, která byla tvořena především branci v rámci částečné mobilizace. Na tom by nebylo nic neobvyklého, pokud by se to ovšem nestalo bez vědomí jejich velitele. Ten s kapitulací nesouhlasil, musel tak být zastřelen.
Podle zdrojů ukrajinského zpravodajského Kanálu 24 uvnitř ukrajinských bezpečnostních služeb se jednalo o vojáky, kteří narukovali v rámci Putinovy částečné mobilizace a na Ukrajině se nechtěli účastnit bojových operací.
Před kontaktem s ukrajinskou stranou se Rusové marně snažili vyjednat s vlastním vedením, aby samo zavelelo k ústupu. Jejich žádosti byly však ignorovány.
Pro celou skupinu ruských civilistů, kteří byli povoláni na Ukrajinu, byl pobyt ve válečné zóně sice krátký, ale stihl jim otevřít oči. Jakmile se ocitli na frontě, jejich víra ve velikost Ruska a smysl jeho agrese proti Ukrajině se střetla s krutou realitou života v zákopech.
O tom, že ruská armáda má kromě lidských zdrojů velké problémy i se zásobováním vlastních vojáků, se všeobecně ví. Problém to byl i u této jednotky. Ne na každého se dostala zbraň, často měli vojáci údajně jen jednu do dvojice.
Po zvážení všech těchto okolností se mobilizování muži nakonec rozhodli, že bojovat a riskovat své životy nechtějí. Nastala tak ve válce velmi netradiční věc – o kapitulaci jednali přímo vojáci, bez vědomí a účasti svého velitele.
Ten, jakmile se o tajných jednáních dozvěděl, se rozhodl informovat své nadřízené a pokračovat ve „svém“ původním plánu. To se ale nestalo. Dříve, než stačil zvednout vysílačku, byl svými podřízenými zastřelen.
Na otázku, jak poté celá situace pokračovala, odpověděla ukrajinská armáda. „Na základě naší dohody přišla skupina na předem určené místo. Předali nám zbraně, my jim poskytli lékařskou pomoc, protože většina z nich byla nemocná. Po výslechu jsme je přesunuli do tábora, kde budou bezpečně žít.“