Růžový panter? Ve světě MMA je nutné se lišit, říká Kozma. Jinak nikoho nezajímáte

Doufá, že brzy přesvědčí slavnou UFC, aby mu nabídla smlouvu. Dělá pro to vše, byť říká, že to není jeho hlavní priorita. Hlavně i pro to, že se má v Oktagonu víc než dobře. Momentálně se 29letý rodák z Karviné veze na vlně slávy, přitom neměl úplně ideální výchozí pozici, respektive podporu.

Jednou jste vzpomínal, jak vaše máma nechtěla, abyste zápasil, zakazovala vám, abyste chodil do klece, vy jste to tajil. Vyvinulo se to tak, že dnes nejen fandí, ale také na souboje kouká bez sebezapření, s nadšením?
Je to tak. Mamka nikdy nechtěla, abych se pral v kleci. Byla celkem v pohodě s tím, že chodím trénovat, ale čekala, že to u tréninku i zůstane. Vždy mi říkala, ať se ani neopovážím do té klece vlézt. První zápasy jsem jí tedy říkal, že jdu na závody v grapplingu (odvětví spočívající zejména v boji na zemi, pozn. red.). Moc dlouho to ale nevydrželo, protože jsem jednou přijel zmlácený z Polska, a tak to prasklo. Později už si ale zvykla a bere to tak, jak to je. Na zápase párkrát byla, ale nemá ráda ty nervy, tak už se dívá jen ze záznamu, když vyhraju. (úsměv)

Jak reaguje, když klec opouštíte vítězně, ale třeba s rozmláceným nosem, který vás často trápil?
Na rozmlácený obličej už si zvykla. Ví, že jsou to jen modřiny, které se za pár dní zahojí, takže už si z toho těžkou hlavu jako kdysi nedělá. Nos jsem měl zlomený už hodněkrát, takže v pohodě. Je pro ni důležité, abych vyhrál, protože to mě dělá šťastným.

A může si s vámi popovídat po prohře, i když ta moc často nepřichází? Ptám se kvůli tomu, jak občasné nezdary snášíte. Jste v tomto ohledu splachovací?
Z každé prohry jsem smutný, ale mluvit o tom dokážu. Je to sport, takže prohry k tomu patří.

Směny jsou moje noční můra. Možná proto tak dobře zápasím

S nadsázkou, je tedy máma ve finále radši, že pracujete v tomto oboru, než třeba v řetězci KFC, kde jste si před vypuknutím kariéry přivydělával?
Stoprocentně. Živí mě to dobře a baví mě to. V KFC jsem to nesnášel a výplata byla mizerná. Vůbec nevím, co bych dělal, kdybych nezápasil. Jsem manuálně nezručný, nemám komunikační schopnosti a žádná práce by mě prostě nebavila. Jsem sám sobě šéfem, a to jsem vždycky chtěl. Ve finále je tedy ráda, že jsem zápasník.

Když se ohlédnete za touto částí minulosti, která obnášela třeba i hlídání vily, přijde vám stále, že žijete sen, nebo jste se už na tu pěknou současnou realitu dokonale adaptoval?
Je to fakt pohoda nemuset chodit do práce, která mě nebaví. Mít možnost soustředit se jen na sebe a na tréninky. Moc si to teď užívám. Když vidím lidi okolo, jak musí chodit do práce na směny nebo jak musí řešit, kdy si můžou nebo nemůžou vzít volno. Mě to hrozně motivuje a makám, co to jde, abych tohle dělat nemusel. Chodit do práce na směny je moje noční můra. A právě kvůli tomu jsem úspěšný zápasník. (smích)

Stále se vám rozrůstá fanouškovská základna. Do jaké míry je za tím vedle úspěchů zápasová identita – neobvyklá vizáž, Růžový panter?
Myslím, že si mě díky mé vizáži lidi více zapamatují. Je dobré se nějak odlišovat od ostatních. Každý by měl mít něco svého, čím bude jiný. Jinak lidi nebudeš zajímat. Do toho ale musíš samozřejmě podávat dobré výkony.

Je tedy třeba být v současném MMA zapamatovatelný či výrazný něčím jiným než jen ránami pěstí, kopy, gilotinami…?
Ano, dnešní doba to vyžaduje. Když jsi jiný než ostatní, tak zajímáš lidi a sponzory.

Na zápas s Apollem nikdy nezapomenu

Mluvili jsme o prohrách. Co u vás následuje v těch chvílích, které u vás převládají – výhrách? S kým vším chcete úspěch probrat, co všechno po vítězném duelu následuje?
Pocit výhry je ten nejlepší pocit na světě. V první řadě to jdu v euforii oslavit se svými nejbližšími. No a následující dny si užívám to, že nemusím vstávat na trénink a že nemusím řešit stravu. Věnuji se rodině a snažím se jí vynahradit ten čas, kdy jsem se musel tvrdě připravovat

Jaký je Váš nejlepší zážitek z Oktagonu, a proč zrovna zápas s Brazilcem Leandrem Silvou alias Apollem, veteránem UFC? Tento souboj nabídl fanouškovi opravdu vše…
Zápas s Apollem byl mým nejtěžším zápasem v kariéře, takže zvednutá ruka po něm byl můj nejlepší zážitek v Oktagonu. Nikdo mi nevěřil, že ho porazím. Hodně lidí mi před zápasem říkalo, že to dám, ale cítil jsem, že to nemyslí vážně. Bylo to vidět i u sázkových kanceláří, že se vsázelo hlavně na Apolla, a to obrovským rozdílem. Na tento zápas nikdy nezapomenu.

Co je první věc, která se vám v souvislosti s tímto loňským fightem vybaví?
Apollo, ty demente!! (Kozma před zápasem čelil narážkám od soupeře, že se chce souboji vyhnout a utíká. Proto si připravil videovzkaz, který odstartoval těmito slovy, pozn. red.)

Ano, udělalo mi radost, že lidi, kteří vsadili proti mně, prohráli své peníze.

Bylo pro vás velkým bonusem i to, že úspěch v tomto na krev bohatém zápase popřel naprostou většinu sázek, jak jste už předeslal?
Ano, udělalo mi radost, že lidi, kteří vsadili proti mně, prohráli své peníze. (smích)

S Apollem to byla třetí obhajoba pásu šampiona velterové váhy. Teď v prosinci přišla už pátá po KO proti Srbovi Bojanu Veličkovičovi. Byl ten pocit obhajoby stejně dobrý jako první titul, nebo je to už spíše taková rutinérská euforie?
Tady byla euforie taky obrovská. Hlavně kvůli tomu, že jsem zápas ukončil před limitem. Ty euforie zpětně hodnotím podobně, ale když se mě někdo zeptá na nejlepší zážitek v Oktagonu, tak je to právě zápas s Apollem.

Čeho byste rád v kleci ještě dosáhnul? Ať už v Oktagonu, nebo kdekoliv jinde…
Chtěl bych se samozřejmě podívat i do UFC, ale není to moje priorita. Teď se mám v Oktagonu lépe, než bych se měl tam. Nabídka ale nepřišla, takže vůbec nevím, jak bych se rozhodnul. Záleželo by určitě na podmínkách.

A nejbližší cíl?
V dubnu mám obhajobu v Ostravě proti Petru Monstrovi Knížemu, tak už to teď, doufám, klapne a já se budu moct ukázat před vyprodanou halou u sebe doma. V červenci bych měl mít zápas v ruské organizaci RCC. Uvidíme. Teď se soustředím hlavně na titul.