Kyanid do Bečvy unikl jinde, říká rybář po provedeném experimentu. K řece chodí se smutkem
Výběr redakce
Případ otravy, která v září roku 2020 zabila na skoro 40 kilometrech řeky Bečvy více než 40 tun ryb, vzbuzuje od začátku kontroverze. Experiment s chloridem sodným, který provedl na vlastní pěst přírodovědec Jakub Hruška spolu s rybářem Stanislavem Pernickým, už dříve vyloučil, že by jedy unikly do řeky z kanálu u bývalé Tesly Rožnov. Sněmovní komise v pátek schválila závěrečnou zprávu z vyšetřování. Na její obsah netrpělivě čeká i Pernický, předseda Českého rybářského svazu v Hustopečích nad Bečvou.
Váš experiment zpochybňuje dosavadní výsledek vyšetřování. Čím si tento rozpor vysvětlujete?
Nechtěli jsme cokoli zpochybňovat, ale experimentem inspekci a vyšetřovatelům pomoci, abychom se dobrali nějakého logického závěru. Tu zprávu jsem zatím neviděl. S panem profesorem Hruškou jsme pochopitelně připraveni náš pokus zopakovat pod dohledem nezávislé instituce, třeba za účasti soudního znalce, vyšetřovatelů, policie nebo České inspekce životního prostředí. Ať se potvrdí, kde je pravda.
Jakého závěru jste se s hydrochemikem Jakubem Hruškou, profesorem z Akademie věd, dobrali?
Tím experimentem jsme si chtěli ověřit naše úvahy o možnosti rozptýlení jedovatých látek, které otrávily Bečvu. Nejsme schopní strávit vyjádření znalce, že chemické látky vytekly z výusti rožnovského areálu a že ryby umíraly až po třech a půl kilometrech. Proto jsme do té rožnovské výusti nalili sto litrů solného roztoku solanky. Pan profesor Hruška na obou březích po 820 až po 850 metrech měřil, jak se zvýší vodivost. Zvýšila se u obou břehů naprosto identicky, tedy v celém korytě řeky byl roztok rozprostřený. Obdobně to muselo být s tím kyanidem. Z toho můžeme vydedukovat, že jedovaté látky, pokud by vytékaly z rožnovské výusti, by musely otrávit ryby hned pod prvním splavem, nikoli až mezi Lhotkou a Choryní. To znamená mnohem dříve.
Zaznamenal někdo 20. září 2020, kdy se havárie stala, v těch místech nějaké neobvyklé chování ryb?
Nikdo, což by nepochybně nastalo, pokud by jedy tekly už z rožnovské výusti. Rybáři tam v úseku, který měl být postižený chemikálií, v inkriminovanou neděli už od rána rybařili. Ryby se chovaly normálně, neprchaly před neznámou látkou.
Jaká pochybení spatřujete v dosavadním vyšetřování?
Hlavně to, že nebyly včas odebrány vzorky ze všech výustí mezi Valašským Meziříčím a Hustopečemi. Tam měly jednoznačně sehrát svoji roli vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí. Ty vzorky nejsou. Chybí přímé důkazy. My jsme stále přesvědčeni o tom, že únik látek, které otrávily řeku, byl níže, než je definovaná rožnovská výusť na Juřince. Protože jak už jsem řekl, to by musely hynout ryby minimálně po 800 až 850 metrech. Do místa údajného úniku, tedy v délce třech a půl kilometru, jsou navíc dva velké jezy a pět peřejí, které mísí vodu.
Bezpečnost vašeho pokusu řeší inspekce. K jakému závěru dospěla?
Ze stanoviska zlínského krajského úřadu, odboru životního prostředí, vyplývá, že nedošlo k porušení zákona a nejedná se ani o přestupek. Nechali jsme si na Masarykově univerzitě udělat analýzu případných nebezpečí a ta říká, že roztok dvaceti kilogramů soli ve sto litrech vody nemůže ohrozit faunu nebo flóru a ani poškodit kvalitu vody. Toto jsme s mým advokátem předali České inspekci životního prostředí.
Jak budete dál postupovat?
My jsme si tím experimentem potvrdili naše domněnky. V tuto chvíli musí jednat orgány v trestním řízení, a pokud mají nezvratné důkazy, že to šlo z Rožnova, nechť toto šetří. Jsem ale přesvědčen, že únik musel být blíže k místu, kde začaly ryby hynout. Nechci označovat žádného z potenciálních viníků. Mělo by platit padni komu padni, vyšetřit by se to v každém případě mělo, zejména proto, že buďto chceme přírodu chránit a zachovat ji pro naše potomky čistou, nebo chceme mít z řek chemické stoky s jedy a kyanidy.
Nechcete sice nikoho jmenovat, ale vaše indicie – zdá se – vedou k jednomu konkrétnímu místu.
Procházeli jsme výusti a v podstatě jen jedna byla spálená jako od Sava nebo jiné chemické látky. Trubka byla bez mechu a bez řas, kameny pod ní byly šedobílé. Ta výusť je definovaná jako dešťová kanalizace ze Lhotky nad Bečvou. Je to mezi lávkou ve Lhotce a nefunkčním vepřínem, zhruba v poloviční vzdálenosti, čili to je to místo, odkud se podle nás mohly dostat ty látky do Bečvy.
Mohl tam někdo takové množství jedu do řeky vylít?
To se nedá vyloučit. Ve Lhotce je nákladové nádraží, na něj je napojená vlečka nejmenované firmy a nikdo neví, co je do té dešťové kanalizace zaústěno, jaká další kanalizace se tam nachází.
Jaký je stav v Bečvě v současné době?
Bečva je silnou řekou, pokud jde o samočisticí schopnost. Od té doby byly tři velké vody, které ji dokonale propláchly. Díky dobrému létu i líhnoucímu se hmyzu se makrozoobentos (společenství malých bezobratlých živočichů, pozn. red.) obnovil do úrovně před otravou. Už na konci loňského roku, ale hlavně začátkem toho letošního se do řeky vysadily ryby za milion korun, ale řeka se bude dávat do normálu ještě dlouho. Na celém toku jsme tehdy posbírali 40 tun ryb, které skončily v kafilérii, navíc jsem přesvědčen, že možná dalších 40 tun zůstalo v hlubších nepřístupných místech nebo se rozpadlo. Protože už druhý třetí den začaly ryby vlivem tepla plynovat. Další velké množství jsme ani nebyli schopní vylovit. Asi 50 procent byly generační ryby čili pohlavně dospělé ve věku 7 až 12 let. A ty jsou nenávratně ztraceny.
Jaký dojem na vás dosavadní vývoj dělá?
Je to pocit neskutečné frustrace a vyčerpání. To, co jsme tam 20. září viděli, byla strašná apokalypsa. Rybařím asi „jen“ šedesát let, ale havárii takového rozsahu jsem zažil poprvé. Teď k té řece chodím s velkým smutkem. Rok se šetří kauza, která ale měla být vyšetřena v řádu dnů.
Čtěte také
