Česko vykazuje zhruba 50procentní míru proočkovanosti proti koronaviru. Vládu trápí, že zájem o vakcinaci slábne. Rozhodla se proto přístup k vakcíně zjednodušit a lidi k očkování motivovat. Včetně nezletilé populace. Jenže zažitá praxe od očkování spíše odrazuje. Stačilo by přitom málo. Podívejte se na vakcinaci dětí očima reportéra CNN Prima NEWS.
„Tati, chci se nechat očkovat proti tomu viru,“ přišla za mnou má čtrnáctiletá dcera. Chvíli jsem tápal, jestli se mi to jen zdá. Dcera se totiž injekcí bojí, o to víc jsem ocenil, že se rozhodla zachovat zodpovědně nejen ke svému zdraví, ale i zdraví svého nejbližšího okolí. „No tak jo,“ povídám a jdu pro telefon, kde načtu webovou stránku Centrálního rezervačního systému očkování proti COVID-19.
Matně si vybavuji, jak jsem se k očkování registroval sám, a tak je pro mě skoro vše téměř nové. Ale web je postaven dobře a intuitivně, za pár minut už do webového formuláře ťukám čtyřmístný PIN a vybírám očkovací místo pro věkovou skupinu 12+. Dceru doprovodím do teplické nemocnice, budovy J. Druhý den na její mobilní telefon přijde PIN2 a můžeme zvolit termín. V pondělí 23. srpna se v 8:15 máme dostavit k první dávce vakcíny Comirnaty z dílny společností Pfizer a BioNTech.
Stoupněte si do fronty
Den D je tady. „Hlavně nesmím zapomenout občanku a dceřinu kartičku pojištěnce,“ neustále si opakuji. „Máme všechno?“ ptám se. „Máme,“ odpovídá dcera. Do teplické nemocnice vyrážíme tak, abychom před ordinací byli alespoň 15 minut předem, tedy přesně v 8:00. Nenechal jsem nic náhodě a předem se na internetu podíval na plánek nemocničního areálu, v budově J jsem předtím v životě nebyl.
Hned za branou špitálu jsou cedule, takže očkovací místo nelze přehlédnout. Přímo v objektu pak cedule hlásají „dnes očkování dětí na ambulanci zde v přízemí“ nebo „prosíme o dodržování časů objednání“. Když mě další tabulka informuje, že objednaní mají přednost, nepochybuji, že do pěti minut budeme odbaveni a sedět v poočkovací čekárně.
Jenže chyba lávky. Na chodbě přede dveřmi ordinace už v 8 hodin postává hrozen lidí. Nelze odhadnout, kolik z nich je nezletilých, spíše to vypadá, že dorazili jen dospěláci. Pořád si opakuji, že jsme objednaní. Rozletí se dveře a (asi) sestřička začíná nesourodému hroznu dávat tvar. „Prosím vás, stoupněte si do fronty, která bude začínat támhle, aby se tady dalo chodit,“ ukazuje směrem, kde končí chodba. „Ale my jsme objednaní na konkrétní čas,“ snažím se vyhnout vidině na třicetiminutové čekání, než na dceru přijde řada. „Všichni jsou objednaní na konkrétní čas,“ dostane se mi odpovědi.
Vyplňte si formulář
Osoba zároveň sděluje klíč, v jakém budou uchazeči o vakcínu chodit dovnitř. „Dospělé budu vyvolávat jménem, nezletilé nemohu. Vždy půjde jeden dospělý a k němu jeden nezletilý,“ říká. Hned je mi jasné, že nemá smysl dovolávat se informace na ceduli „dnes očkování dětí…“, a trpělivě čekám s dcerou ve frontě. Atmosféru zahušťuje pán, který začne vykřikovat, že jde na druhou dávku a nepřišel mu žádný termín, a že neví, zda někdo ví, že on dnes přijde.
Před námi je odhadem deset lidí, rychle propočítávám, že bychom se mohli ke kýžené vakcíně probojovat tak do třiceti minut. Dostavuje se ale další zádrhel. Někteří lidé v rukou vedle kartičky pojištěnce třímají také jakýsi papír. Je to formulář. FORMULÁŘ! Začínám panikařit, protože netuším, kde ten formulář vzali. Vytiskli si ho doma? Museli si o něj říct v ambulanci? Všimnu si balíku papírů, který se válí na lavici na chodbě. Ha, tady jsou.
Tasím pero (naštěstí nosím téměř neustále při sobě) a rychle vyplňuji dceřiny nacionále. Na všechno otázky typu „jste těhotná“ odpovídám NE. Sláva, poslední překážka zdolána. Ale to bychom nesměli žít v Česku. Když už jsme třetí na řadě, ze dveří opět vyjde sestřička a velkolepě prohlašuje: „Kdo potřebuje formulář pro nezletilého, tak mi řekněte.“ Nebudu se v zájmu svého zdraví rozčilovat a pokorně si řeknu o onen kus papíru. Vyplňuji ho snad ještě rychleji než ten pro dospělé. Kolonky jsou prakticky stejné, jen připisuju své údaje coby zákonného zástupce. Neraduji se, a dokud nebudeme uvnitř, neuvěřím, že jsme frontu úspěšně vystáli.
Do práce dorazím později
Na řadu přicházíme skutečně téměř třicet minut od okamžiku, kdy jsme se si stoupli na konec řady. Mezitím dávám vědět do práce, že dorazím později. Stejnou věc dělají další rodiče, kteří k očkování své ratolesti rovněž doprovodili. V ambulanci si od nás dokumenty přebírá další pracovnice, která je ťuká do počítače a zároveň ověřuje, že se dostavila skutečně osoba, která se zaregistrovala. Kontroluje můj občanský průkaz a dceřinu kartičku pojištěnce.
Asi po minutě už potomek sedí v „kukani“ a vyhrnuje rukáv u trička. Připomínám dceři, aby co nejvíce uvolnila rameno. Než se naděje, první dávku má pod kůží a odcházíme na povinné 15minutové čekání do vedlejší místnosti. Po vypršení lhůty se odebíráme domů. Už se těším na druhou dávku.
