Architektonický skvost v Plzni: Semlerova rezidence nadchne luxusem a nadčasovostí

Bytový interiér rodiny Oskara a Jany Semlerových byl vestavěný v letech 1933–1934 do původního bytového domu. Vznikl na základě konceptu architekta Adolfa Loose z roku 1932. „Podle dochovaných informací a vzpomínek to vypadá, že Loos byl ještě u stanovení těch základních principů do tohoto nově pořízeného domu, ale dalšímu projektu už se věnoval jeho žák a spolupracovník Heinrich Kulka,“ vypráví v pořadu Prima Česko Petr Domanický, kurátor sbírky architektury Západočeské galerie a autor celé expozice.

Bez klasických podlaží

Nekonformní architekt, designér a vyhraněný teoretik Adolf Loos zemřel v roce 1933. Rodina Semlerových byla nucena po okupaci v roce 1939 emigrovat do Austrálie. Byt Semlerových poté sloužil k různým účelům, jak zmiňuje Petr Domanický, mimo jiné jako kanceláře, učebny či několik malých bytů.

Nestíháte navštívit všechny památky, které byste chtěli? Zkuste park Boheminium

Prima Česko

Rozhledna na Ještědu, lednický minaret nebo třeba zámek Červená Lhota –⁠ to vše pohromadě na jednom místě. Že to nejde? Omyl. Modely nejzajímavějších staveb z celého Česka najdete zasazené v krásném prostředí lesoparku v Mariánských Lázních. Tak račte dál a pojďte hledat s námi inspiraci k cestování v parku Boheminium.

„Ústředním prostorem celého rozsáhlého bytu je obytná hala, která má výšku dvou standardních podlaží a vznikla velmi zajímavým způsobem, byla vestavěná po vybourání příček mezi dosavadními pokoji a po vybourání stropu nad suterénem. Podélnou osu zdůrazňuje krb zasazený v ploše z kamenných kvádrů uprostřed východní stěny, té protější vévodí obraz z Tibetu 18. století.“

A prohlédnout si lze i ložnici původní obyvatelky. „Návštěvníci jsou překvapeni, že je to jediný z pokojů, který má běžnou postel, jak jsme zvyklí. Jinak jsou to vlastně gaučíky, a to i v těch dětských pokojích nebo v ložnici pana Semlera. Byt nemá klasická podlaží, ale jeho jednotlivé prostory různých výšek se v několika úrovních soustřeďují právě kolem centrální obytné haly,“ upozorňuje Gabriela Darebná, mluvčí Západočeské galerie v Plzni.

Zázračné umění restaurátorů

Od roku 1969 je byt rodiny Oskara Semlera kulturní památkou. „Což mu asi pomohlo přežít, ale na druhou stranu to nijak významně nepomohlo citlivějšímu přístupu k interiéru. Ten dále chátral, řada prvků úplně zmizela nebo byla zničena. Objekt od roku 2012 spravuje Západočeská galerie, která ihned po jeho převzetí začala pracovat na přípravě plánů rekonstrukcí a celého jeho restaurování,“ říká Petr Domanický.

Dodal, co všechno už se podařilo zrestaurovat: „Do jídelny z horního patra v minulosti zateklo, takže tou vlhkostí se zdeformovaly obklady a bylo potřeba ji kompletně rozebrat. A myslím, že restaurátor tady provedl práce na hranici zázraku. Všechno zachránil a dokonce vrátil lesk původní mahagonové dýze. Rozhodující etapa prací se odehrála v posledních třech letech. Opravil se při ní takřka celý objekt včetně fasády a garáží. Zrestaurovala se také většina dochovaného vybavení včetně historického bytu a také mnoho detailů, které se v originále nedochovaly.“

Na galerii je i odpočivný kout (skutečně odpočivný, nikoli odpočinkový, pozn. red.), kde byl gramofon a při výjimečných událostech tady hráli hudebníci. Při opravách radil i nejmladší syn manželů Semlerových, tehdy 99letý Vilém Semler, který žil v australském Melbourne. „Když sem v roce 2014 přišel, přesně po 75 letech, kdy rodina odcházela, tak přišel tady k těm vestavěným skříním, k tomu obkladu a prohlásil: Tak trochu to ztmavlo,“ vzpomíná autor expozice.

Za prohlídku rozhodně stojí i zimní zahrada, která byla připravena podle dobové fotografie. Rostliny jsou tam sice umělé, ale vypadají přesně jako ty původní. Při prohlídkové trase mohou návštěvníci objevit až 15 místností. K vidění je také Kabinet plzeňské architektury z let 1874 až 1939.