Architektonický skvost v Plzni: Semlerova rezidence nadchne luxusem a nadčasovostí

Po deseti letech oprav se nedávno návštěvníkům otevřela Semlerova rezidence. Jde o nejrozsáhlejší realizaci konceptu architekta Adolfa Loose v Plzni. Bytový interiér rodiny Semlerových patří k předním památkám moderní architektury ve střední Evropě. A návštěvníky nenadchne jen luxusem a velkolepostí, ale také nadčasovostí.

Bytový interiér rodiny Oskara a Jany Semlerových byl vestavěný v letech 1933–1934 do původního bytového domu. Vznikl na základě konceptu architekta Adolfa Loose z roku 1932. „Podle dochovaných informací a vzpomínek to vypadá, že Loos byl ještě u stanovení těch základních principů do tohoto nově pořízeného domu, ale dalšímu projektu už se věnoval jeho žák a spolupracovník Heinrich Kulka,“ vypráví v pořadu Prima Česko Petr Domanický, kurátor sbírky architektury Západočeské galerie a autor celé expozice.

Bez klasických podlaží

Nekonformní architekt, designér a vyhraněný teoretik Adolf Loos zemřel v roce 1933. Rodina Semlerových byla nucena po okupaci v roce 1939 emigrovat do Austrálie. Byt Semlerových poté sloužil k různým účelům, jak zmiňuje Petr Domanický, mimo jiné jako kanceláře, učebny či několik malých bytů.

„Ústředním prostorem celého rozsáhlého bytu je obytná hala, která má výšku dvou standardních podlaží a vznikla velmi zajímavým způsobem, byla vestavěná po vybourání příček mezi dosavadními pokoji a po vybourání stropu nad suterénem. Podélnou osu zdůrazňuje krb zasazený v ploše z kamenných kvádrů uprostřed východní stěny, té protější vévodí obraz z Tibetu 18. století.“

A prohlédnout si lze i ložnici původní obyvatelky. „Návštěvníci jsou překvapeni, že je to jediný z pokojů, který má běžnou postel, jak jsme zvyklí. Jinak jsou to vlastně gaučíky, a to i v těch dětských pokojích nebo v ložnici pana Semlera. Byt nemá klasická podlaží, ale jeho jednotlivé prostory různých výšek se v několika úrovních soustřeďují právě kolem centrální obytné haly,“ upozorňuje Gabriela Darebná, mluvčí Západočeské galerie v Plzni.

Zázračné umění restaurátorů

Od roku 1969 je byt rodiny Oskara Semlera kulturní památkou. „Což mu asi pomohlo přežít, ale na druhou stranu to nijak významně nepomohlo citlivějšímu přístupu k interiéru. Ten dále chátral, řada prvků úplně zmizela nebo byla zničena. Objekt od roku 2012 spravuje Západočeská galerie, která ihned po jeho převzetí začala pracovat na přípravě plánů rekonstrukcí a celého jeho restaurování,“ říká Petr Domanický.

Dodal, co všechno už se podařilo zrestaurovat: „Do jídelny z horního patra v minulosti zateklo, takže tou vlhkostí se zdeformovaly obklady a bylo potřeba ji kompletně rozebrat. A myslím, že restaurátor tady provedl práce na hranici zázraku. Všechno zachránil a dokonce vrátil lesk původní mahagonové dýze. Rozhodující etapa prací se odehrála v posledních třech letech. Opravil se při ní takřka celý objekt včetně fasády a garáží. Zrestaurovala se také většina dochovaného vybavení včetně historického bytu a také mnoho detailů, které se v originále nedochovaly.“

Na galerii je i odpočivný kout (skutečně odpočivný, nikoli odpočinkový, pozn. red.), kde byl gramofon a při výjimečných událostech tady hráli hudebníci. Při opravách radil i nejmladší syn manželů Semlerových, tehdy 99letý Vilém Semler, který žil v australském Melbourne. „Když sem v roce 2014 přišel, přesně po 75 letech, kdy rodina odcházela, tak přišel tady k těm vestavěným skříním, k tomu obkladu a prohlásil: Tak trochu to ztmavlo,“ vzpomíná autor expozice.

Za prohlídku rozhodně stojí i zimní zahrada, která byla připravena podle dobové fotografie. Rostliny jsou tam sice umělé, ale vypadají přesně jako ty původní. Při prohlídkové trase mohou návštěvníci objevit až 15 místností. K vidění je také Kabinet plzeňské architektury z let 1874 až 1939.