Sezona hřibovitých hub začala: Lidé se chlubí plnými košíky lahůdky, která přináší i rizika


Nadšenci z nejrůznějších českých regionů hlásí bohaté nálezy oblíbeného hřibu kováře. Tato divoce barevná houba, která při sebemenším kontaktu extrémně modrá, je v kuchyni považována za velmi chutnou. Méně zkušení houbaři by však při sběru kováře měli zpozornět.

Zatímco v úvodu jarní části houbařské sezony lidé v tuzemsku sbírali zejména smržovité kačenky české a chorošovité sírovce žlutooranžové, s koncem května o sobě dávají konečně vědět také hřibovité druhy. Zprávy o prvních vydatnějších nálezech hřibu kováře v českých lesích se začaly objevovat už v polovině května. Opravdové žně nicméně přišly až v posledních dnech.

ČTĚTE TAKÉ: Žluté šílenství nekončí. Houbaři jsou poblázněni oblíbeným druhem, který sbírají po kilech

„První letošní košík! Na květen paráda,“ pochvaloval si houbař z Libereckého kraje. Na fotografii, kterou zveřejnil, byl skutečně vidět košík plný větších i menších kovářů.

Úlovky oblíbené houby hlásí lidé i v dalších českých regionech. Kováře už sbírají také houbaři ve Středočeském, v Plzeňském, Ústeckém či Královéhradeckém kraji. Někteří z nich upozorňují, že je stále dost sucho. Po víkendových deštích by se tak s hřibem kovářem mohl doslova roztrhnout pytel.

Houby – varování

Nikdo by neměl přeceňovat své houbařské znalosti. Některé druhy, které rostou v českých lesích, jsou prudce i smrtelně jedovaté. V případě nejistoty je vždy lepší nahlédnout do atlasu nebo zavolat známému, který se v této problematice vyzná lépe. Pozor je třeba dávat také na chráněné houby, za jejichž sběr hrozí vysoké pokuty.

Velká výhoda kováře spočívá ve skutečnosti, že z hlediska výskytu jde o velmi tolerantní houbu. Roste v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích. Líbí se mu v nížinách i horách a nevadí mu kyselá ani mírně zásaditá půda. Díky tomu patří k jednomu z nejrozšířenějších barevných hřibů. Na rozdíl od mnoha příbuzných druhů se v lesích objevuje už v květnu, nikoliv až během letních měsíců.

Pozor na satana

Přestože je kovář z gastronomického pohledu výtečným a jedlým hřibem, houbaři by se u jeho sběru měli řídit několika jednoduchými pravidly. Za syrova má těžko stravitelnou strukturu. Proto vyžaduje opravdu poctivou tepelnou úpravu. Nedostatečně povařený kovář může především v kombinaci s konzumací alkoholu způsobit silnou nevolnost. I proto můžete ve starší literatuře o kováři naleznout tvrzení, že je za syrova mírně jedovatý, přestože neobsahuje toxické látky jako běžné jedovaté houby.

U méně zkušených houbařů hrozí záměna s prudce jedovatým hřibem satanem, jehož požití vyvolává střevní potíže doprovázené dehydratací a zejména pak silné zvracení. Kvůli tomu je satan lidově označován jako „bliják“. I přes zákeřné dopady, které jeho konzumace přináší, nejsou v souvislosti s touto houbou u nás hlášena úmrtí. To nic nemění na tom, že by se houbaři tomuto druhu měli vyhnout obloukem.

Na rozdíl od kováře je ale satan poměrně vzácnou houbou, která se vyskytuje prakticky jen v teplých oblastech na vápenitém podkladě pod listnatými stromy. Prvním poznávacím znamením satana je jeho neobvyklá velikost. Je to vůbec největší hřib, který na území České republiky roste. Jenže nadprůměrně vysokými plodnicemi se často vyznačuje i kovář. Oba druhy navíc pojí společný znak divokého zbarvení.

V čem se naopak tyto hřiby liší? Kovář má mnohem tmavší klobouk, a to do hněda. Na noze se u něj vyskytují červené šupiny. Satan má na noze červenou síťku a klobouk mívá od bílého odstínu až do „vražedně“ šedé barvy, která by měla každého houbaře varovat. Zatímco kovář po poranění okamžitě modrá poměrně extrémním způsobem, satan na řezu modrá spíš slabě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vrah nešika chtěl na Liberecku otrávit družku houbami. Přežila omylem, soud byl nemilosrdný