Euforie i hořké zklamání. Jak vidí listopadové události roku 1989 známé české osobnosti

Od sametové revoluce uplynulo 34 let. Redakce CNN Prima NEWS oslovila známé české osobnosti s otázkou, zda splnila jejich očekávání. Jaká byla jejich reakce?

Eva Holubová (64) – herečka
„To očekávání, co jsem měla, se splnilo. Nikoliv pouze sametovou revolucí, ale vstupem do EU a do NATO. Nevládne KSČ, není cenzura, je svoboda slova, projevu... Můžeme cestovat, studovat i pracovat v cizině. Nemáme v zemi okupační vojska sovětské armády.“

Ivan Vyskočil (77) – herec
„Nesplnila. Je to horší, než jsem si vůbec kdy dokázal představit. Kvůli této poslední vládě máme ostudu po celé Evropě a máme tu všechno nejdražší v celé Evropě. Ale abych jim úplně nekřivdil, od roku 1990 to jde jenom z kopce. Prodáváním všech našich podniků, všeho našeho rodinného stříbra. Jsme na tom úplně jako ubožáci, ačkoliv se nám slibovalo něco úplně jiného. Například že nebudeme vstupovat do vojenských paktů a podobných věcí. Už mě v tom zklamal pan prezident Havel, s kterým jsem si tykal, ještě než se stal prezidentem.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Není mi jasné, jak mohl být v ČR zvolen tento prezident, vzkazuje z Floridy Olga Matušková, vdova po zpěvákovi Waldemaru Matuškovi

Jan Hřebejk (56) – režisér
„Stoprocentně ano! Sametová revoluce moje nejsmělejší očekávání předčila! O následujícím období si myslím to, co řekl Jiří Suchý: Kapitalismus je mnohem lepší než socialismus, ale je horší, než jsem čekal.“

David Koller (63) – hudebník
„Nikdy jsem si nemyslel, že by to mohlo skončit. Ten marast komoušskej. Takže já jsem šťastnej! I když, podívejte se, kolik lidí z tehdejších bezpečnostních složek, ať už z StB, či vojenských služeb, ovládá většinu našeho státu. Nebo Slovenska.“

Jan Kuželka (76) – herec
„Na to, jak jsem mrznul 17. listopadu 1989 úplně od samého začátku, snad úplně na všech náměstích, na Hradě, v katedrále svatého Víta, očekávali jsme od toho strašně moc. Ale to prozření, jaké přišlo, hlavně v těch posledních dvou letech, to je absolutní šok. Mně to připadá, že některé věci jsou horší, než byly před sedmnáctým listopadem 1989. Svoboda slova, mít vlastní názor na něco, to už pomalu začíná být trestné. V dnešní době si člověk už nemůže ani pořádně zanadávat, protože ho okamžitě označí za proruského švába, přitom to s tím nemá vůbec nic společného. Když vidím, co za lidi je dneska u moci, kdo rozhoduje o národu, tak je mi z toho špatně od žaludku. Přivedli tuhle zem, cugrunt, nepatří už nám tady skoro nic. Tohle jsem od 17. listopadu rozhodně nečekal.“

Marta Kubišová (81) – zpěvačka
„Já si myslím, že ano. Svoboda a demokracie je prvořadá. Samozřejmě že ten pozdější vývoj přinesl věci dobré i špatné. Z některých vlád jsem nadšená nebyla, ale jak se říká, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Dokud žil Václav Havel, tak jsem byla klidnější.“

Dana Morávková (52) – herečka
„Abych řekla pravdu, já jsem v tu dobu žádná očekávání neměla. Bylo mi osmnáct, byla jsem v prváku na DAMU. Měla jsem samozřejmě velkou radost, jen mi bylo líto, že se toho nedožil můj tatínek. Pamatuji se, že jsme na škole stávkovali, setkali jsme se s Martičkou Kubišovou a Václavem Havlem, to ještě tehdy nebyl prezidentem. Ale představy, jak by to tady mělo vypadat za dalších více než třicet let, jsem tehdy neměla.“

Olga Menzelová (45) – filmová producentka
„Nutno říct, že mně v té době bylo jedenáct, ale listopadové události jsem vnímala prostřednictvím svých rodičů. Byla to obrovská změna. Jde hlavně o to, že každý z nás má možnost volby, můžeme se sami rozhodovat, nejsme vláčeni nějakou ideologií. Jsme zodpovědní za naše počínání a za tento svět. Pořád máme prostor budovat lepší demokratičtější, svobodnější svět, právě tou možností volby, kterou máme. Ať už je to volba politiků, nebo naše osobní volba.“

Jaroslava Obermaierová (77) – herečka
„Řeknu k tomu jen jedno. To, co nás čeká, moc růžově nevypadá.“

Václav Ševčík (69) – zpěvák
„Z mého pohledu předčila moje očekávání. Už jsem ani nedoufal, že se někdy budu moci podívat třeba do Vídně, která se nachází jen 170 kilometrů od našeho města Blanska, kde žijeme. Vnímal jsem to jako nespravedlnost, že je člověk trestán za to, že se narodil v zemi, kde nebylo umožněno podívat se dál než do Bulharska.“

MOHLO VÁM UNIKNOUT: O kariéře Pavlíny Wolfové rozhodl 17. listopad

Tagy: