Nenechte si ujít Kateřinu Marii Fialovou v pořadu Povídej
Herečka Kateřina Marie Fialová má za sebou velmi bolestivou zkušenost. V 16 letech osiřela. Její tatínek prohrál několikaletý boj s rakovinou, maminka to neunesla a oběsila se. Fialová se s tímto zážitkem vyrovnává dodnes. „Utekla jsem od toho a zabetonovala si to ve své hlavě. Hrozný je, že tenhle beton občas povoluje,“ přiznala 25letá umělkyně v pořadu Povídej na CNN Prima NEWS.
Fialová žila ve šťastné a milující rodině. Rodiče jí už od mala vkládali do hlavy, že musí být silná. „Nemyslím si ovšem, že počítali s tím, že by se mohlo něco takového stát,“ řekla herečka moderátorce Radce Červinkové.
O nemoci svého tatínka se dozvěděla v 10 letech. „Koupal se ve vaně a najednou si sundal protézu. Byl to pro mě šok. Nechápala jsem, proč nemá zuby. Ptala jsem se ho, co se mu stalo, a on mi řekl, že je v pohodě, že je jenom starý,“ vylíčila 25letá herečka. Když se ho zeptala, zda je nemocný, řekl jí pravdu. „Odpověděl mi, že ano, ale neřekl, co má. Žila jsem v domnění, že jde o chřipku,“ doplnila talentovaná umělkyně.
Když se zdraví jejího tatínka nezlepšovalo, asi po roce mu položila tutéž otázku. „Tehdy přiznal, že jde o vážnou nemoc,“ pokračovala Fialová. O rakovině se dozvěděla až po čase. S nemocí se její otec pral dlouhých šest let.
Když umíral, byla mu nablízku. „Věděla jsem, že je to v hajzlu. Táta byl ten typ člověka, který měl vše pod palcem. Zabezpečoval rodinu a věděl, kde jsou třeba všechny klíče. Dobré bylo, že mi o všem říkal, takže jsem byla informovaná, co se bude dít, až tady nebude. Že já budu jeho nástupce. Jsem totiž jeho kopie,“ přiznala herečka.
Na poslední otcovy chvíle dodnes vzpomíná se slzami na tvářích. „Je to strašné a něco, co nechcete vidět. Táta měl rakovinu kostí a bylo naprosto jasné, že mu první odumře tělo a hlava mu pojede. Je strašné, když vidíte na kost vyhublého člověka, který byl vždycky baculíček, koblížek… a pak se z něj stalo tohle. Ale hlava mu furt jela,“ uvedla herečka.
„Vím, že je to strašné říkat, ale já jsem si už jen přála, ať umře, ať to skončí. Trápil se nejen on, ale i okolí, které se o něj staralo. Máma na to doplatila. Úplně ji to zničilo,“ doplnila smutně mladá umělkyně.
Dva týdny na to si její matka vzala život. „Byla jsem strašně nas*aná a zklamaná z toho, že jsme spolu čtrnáct dnů drhly a vyvětrávaly celý barák. Viděla jsem na ní, že je na tom špatně. Brala léky. Vkládala jsem do ní sílu. Byla jsem na ni tvrdá a neustále do ní hučela, že to zvládneme. Že tady nic nekončí, ale začíná,“ pokračovala Fialová. „Byla mimo. Nejhorší bylo, že jsem tušila, že se něco stane, ale nevěřila jsem tomu,“ řekla.
Prášky jsem nebrala
Po smrti obou rodičů se přestěhovala z rodných Pardubic do Brna, kde studovala konzervatoř. „Utekla jsem. Zandala jsem si to hodně dozadu do hlavy a moc často o tom nemluvím. Musela jsem si to zabetonovat. Hrozný je, že ten beton občas povoluje. Zejména, když mám hrát v divadle nějaké emoční vypětí, sahám si tam. Je to pro mě také v něčem terapie. Pak přijdu domů a cítím, že je to lepší, ale furt to není ono,“ přiznala.
Aby se se situací lépe vypořádala, vyhledala pomoc odborníka. Na jeho doporučení ovšem nedala. „Ta paní mi řekla, že potřebuji prášky. Nechápala jsem. Chtěla jsem se jen vypovídat, aby mě někdo nasměroval. Prášky mi sice předepsala, ale já je nakonec nebrala. Měla jsem vzorec ve své mámě. Rozhodla jsem se, že to zvládnu sama,“ uvedla Fialová. Vzápětí doplnila, že ačkoliv tehdy odbornou pomoc odmítla, nyní by nějakého psychologa potřebovala. „Když nebudu mít psychologa nebo někoho, s kým se o tom můžu pobavit, hádky doma budou pokračovat,“ řekla.
Celý rozhovor sledujte v úvodu článku nebo si ho poslechněte jako podcast:
