Sigmund Freud prožil dětství v Příboře. Měl ho spojené s traumaty, říká historik

Málokdo ví, že Sigmund Freud se narodil na Moravě. Jsou zaznamenány jeho vzpomínky na Příbor?
Vzpomínky na rodný Příbor zaznamenával v některých svých spisech a pracích samotný Freud tím, že je rozvíjel v kontextu rozmanitých příkladů psychoanalýzy. Například ve čtyřiatřiceti letech se začal silně zajímat o své dětství v Příboře a vyptával se své staré matky Amálie na příborské souvislosti, které se staly klíčovým vodítkem také v rámci jeho autoanalýzy.

Skutečnost, že je Freud dodnes málo spojován s Příborem, úzce souvisí s tehdejší sounáležitostí města k rakousko-uherské monarchii, kdy se oficiálně jmenovalo Freiberg. Z tohoto důvodu si mnozí spojují Freudův původ především s rakouským a německým prostředím.

Jaký byl jako dítě?
Podle vzpomínek, které Freud zaznamenával ze svých pozdějších rozhovorů s matkou, byl velmi zvídavým a všímavým dítětem projevujícím zájem o poznání světa.

V souvislosti s Freudem mnozí jeho životopisci a interpreti uvádějí vzpomínku jeho matky na starou příborskou selku, která prorokovala mladé těhotné Amálii, že přivede na svět významného muže, jenž dosáhne mezinárodního věhlasu a uznání. Nicméně s raným dětstvím v Příboře ho pojily také traumatické zážitky, například jím často zmiňovaná příhoda s tajemstvím zavřené skříně, kterou později interpretoval jako svou vlastní touhu po matčině lůně.

Freud se stal zasloužilým otcem šesti dětí. Byl hodný, nebo přísný tatínek? Dala by se jeho povaha v dospělém věku nějak charakterizovat?
O Freudově povaze se nejvíce dovídáme z jeho bohaté literární a vědecké činnosti, kterou po sobě zanechal a jež neustále slouží badatelům a interpretům k vyvozování různých závěrů. Svůj charakter a povahové vlastnosti nepřímo odhaluje také v rozsáhlé korespondenci s rodinnými příslušníky, přáteli i osobnostmi z kulturního a vědeckého života, která byla publikována i knižně. Mnohé jeho analytické studie tak obsahují autobiografické prvky a sebereflexní tendence.

Nelze jednoznačně prokázat, jaký byl jako otec rodiny a jaký měl přístup k výchově svých dětí, ale měl velmi přátelský vztah se svou dcerou Annou, která se později stala rovněž slavnou psychoanalytičkou.

Měl na Freuda vliv jeho židovský původ?
Freud považoval náboženství obecně za blud a vnímal ho jako kolektivní hysterii společnosti hledající útěk před všední realitou k religiózní symbolice a rituálům. Co se týče židovského původu, přistupoval k němu zejména jako k národní příslušnosti, nikoliv jako k náboženství.

Židovství i křesťanství zároveň se pro něho staly traumatickým poznáním z vyprávění jeho otce Jákoba, který mu vylíčil situaci, jež se mu přihodila v Příboře. Když se procházel s malým Sigmundem příborskými ulicemi, zastavil ho zdejší katolický občan, srazil mu z hlavy čepici a vyzval ho s antisemitskou poznámkou, aby sestoupil z chodníku.

Proč se rozhodl věnovat „duši“?
Ke zkoumání lidské psychiky vedla Freuda jak touha po vědeckém poznání doposud neprobádané oblasti naší existence, tak i komplikovanost uchopitelnosti tohoto fenoménu. Psychoanalýza není ve Freudově pojetí pouze terapeutický nástroj a věda o temných a ukrytých horizontech našich myšlenkových procesů, ale také filozofickým směrem poukazujícím na stále neprozkoumané rozměry našeho bytí. Freudův koncept představoval jeden z klíčových objevů 19. a 20. století.

Freud si uvědomoval víceznačnost psychoanalýzy a používal ji nejen k odhalování symptomů, ale také jako identifikační prostředek k poznávání lidské civilizace jako komplexního celku. Dalo by se říci, že Freudova detailní zasvěcenost psychoanalýze byla přenosem jeho sexuální energie do tvůrčí činnosti, jak tento proces sám definoval u některých jím analyzovaných osobností, např. u italského renesančního malíře Leonarda da Vinciho.

První, co se mi s Freudem spojí, je jeho neustálé propojování se sexualitou. Mělo to nějaký důvod?
Významovou provázanost mezi lidskou psychikou a sexualitou považoval Freud za jeden z nejdůležitějších faktorů, kterým podrobil také aplikování diagnostických metod psychoanalýzy. Zejména po objevení a definování oidipovského komplexu Freud na základě podobnosti s antickým příběhem vyprávěným v Sofoklově tragédii Král Oidipus zjistil, že dítě v raném dětství sexuálně inklinuje k rodiči opačného pohlaví a vzniká v něm nenávist vůči rodiči stejného pohlaví.

Nejpatrněji se tato tendence projevuje u malých chlapců, pro něž se matka během sání prsu při kojení stává jejich prvním sexuálním objektem, na základě něhož se v nich probouzí rivalita vůči otci, který tak narušuje jejich libidinózní fixaci na matku. Na základě tohoto objevu Freud rozvíjel tezi, že kdo raně erotický vztah ke své matce během dospívání překoná, stane se zdravým jedincem, jinak se v opačném případě stane neurotikem s narušenou psychikou a sexualitou.

Kromě pojmů psychoanalýza a nevědomí se s Freudem pojí i hypnóza. Proč ho tolik ovlivnila?
Velký vliv měla na Freuda návštěva pařížského sanatoria Salpetrière, kde se zúčastnil hypnotických experimentů francouzského neurologa a psychiatra Jeana-Martina Charcota, který léčil ženskou hysterii. S těmito poznatky se Freud vrátil zpět do Vídně, aby je sám aplikoval na svých pacientech.

Metoda hypnózy, do které ho zasvětil i vídeňský kolega Josef Breuer, umožnila Freudovi proniknout do traumatických vzpomínek pacientů, ale zároveň rozvíjela afektivní vztahy nemocných k terapeutovi. Proto od ní Freud upustil a nahradil ji metodou volných asociací, pro kterou ustanovil název psychoanalýza.

Kdo patřil mezi slavné pacienty Sigmunda Freuda?
U Freuda se léčila např. francouzská spisovatelka a psychoanalytička Marie Bonaparte. Krátce prošel jeho terapií také rakouský hudební skladatel českého původu Gustav Mahler. Nicméně u Freudových pacientů docházelo spíše k opačnému obrazu o jejich společenském povědomí, neboť někteří z nich se na základě absolvování terapie u Freuda stali postupem času slavnými. Freud rozvádí mnohé klinické případy jejich léčby ve svých psychoanalytických spisech a studiích.

Ve svých pracích neuváděl Freud své pacienty pod jejich pravými jmény, ale pod přezdívkami, které zároveň metaforicky vyjadřovaly jejich charakter. Proto se můžeme v jednotlivých chorobopisech setkat se jmény, jež často evokují postavy z pohádek či fantastické literatury. Mezi nejslavnější případy patřily např. Dora, Malý Hans, Krysí muž nebo Vlčí muž. Jeho pacientka Anna O., která se ve skutečnosti jmenovala Bertha Pappenheim, se později stala slavnou rakouskou feministkou.