SILNÝ HLAS MARKÉTY FIALOVÉ, Daniel Kroupa, Tomáš Kostelecký - 5.6. v 20:16
Volby v roce 1990 byly spojené s velkou euforií. Mnoho lidí od nich očekávalo zásadní změny. Byly to ostatně první svobodné volby od roku 1946. Dnes se o událostech před 30 lety mluví jako o svátku demokracie. Co nám zbylo z tehdejších ideálů? Na toto téma diskutovali v pořadu Silný hlas Markéty Fialové filozof a politolog Daniel Kroupa a ředitel Sociologického ústavu Akademie věd Tomáš Kostelecký.
Byla to atmosféra očekávání. Šlo o dokonání sametové revoluce, výměnu politických elit a naplnění parlamentu novými politickými stranami. K prvním svobodným volbám konaným v druhém červnovém víkendu roku 1990 přišlo téměř 97 procent voličů.
Komunisté si udrželi podporu
„Mnozí to brali doslova se slzou v oku. To, co si dnes těžko dovedeme představit,“ uvedl politolog Jan Kubáček. Nejsilnější podporu si krátce po listopadové revoluci získalo Občanské fórum, na Slovensku pak Veřejnost proti násilí. „Překvapivě silnou 13% podporu si udržela i Komunistická strana. Pro mnohé to bylo velké překvapení, protože mnozí čekali, že se komunisté nedostanou ani do Parlamentu,“ dodal Kubáček
Nadechnutí svobody ale zároveň postupně začalo přinášet i kontroverze. Některé strany pojaly volby v duchu západních států. Vylepovaly velké množství plakátů, v ulicích byla vidět motivační hesla, která měla veřejnost přesvědčit přijít k urnám. Ukázalo se ale, že to lidé vnímali spíše jako nátlak.
Volby před 30 lety byly svým způsobem unikátní, neboť se volil jen dvouletý mandát. Důvodem měla být opatrnost a ponaučení z minulosti. Po čase se tento systém ukázal jako neudržitelný. Politické strany neměly čas na prosazování reforem a řešení ekonomických problémů.
„Já jsem se v Občanském fóru angažoval téměř od jeho počátku. Zakládal jsem politickou stranu Občanskou demokratickou alianci a s touto stranou jsme se stali součástí právě Občanského fóra. Václav Havel spolu s Josefem Vavrouškem mě pověřil, abychom spolu připravili volební program,“ vzpomínal Daniel Kroupa.
„Pro mě to byla zajímavá věc. Já jsem byl nadšený, že konečně budeme moci mluvit do věcí tak důležitých, jako kdo sedí v parlamentu, a věřil jsem tomu, že to bude příležitost, která se předtím neobjevila,“ vzpomínal Tomáš Kostelecký. Podle jeho slov byly tyto volby do jisté míry referendem a zároveň i regulérní politickou soutěží. Většina lidí, kteří se chtěli zbavit komunismu, zvolila nejsilnější stranu, která měla šanci uspět.
