Až miliarda ptáků ročně zemře na srážku se skleněnou plochou. Rychlost letu drobných pěvců je okolo 30 km/h, holubů až 70 km/h, a to zdaleka nejsou těmi nejrychlejšími. Doslova tryskáčem je sokol stěhovavý, který během střemhlavého letu může bez problémů dosáhnout rychlosti přes 300 km/h. Nejvyšší naměřená rychlost dosahuje u tohoto dravce 389 km/h a je tak nejrychlejším tvorem planety.
Skla jako zabijáci
Ptáci za letu vnímají především prostor okolo sebe, nikoliv před sebou. Proto mají také oči umístěné po stranách hlavy. Jedinou výjimkou jsou sovy a také díky tomu obětmi skleněných výloh nebývají. Nejvíce smutné je, že ptáci neumí rozlišit odraz od skutečností. Do vašeho čerstvě vyleštěného okna tak míří v domnění, že se letí ukrýt do koruny stromu, které se v nich odráží.
Podle České společnosti ornitologické (ČSO) jsou nejnebezpečnější čirá skla a zrdcadlící výplně na místech, kde se pohybuje větší počet ptáků. Tomu pomůže třeba i nově zabudované krmítko.
- Zrcadlící výplně – často věrně odráží své okolí a ptáci si jich vůbec nevšimnou. Vidí v nich zeleň, oblohu a třeba i strom, ke kterému zamíří jako ke svému cíli. Do plochy pak narazí plnou rychlostí a tento náraz většinou nepřežijí.
- Čirá skla – zvláště čistě umytá jsou pro ptáky špatně viditelná. Často tvoří výplně protihlukových stěn, oken, skleníků. Nejnebezpečnější je toto sklo v místech, kdy je za ním zeleň, ve které ptáci hledají útočiště.
Jak jim pomoci?
Nálepky na skle symbolizující dravce, kterého by se měli prolétající ptáci bát, je nedostatečná. Jelikož se silueta nepohybuje, pták „si řekne“, že kolem soka v klidu proletí. Je potřeba polepit sklo celé, aby nebyla mezera mezi jednotlivými polepy větší než 10 cm a hlavně zvenku. Ideální jsou i dětské výtvory, barvy na sklo. Hodí se třeba ve školách nebo školkách. Je ale jasné, že ne všude k tomu máte příležitost. A tak si doma můžete pomoci třeba venkovními žaluziemi i záclonami, pokud nedochází k zrcadlení.
Asi nejvhodnější volbou jsou tzv. UV reflexní fólie. Pro vás to neznamená žádnou změnu, jsou průhledné a nestíní. Ptáci je však vidí barevně, nejčastěji fialově, a díky tomu do nich nenarazí. Sehnat je můžete na stránkách České společnosti ornitologické. Není třeba, aby měly tvary dravců, stejně efektní mohou být i kolečka nebo čtverečky.
Jděte příkladem a začněte u svých domácností, kanceláří, zkuste si všímat okolí. Veřejnost stále tento fakt opomíjí a nevěnuje mu pozornost. Stačí se ale zastavit, pokud někde v okolí uvidíte skleněnou výlohu a u ní mrtvého ptáka. Stačí upozornit majitele, místní úřad či některou z místních organizací pro ochranu přírody. Dokonce existuje on-line mapa, kde můžete sami hodnotit bezpečnost autobusových zastávek. Ty jsou pro ptáky častým rizikem. Podél silnic a železnic se také objevují nové protihlukové stěny – další riziko. To však není jediné nebezpečí, které na ptáky číhá. Poslední dobou se stále častěji objevuje "krmítková nákaza".
Trichomonóza – krmítková nákaza
Parazitární onemocnění, které postihuje hlavně zrnožravé ptáky, především zvonky. Napadeným ptákům zduří sliznice, nemohou polykat, postupně slábnou a hynou hlady třeba uprostřed plného krmítka. Nakažené volně žijící ptáky bohužel nelze léčit, nákaza se nepřenáší na savce (včetně domácích zvířat), může se však přenést na domácí drůbež nebo ptáky chované v zajetí.
Zvonek nakažený trichomonózou/ Foto: Luděk Petrilák, avif.birds.cz. Zdroj: Česká společnost ornitologická
Základními příznaky onemocnění jsou netečnost, načepýřené peří a menší úniková vzdálenost. Ptákům napadeným bičenkami tečou sliny, často mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu nebo i těžce dýchají, mohou mít viditelné otoky na krku a být vyhublí. Pokud naleznete na krmítku apatického ptáka s načepýřeným peřím nebo mrtvého v blízkosti vašeho krmítka. Je nutné krmítko vydezinfikovat a alespoň dva týdny ho nepoužívat. Dále je dobré vyplnit formulář na stránkách České společnosti ornitologické a pomoci jim tak sbírat data o této nemoci.
Šiřte osvětu mezi své děti, přátele, kolegy a známé...