Martin Fourcade, nejúspěšnější biatlonista všech dob, se připravuje na kandidaturu do komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Po loňském konci závodní kariéry spolupracuje s pořadateli Letních olympijských her 2024 v Paříži.
„Chtěl bych pomoci olympijskému hnutí a sportu. V této době jde o jejich budoucnost,“ říká pětinásobný olympijský vítěz v rozhovoru pro německou televizi ARD při mistrovství světa v biatlonu ve slovinské Pokljuce. Stal se také třináctkrát mistrem světa a má sedm velkých glóbů za celkové prvenství ve světových pohárech.
První týden probíhajícího světového šampionátu strávil ještě doma ve Francii s manželkou Helene a dcerami Manon a Inès. Hrál si s nimi na závody. Nechal se přitom natočit a jeho domácí video sklízí úspěchy nejen v biatlonovém světě.
V úterý, v den, kdy česká reprezentantka Markéta Davidová získala svůj premiérový titul mistryně světa, se postavil před kameru německé televize. Jako vždy v dobré náladě. A vyprávěl o životě po kariéře. Tu svou biatlonovou přirovnal k nošení batohu, který postupně plnil a plnil. A když už ho nemohl unést, musel ho sundat. Proto ukončil kariéru.
Stýská se vám po biatlonu? Nebo jste přijel do Pokljuky podpořit francouzský tým?
Nechybějí mi závody, ale scházejí mi ti lidé, ty známé tváře. Přijel jsem podpořit nejen závodníky, ale také francouzské fanoušky, kteří jsou často vidět na velkoplošné obrazovce. Jsem rád, že jsem mohl do Pokljuky přijet a potkat se se starými známými.
Jak jste strávil posledních jedenáct měsíců od loňského konce kariéry?
Podobně jako většina lidí na světě. V lockdownu. Takže doma. Ale užil jsem si to, protože jsem trávil čas se svými dcerami. Po konci kariéry jsem si odpočinul a pak se „otevřel“ pro rodinu. Třeba Magdalena Neunerová (bývalá německé biatlonistka, nyní expertka německé televize ARD – pozn.) je skoro pořád ve vysílání, ale to já jsem radši s dětmi.
Váš život se zcela změnil. Jste šťastnější?
Ale ano. Víte, už když jsem jako dítě začínal s biatlonem, bylo to, jako kdybych si nasadil batoh na záda. No a nyní jsem ho sundal. Během té doby jsem ten batoh zcela naplnil. Tréninkem, setkáními s novináři a televizemi, prací pro sponzory, později také rodinou. Pak už byl ten batoh příliš těžký. Cítil jsem, že už potřebuji svobodu. A té se mi nyní dostává, protože už ruksak na zádech nemám. Jsem nadšený, že mohu žít tzv. normální život.
Cítil jsem, že už potřebuji svobodu. A té se mi nyní dostává, protože už ruksak na zádech nemám. Jsem nadšený, že mohu žít tzv. normální život.
Co máte v plánu? Stanete se trenérem?
Ne, ne. Dejte pokoj. Francouzský tým kouče naštěstí nepotřebuje. Moji trenéři byli tak dobří, že by mě s nimi každý srovnával, čímž bych se opět dostal pod tlak a to skutečně nechci. Spolupracuji s organizačním výborem olympijských her 2024 v Paříži. Připravuji se na kandidaturu do komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Volby se budou konat příští rok při olympiádě v Pekingu.
Nejtěsnější finiš v kariéře Martina Fourcada (vpravo), když poráží Němce Simona Schemppa na ZOH 2018. Zdroj: AP
Proč se hodláte takto angažovat?
Olympijské hry výrazně změnily a poznamenaly můj život, proto bych jim chtěl něco vrátit. Aspoň trochu. Nejen olympijským hrám, ale také biatlonu a sportu jako takovému. Chtěl bych mu pomoci, něco změnit v olympijském hnutím, aby se posunulo dopředu, bylo lepší. Jde v něm také o budoucnost.
Před středečním závodem jste ještě pořád úřadujícím mistrem světa ve vytrvalostním závodě. Kdo vás nahradí?
Přestože v Pokljuce nedominuje, tak bych si vsadil na Johannese Thingnese Bøa, protože je výkonnostně jen kousek od toho, co doopravdy umí. Je to velký favorit. Pozoruji ho celou sezonu a líbí se mi, jak se od listopadu posunul ve střelbě, co za pochodu mění. Ještě není vše dokonalé a nepřináší mu to tolik úspěchů, ale uvědomme si, že jde o vývoj. Určitě mu to pomůže a myslím, že už je to příprava na olympijské hry v příštím roce. A jestliže bych si měl ještě na někoho vsadit ve vytrvalostním závodě, tak je to Arnd Pfeiffer (německý olympijský vítěz z roku 2018 – pozn.), myslím, že bude druhý. Pokud jsem obhájce titulu, tak bych asi měl nastoupit na start, ne? Aha, vždyť tady mám i věci. Ale asi je nepoužiji. (smích)
