Mužům v Rusku jsou doručovány povolávací rozkazy na frontu. Někteří občané se rozloučili s rodinami a zamířili bojovat na Ukrajinu. Jiní se naopak snaží ze země uprchnout a vyhnout se tak bojům. Osmadvacetiletému Kirillovi se podařilo utéct do Kazachstánu. Pětadvacetiletý Konstantin žije v Moskvě a domnívá se, že už se z Ruska nedostane. Klidně si zlomím ruku, abych se vyhnul mobilizaci, prohlásil Konstantin.
Britský deník The Guardian zveřejnil příběhy tří Rusů, kteří se nehodlají podřídit mobilizaci. Jména byla změněná, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost.
Osmadvacetiletého Kirilla vyhlášení mobilizace ve středu 21. září šokovalo. Ještě tentýž den se rozhodl z Ruska odejít. „Už tehdy vyletěla cena letenek prudce vzhůru. Byly navíc nedostupné. Z mého města naštěstí jezdil vlak do Kazachstánu. V pátek jsem do něj s dalšími lidmi nasedl. Domnívám se, že 80 procent pasažérů byli muži ve věku od 20 do 45 let,“ popsal učitel angličtiny.
Kirill si nyní zařizuje dokumenty k povolení pobytu. Návrat do Ruska pro něj do konce války nepřipadá v úvahu. Prozatím přebývá v pronajatém bytě v Atyrau na západě Kazachstánu. Podle osmadvacetiletého muže jsou reakce místních na prchající Rusy smíšené. „Některým lidem naše přítomnost vadí, většinou se ale setkáváme s pochopení a soucitem. Majitel bytu ode mě za nájem nechce vyděračskou sumu, jako mnoho ostatních. Jeho laskavost mě skoro rozplakala,“ uvedl. „Mé matce se ulevilo, když se mi podařilo dostat se do Kazachstánu. Sleduje nezávislé zpravodajství a ví, co znamená být poslaný na frontu,“ dodal.
Chtěli studovat v Česku. Jejich sen se rozplynul
Dvacetiletý Vladimir s kamarády snili o tom, že se v roce 2024 kvůli studiu přírodních věd přestěhují do České republiky. Jejich sen se ale rozplynul. „Máme velký strach. Chceme utéct. Jsme mladí a máme hodně plánů. Slíbili nám, že žádná mobilizace nebude. Cítíme se zrazení, protože Kreml neustále lže,“ řekl.
Skupina mladíků z Ruska na rozdíl od Kirilla zatím neutekla. Začali se nicméně učit anglicky a shromažďovat finance, aby ze země mohli odejít. Letenky jsou podle Vladimira předražené. Doufá proto, že se kamarádům podaří vycestovat do některé ze zemí Asie. „Kvůli sankcím je těžké dostat se do východní Evropy. Uvažujeme o Gruzii, Malajsii nebo Thajsku. Každý z nás má asi 300 tisíc rublů (asi 131 tisíc korun). Je nám jedno, co se bude dít dál. Naše rozhodnutí je konečné,“ uvedl dvacetiletý student.
Klidně si zlomím ruku
Pětadvacetiletý Konstantin žije v Moskvě a myslí si, že už se z Ruska nedostane. S manželkou chtěli ze země odejít už po začátku války na Ukrajině, ale nemají dostatek peněz na letenky a život v zahraničí si nemohou dovolit. Situaci páru ztěžuje fakt, že žena má dítě z předchozího manželství a bez povolení otce nemohou stát opustit.
Muž se chce mobilizaci vyhnout za každou cenu. „Pokud si budu muset zlomit ruku, udělám to. Jestli budu muset zlomit čelist policistovi a jít do vězení, udělám to. Nechci se stát okupantem. Nebudu zabíjet nevinné lidi jen proto, že si to přeje nějaký vraždící šílenec,“ popsal své pocity.
„Pocházím z chudé rodiny. Tvrdou prací jsem se dostal do Moskvy a vystudoval medicínu. A teď mám opustit svou rodinu ne proto, abych bránil svůj domov, ale abych se stal potravou pro děla? Mám hroznou zlost,“ zlobil se Konstantin.
